Portál
Ukázka z úvodu:
….Dítěti zpočátku vůbec nezáleží na tom, jakých výsledků hraním dosahuje. Je mu jedno, zda namaluje obrázek lepší než ostatní. Není mu vlastní soutěživost. Přesto maluje jako o život, protože jej fascinuje samotná hra barev a tvarů. Dítě je do ní zcela vtaženo. Nemá ambice stát se vítězem výtvarné soutěže, netouží po společenské prestiži. Výsledek hry - hotový výkres - je pro něj druhotný. Jakmile je dílo dokončeno, ztrácí o něj dítě zájem. Bude jistě potěšeno naším zájmem a chválou, ale pouhé uznání nebylo prvotní motivací k tvorbě. Dítě nemalovalo proto, aby získalo náš úsměv nebo pozitivní hodnocení. Výtvarná hra měla hodnotu sama v sobě, ve vzrušujících zážitcích při zanechávání barevných stop štětce. Spolu s dokončením díla skončila i hra.
Hra nemá v životě dítěte náhražkovou, zábavnou funkci, jakou běžně nabývá v životě dospělého člověka. Dítě si nehraje proto, aby se odreagovalo nebo pobavilo. Malé dítě si vůbec neumí hrát „proto, aby...“, jak jsme zvyklí spekulativně uvažovat v dospělosti. Hra je pro dítě raného a předškolního věku doslova středem vesmíru, odpočinkem i prací, zdrojem poznání, školou životních zkušeností, postojů, vzorců chování. Hra v optimálním souladu rozvíjí manuální dovednosti dítěte, pohyb, rozum a cit. Dítě si neumí hrát jinak než zcela zaujatě a „naplno“. Pokud ho hra nezaujme nebo přestane bavit, vystoupí z ní. Zdravé dítě si nedokáže hrát bez zájmu, odporuje to jeho přirozenosti. Stačí, když před malým kojencem matka na okamžik schová tvář, aby ji pak náhle s úsměvem odhalila. Jak rychle pochopí dítě princip jednoduché hry „na schovávanou“ a jak zaujatě a nadšeně reaguje! Jeho smích je čistý, ztrhující, vycházející z hloubi nitra. Smíchem, mimikou a nepřehlédnutelnými pohyby dává najevo, že touží znovu a znovu po opakování hry. Dítě získává ve hře při komunikaci s matkou potřebný pocit prvotní důvěry. Tato počáteční důvěra je naprosto nezbytným předpokladem pro rozvoj všech lidských kvalit.
Vydejme se hledat životní harmonii ruku v ruce s dítětem. Zpočátku to nebude jednoduché. Nejsme na tuto roli připraveni. Nedokážeme jednoduše „vypnout“ problémy. Hraní se nám ve srovnání s našimi denními starostmi může jevit jako nezodpovědné, podezřelé, infantilní chování. „Vážné“ myšlenky nám často nedovolují, abychom se bez zábran do hry ponořili. Náš smích může znít falešně a afektovaně. Konvence, obavy, předsudky, názory druhých svazují přirozenost. Máme problémy, jak vystoupit z rozjetého vlaku životního stylu, který nás ubíjí. Zkusme na sebe nechat působit regenerující sílu hry! Hra má onu zázračnou, osvobozující moc, která nám pomůže vrátit vlastní přirozenost a vymanit nás ze sítě účelů. V našem nitru se při radostném prožitku hry rozhostí hřejivý pocit vnitřní harmonie.
Společně s dětmi můžeme při hře objevovat znovu radost z maličkostí. Děti nám pomohou vrátit našemu životu smysl. Pod jednou podmínkou! Nebudeme-li z nich od malička vytvářet tvory s obrovskou hlavou přeplněnou nepotřebnými znalostmi, kteří se dotýkají světa otupělými smysly a „milují“ ledovým srdcem. Ochraňujme dětskou hru stejně jako „naivitu“ dětského pohledu. Děti jsou naší „životní baterií“. Baterií nadšení, nefalšovaných projevů sounáležitosti a důvěry. Na nás je, abychom tuto vzácnou baterii neustále „dobíjeli“ projevy nezištné lásky a něhy. Zejména v prvním roce života přijímá dítě zkušenosti o světě kontaktem fyzického těla, prostřednictvím všech smyslů. Tělesný kontakt při ukolébavkách, mazlivých, prstových a dalších dotykových hrách přináší dítěti pocity naprostého citového uspokojení…..
Z knihy Hry pro maminky s dětmi
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
