nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Proč nejsou rady ohledně stravování součástí běžné léčby rakoviny?

V posledních pěti tisících letech všechny velké medicínské tradice využívaly dietu k ovlivnění průběhu nemoci. Ta naše není výjimkou. V pátém století před Kristem řekl Hippokrates: „Nech je jídlo tvým lékem a lék nech je tvým pokrmem.“ V roce 2003 vyšel v časopise Nature dlouhý článek, jehož závěr – v modernějším stylu – zněl: „Chemoprevence pomocí poživatelných fytochemikálií je nyní považována za levný, rychle aplikovatelný a zcela vhodný způsob, jak mít rakovinu pod kontrolou a zvládat ji.“

Ovšem zatímco v ájurvédské, čínské a arabské medicíně je strava pilířem, co přesně znamená pro západní doktory?

Když jsem po druhé operaci, která následovala po relapsu mého nádoru mozku, šel za svým onkologem, připravoval jsem se na to, že mě čeká rok chemoterapie. Ptal jsem se ho, jestli bych měl změnit svou stravu, abych dokázal z léčby co nejvíc vytěžit a vyhnul se dalšímu relapsu. Ačkoliv o mě pečoval opravdu oddaně a byl i po všech těch letech strávených léčením rozrušených pacientů vždy trpělivý a laskavý, jeho odpověď byla dokonale stereotypní: „Jezte, co chcete. Nehraje to velkou roli. Ale a budete dělat cokoli, udržujte si svou váhu.“

Díval jsem se do učebnic onkologie, které slouží jako základní výukový materiál pro mnohé z mých kolegů. Dobrým příkladem je Rakovina: principy a onkologická praxe (Cancer: Principles and Practice of Oncology). Je základní četbou pro budoucí onkology a napsal ji profesor Vincent T. DeVita, bývalý ředitel National Cancer Institute, který se proslavil tím, že objevil léčbu Hodgkinovy nemoci pomocí kombinované chemoterapie. V posledním vydání této významné knihy, která udává tón onkologii po celém světě, není ani jedna kapitola o roli výživy při léčbě rakoviny a prevenci relapsů.

Stejně jako každý, kdo měl rakovinu, každých šest měsíců procházím kontrolním rituálem, který mě má ujistit, že mé tělo stále zvládá držet na uzdě rakovinné buňky, které nevyhnutelně unikly chirurgii a chemoterapii. V čekárně velkého amerického univerzitního lékařského centra, kam na tato vyšetření chodím, jsou pro pacienty k dispozici všemožné brožurky. Když jsem tam byl naposled, pečlivě jsem pročetl leták s názvem „Výživa lidí s rakovinou během léčby – průvodce pro pacienty a jejich rodiny“. Našel jsem tam mnoho podnětných myšlenek, jako doporučení jíst víc ovoce a zeleniny a „každý týden nějaká jídla bez masa“, stejně jako radu snížit konzumaci mastných jídel a alkoholu. A pak jsem v sekci nazvané „výživa po léčbě“ našel ne příliš povzbuzující prohlášení: „Existuje jen velmi málo výzkumů, které by dokazovaly, že to, co jíte, může zabránit rakovině v návratu.“*

Mí kolegové onkologové mi zachránili život a já je velmi obdivuji za to, jak se každý den věnují pacientům s touto zvláště náročnou nemocí. Přesto se musím ptát, jak mohou tito výjimeční lékaří šířit tak nepravdivou myšlenku? Poté, co jsem mluvil s několika z nich, které považuji za své přátele, se mi podařilo najít na tuto otázku odpově. Nebo vlastně několik odpovědí.