nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Co není focusing

Když lidé s focusingem začínají, narazí obvykle na jednu velmi obecnou potíž: nevědí, co to focusing vlastně je. Většina lidí si osvojí laické vědomosti o psychoterapii v dospělém věku, což sice může být v mnoha ohledech užitečné, ale může to také vést k chybným postojům.
Pokud začnete fokusovat s nějakou takovou chybnou představou, je velmi pravděpodobné, že se budete ubírat špatným směrem. Takže:

Focusing není proces,
kdy člověk mluví sám k sobě

Pokud jste jako téměř každý jiný člověk, nepochybně víte hodně o tom, co je ve vašem životě špatné. Můžete často kázat sami sobě a možná jsou vaše přednášky založeny na zdravých názorech a východiscích.
„Je v tom moje matka. Vždycky nenáviděla muže a celou dobu to říkala. Mám to od ní a už to všechno vím líp, ale pořád je z toho něco ve mně, jinak by pro mě nebylo tak těžké navázat vztah s muži.…“

Jindy třeba důmyslnou přednášku vynecháte a rovnou na sebe zaútočíte. Myslíte si, že potřebujete nakopnout.
„Jasně, vím, co je můj problém. Chybí mi odvaha. K ničemu se neodhodlám, to jsem prostě já. Není divu, že to nikdy nikam nedotáhnu.“

Takové kázání a sebeobviňování je nejen nepříjemné, ale i zbytečné – k žádné užitečné změně totiž nevede. Stanou se z vás jakoby dva lidé, jeden je ve vězení a druhý venku. Ten, který je venku, poučuje a uráží toho uvnitř a brutálně mu vyčítá všechny domnělé (ale většinou neprokázané) povahové vady, které pravděpodobně zavinily vězňův žalostný stav. Ten se ale takhle na svobodu nedostane. Když je přednáška u konce, člověk uvnitř je zase jako vždycky ve vězení.
Focusing je něco jiného. Místo abyste k sobě hovořili zvenčí, posloucháte, co k vám přichází zevnitř. Ptáte se klidně, přátelsky a se sympatiemi: „Co je vlastně špatně?“ Možná že jste ještě k sobě nikdy tak vlídní nebyli. Většina lidí se sebou zachází velmi špatně, mnohem hůř, než by si to dovolili k jinému člověku. Většina z nás zachází s tím vnitřním citlivým člověkem jako sadistický žalářník.

A když se svého těla zeptáte: „Co je tedy špatně?“ – dobrovolně upustíte od odpovědi. Když se zeptáte někoho jiného, také zmlknete a nebudete si odpovídat sami. Zacházejte se svým vnitřním citlivým člověkem aspoň tak dobře jako s někým cizím. Ten uvnitř dovede také odpovídat, nemusíte to dělat za něj.
Snažte se přeskočit všechny známé, ale marné odpovědi, které přicházejí velmi rychle. Jsou to tytéž věty, které jste už slyšeli v tisícerých vlastních přednáškách k sobě samým. Pevně je odmítněte. Klidně si počkejte na čerstvé odpovědi – přijdou k vám z nitra, z tělesného pociťovaného smyslu patřícím k jakékoli situaci, která vás trápí.

Focusing není analytický proces

Pokoušet se o racionální analýzu osobního problému je snadné, a někdy je to dokonce i zábava. Takový rozbor může být propracovaný nebo jednoduchý, můžete to brát velmi vážně nebo jako salonní hru. Intelektuálové se neubrání, aby si aspoň sem tam nedopřáli nějakou tu analýzu.
„Důvod, proč jsem sama, musí být v tom, že si vybírám špatné muže. Určitě mě přitahuje typ člověka, který mne nakonec odmítne. Je to proto, že hledám někoho, jako je můj otec.“

Ať již jsou, nebo nejsou základní východiska tohoto rozboru správná, nebo nesprávná, analýza této ženě moc nepomůže. V jejím nitru se nic nezmění. Je stále uvízlá na jednom místě.
Právě okolnosti, za kterých sebeanalýzu provádíme, jen přispějí k tomu, že se člověk „zasekne“. Když si řeknete: „Já jsem takový“, dáváte tím najevo, že změna není možná. Analýza je v tomto smyslu téměř vždycky pesimistická.

Focusing je naopak optimistický, je založený na pozitivním očekávání změny. Nevidí lidskou bytost jako pevnou strukturu, jejíž tvar se dá analyzovat jednou provždy. Vidí člověka jako proces, který se dokáže neustále měnit a postupuje stále kupředu. Naše vnitřní „problémy“ jsou jen ty části procesu, které se zastavily, a cílem focusingu je uvést je do pohybu, stejně jako celý proces. Když fokusujete správně, nejenže očekáváte změnu, ale už samotným aktem focusingu ji vytváříte.
Místo snahy o rozbor problému začněte tím, že se dostanete do kontaktu s jeho pociťovaným smyslem, s jeho celkem, s celým problémem najednou. Je to zvláštní druh přijímání, ve kterém se pociťovaný smysl fyzicky posunuje.

Nikdy nemůžete uchopit miliony detailů o „hádce včera večer“. Když ale pociťujete problém jako celek, můžete se dostat do kontaktu s jeho podstatou, potom s tím, co je pod ní, a tak dále. Fokusujete krok za krokem, dokud nemáte pocit, že je problém vyřešený.
Mezi řešením a pochopením problému je velký rozdíl. Při focusingu člověk o problému pouze nehovoří. Prožívá tělesný posun v tom, jaký má z něj pocit.
Když se při focusingu vytvoří skutečný krok k řešení problému, tělesný posun signalizuje, že se změnilo to, co bylo uvnitř zaseklé. S každým dalším krokem cítíme, že je problém poněkud jiný a lepší, než byl předtím. Změnil se jeho pociťovaný smysl – což je jen jiný způsob, jak říci, že jste se změnili. Když se pak opět s problémem setkáte ve skutečném životě, vaše reakce bude jiná.

Úspěšný fokusovací krok vede obvykle k lepšímu a pravdivější pochopení toho, co bylo špatně. S tělesným posunem se ve slovech nebo pociťovaném chápání objeví něco, co ten problém vysvětluje mnohem jasněji a obvykle i novými výrazy. Velmi často pramení celá potíž v něčem jiném, než jsme předpokládali. A když tuto moudrost těla přijmete a pak se na ni dále zaměříte, přijde další tělesný posun a s ním i něco nového. Může vás to znovu překvapit, protože to nemusí logicky vyplývat z toho, k čemu jste se dostali po prvním kroku.

Jeden nebo více kroků tohoto procesu změny může někdy zcela obejít analytické myšlení. Ke změně může dojít, aniž zcela rozumíte, proč nebo jak se to stalo. Pokud se například zaměříte na problematický pociťovaný smysl „všechno o Johnovi“, zjistíte možná, že slova, která se objevila spolu s tělesným posunem, mají velmi málo společného s vaším vědomým porozuměním problému, který se týká Johna. Porozumění je totiž vedlejší produkt.
To, co přichází, někdy vypadá, jako by to bylo úplně mimo. „No tak dobře,“ můžete si myslet, „teď znám zase nový důvod, proč mám s Johnem takové potíže. Teď vím, že se něco ve mně zamotalo, týká se to Johna, a myslí si to, že se dost nesnažím. Ale k čemu je to dobré, že to vím? Příště, až ho potkám, tak ten problém tady bude zas, nebo ne?“
Ne. Nebude, pokud to přišlo s focusingem a při tělesném posunu. Posun při focusingu změnil váš pociťovaný smysl ve vztahu k Johnovi tisícerým způsobem, a uchopit všechny tyto drobné změny je nad vaše síly i nad síly každého z nás, protože se to nedá vnímat racionálně. Změny se odehrály ve vašem těle, nikoli ve vaší racionální mysli. Vaše vědomí o nich ví velmi málo. Až příště Johna potkáte, zjistíte, že se budete cítit a chovat jinak. (Někdy si to i člověk dovede představit – pokud si to přeje.)

Ten proces je skutečně tajemný – nejen pro lidi, kteří jej poprvé zažívají, ale i pro nás, kteří jej léta studujeme. My lidé víme jen velmi málo o procesech v našem těle a duši.
Daleko určitěji dovedu říci, co se stane, než proč. Viděl jsem to u mnoha jiných lidí a cítil jsem to, když jsem to sám zažil. Chceme vám pomoci, abyste to zažili také.
Pokud jste to už neudělali, zkuste příštích deset minut fokusovat. Pokud narazíte na nějaké potíže, v další kapitolách naleznete rady, jak je překonat.

Focusing není pouhý tělesný pocit

Pociťovaný smysl je tělesný pocit týkající se problému, nějakého zájmu nebo situace. Je to fyzický pocit významu. Pokud máte tělesné pocity, které vypadají, že jsou čistě tělesné, a nemají vztah k žádnému aspektu vašeho života, nechejte je být. Zeptejte se, co se děje s vaším životem, a velmi brzy zažijete tělesný pociťovaný smysl.

Focusing není jen kontakt s „vnitřními pocity“

Můžete mít určitý a intenzivní pocit ve vztahu k nějakému problému a ten se obvykle objevuje znovu a znovu stejný. Pokud jste jej měli opravdu mnohokrát, nemá velkou cenu, abyste jej prožívali znovu.
Pociťovaný smysl je širší, zprvu nejasný a neuchopitelný nepokoj, který celý váš problém – všechno, co se jej týká – způsobuje ve vašem těle. Aby se zformoval, musíte od známé emoce trochu poodstoupit. Pociťovaný smysl je širší a méně intenzivní, je snadné jej zažít a je v něm všechno. Vyjadřuje, jak celý problém nese vaše tělo.
Hodnotící vyjádření (hezký, pitomý…) vám jako „rukojeť“ pociťovaného smyslu pravděpodobně o problému mnoho neřekne. Lepší jsou čistě popisné výrazy jako „těžký“, „těsný“, „jako lepidlo“, „vyděšený“, „v panice“. Taková slova vám pomáhají, abyste zachytili, jaký ten dosud nejasný pociťovaný smysl je.