nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Nacionalismus

Definice pojmu "nacionalismus."
Výklad dějin je páteří nacionalismu (nationalism). Tento jev je podle modernistů , kteří věnovali nejvíce úsilí jeho podchycení a definování, organicky spojen právě s vytvářením moderních národů; etnosymbolisté a perenialisté tvrdí, že vznik národa nacionalismus předcházel. Gellner (1983) pojímal nacionalismus jako politický princip, podle něhož by se národní a politická jednotka měly shodovat. Někteří autoři pro označení téhož používají sousloví „národní hnutí“ (national movement), zatímco nacionalismus je pro ně výrazem národního vědomí, ať už jeho aktivním vyjadřováním, nebo ztotožněním se s národní symbolikou; což zase jiní autoři nazývají „národnost“ (nationality; viz Reicher a Hopkins , 2001). Český teoretik nacionalismu Miroslav Hroch (1996) definoval nacionalismus originálně jako stav mysli, v němž jsou zájmy a hodnoty vlastního národa nadřazovány jiným. My se přidržíme prvního z uvedených pojetí, které pro naši potřebu vyhovuje nejvíce: jde o požadavek, aby politická komunita byla definována na základě určitých sdílených etnických či kulturních rysů. Protože se v mnoha případech komunita nacionalisty vymezená jako národ neshoduje s existujícím územním či politickým uspořádáním, následuje požadavek na jejich změnu.
Nacionalistická ideologie sice vychází z minulosti, ale zaměřena je do budoucna (více o tom v části 6.2). Příslušníkům národa tak kromě pocitu sounáležitosti poskytuje také zdůvodnění nároků na politické sebeurčení. Ačkoli jsou si etnická komunita i národ z pohledu svých příslušníků podobné, odlišnost mezi etnickým a národním vědomím by měla spočívat právě v tom, že národ představuje i politickou jednotku. Teoreticky je tedy odlišení snadné, určit hranici politického sebeurčení je však ve skutečnosti často obtížné. Na světě existují necelé dvě stovky suverénních států. V nich se hovoří 600 hlavními jazyky (a tisíci dalších) – přitom pouze v desetině těchto států mluví jedním společným jazykem 90 procent obyvatel – a žijí v nich tisíce etnik. I když počet politických jednotek je vyšší než počet členských států OSN (existují federace, autonomní oblasti apod.), přesto se na každé etnikum rozhodně nedostalo.
V anglosaském pojetí je jako národ vnímáno i společenství občanů daného státu, tedy: Američané, Indové a podobně, bez ohledu na etnické rozdíly mezi jednotlivci. Mnohde můžeme rozlišit dvě úrovně identity: etnickou a národní, i když takové dělení je pracovní – v minulosti bylo možné diskutovat o politickém jugoslávském národě, ale současně o národech Srbů či Chorvatů, které byly jeho součástí, měly vlastní nacionalistické ideologie a definovaly samy sebe v etnických hranicích. Z toho je zřejmé, že s termíny národ a etnikum často lze zacházet natolik volně, že je můžeme až zaměnit.