nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Všichni ostatní souhlasí

Málokdo má rád konfliktní situace a často nám připadá, že snadnější je souhlasit. To ale není pravda. Jestliže souhlasíte, i když byste nejraději řekli ne, pozná to na vás ten druhý a ztratíte u něj vážnost, protože bude vědět, že nemáte vlastní názor. Nakonec si budete vyčítat, že jste se nechali zmanipulovat a on si teď o vás myslí něco, co není pravda.
V dospívání občas budete muset říct “ne”, a to nejen kamarádovi, rodičům nebo učitelům, ale i sami sobě.

Jak říct “ne”

1. Slovo “ne” má být na začátku vaší odpovědi. Jestliže je to možné, mělo by být úplně prvním slovem, které řeknete. “Ne, dneska nemůžu jít ven.” “Ne, to by nebylo k Tondovi fér.” “Ne, díky, já nekouřím.”

2. Důvod svého odmítnutí vysvětlete stručně. Je mnohem efektivnější říct: “Ne, dneska večer ti s tím úkolem nemůžu pomoct, protože mám jinou práci.” Neříkejte: “Víš, pomohla bych ti ráda, ale za pár dní mám zkoušku z baletu a potřebuju cvičit a taky musím donést babičce dárek k narozeninám...” Jednou z nevýhod delšího vysvětlování je, že druhému dávají příležitost najít přece jen nějakou skulinku: “Tak já se u babičky s dárkem zastavím, až půjdu domů, a ty k nám pak můžeš přijít.”

3. Máte se mu omluvit, ne se vymlouvat. Když něco odmítáte proto, že se cítíte unavení, řekněte to. Nevymýšlejte si, že musíte někam jít nebo že se otci rozbilo auto, a nemůže vás proto odvézt. Pravda může snadno vyjít najevo a vaše vysvětlení už příště nebude mít váhu.

4. S omlouváním to nepřehánějte! Odmítnout někomu něco není žádný hřích. Klidně řekněte: “Je mi líto, že ti tentokrát nemůžu pomoct,” ale nežadoňte: “Prosím tě, promiň! Je mi to strašně líto! Nezlobíš se na mě? Moc se za to stydím!” Tím si jen říkáte o to, aby vám ten druhý namítl: “Když ti to je tak líto, tak proč jsi to odmítal?”

5. Neustupujte. Když něco odmítnete a kamarád se naštve a jde pryč, nežeňte se za ním a neříkejte: “Já jsem si to rozmyslel. Udělám to!” Poznal by, že má nad vámi moc a může vás donutit ke všemu – stačí vám pohrozit, že se na vás bude zlobit.

6. Nevyčítejte si to! Jestliže něco odmítnete, protože vám to nepřipadá správné, nemáte důvod cítit se provinile. Kdybyste souhlasili a udělali něco proti svým zásadám, měli byste pak k pocitům viny důvod, protože jste zklamali sami sebe.

Ríšovi je 13 let a naučil se, že když řekne “ne”, je dobré ještě dodat: “Možná někdy jindy.” “Ten druhý pak na vás většinou nevyletí. Některé věci bych ale neudělal nikdy, a tak to řeknu – třeba cigaretu odmítnu tím, že řeknu, že by mi to nedělalo dobře na astma, nebo prostě vysvětlím, že to nechci dělat.”

Co dělat, když odmítnout je těžké

Říct “ne” někomu, koho nemáte rádi nebo kdo má tak odlišné názory, že není co řešit, je snadné. Odmítnout ale někoho, koho máte rádi, na jehož názorech vám záleží, nebo ke komu už dlouho vzhlížíte, je mnohem, mnohem těžší. Ale občas to prostě nejde udělat jinak.

Radce je 15 let. “Vloni jsem začala chodit s Alím, který se sem s rodiči přistěhoval z Egypta. Skvěle spolu vycházíme a vždycky si užijeme spoustu legrace. Otec byl ale proti tomu. Říkal, že když se berou lidi různých ras, nekončí to šťastně, a zakázal mi s ním chodit. Opravdu mě to rozzlobilo, a tak jsem všechno řekla matce. Poradila mi, abych otci jasně vysvětlila, co cítím. Řekla jsem mu, že chápu, že to je jeho dům, a slibuju že, k nám Alího nebudu vodit, ale že si myslím, že by mi neměl určovat, s kým mám kamarádit a s kým ne. Nějakou dobu to mezi námi bylo dost napjaté. Ale pak se otec seznámil v golfovém klubu s Alího tátou, hrají teď společně a Alí k nám může chodit.”

Romanovi je 14 let. “Jednou o víkendu jsme šli s klukama ze školy ven a Lukáše napadlo, že bychom mohli koupit alkoholickou limonádu, přelít ji do normálních lahví a dát ji vypít nějakým dětem. A pak že uvidíme, co to s nimi udělá. Věděl jsem, že pro děti to je moc silné, a řekl jsem jim, ať to nedělají. Oni mi ale odpověděli, že jsem bábovka, a že když do toho s nimi nepůjdu, už mě nikam nevezmou. Přiznávám, že jsem váhal, jestli s nimi nemám přece jen jít, ale pak jsem si vzpomněl na svou malou sestru, které je sedm let, a co by se jí stalo, kdyby se něčeho takového napila. A tak jsem šel domů a řekl jsem to taťkovi.”