Portál
Zde se počíná vyprávět náš příběh. Je již povahou věcí, že Podnebesí, je-li dlouho rozdělené, bude nutně sjednoceno, a je-li dlouho sjednocené, nutně se opět rozdělí. Na sklonku vlády dynastie Zhou se říše rozpadla a sedm států bojovalo proti sobě, až je všechny pohltilo království Qin. A poté co zaniklo Qin, bojovaly proti sobě Chu a Han, až opět Han pohltilo Chu. Od chvíle, kdy Vznešený předek Hanů přeťal bílého hada a povstal ve zbrani, vládla dynastie Han sjednocenému Podnebesí. Později císař Guangwu obnovil moc Hanů, ale když došlo na vládu císaře Xiana, Podnebesí se rozpadlo na tři nezávislá království. Příčiny pádu dynastie Han můžeme vysledovat až do období vlády císařů Huana a Linga. Císař Huan pronásledoval muže řádné a ušlechtilé a nedovoloval jim zastávat úřady, zatímco svou přízní a důvěrou vyznamenával dvorské eunuchy. Když císař Huan zesnul a na trůně jej vystřídal císař Ling, maršál Dou Wu a nejvyšší vychovatel Chen Fan se chystali eunuchy zničit, celá záležitost však nezůstala utajena, a tak to byli naopak oni, kdo nakonec padli do záhuby, a eunuchové si od té chvíle počínali ještě bezohledněji.
Patnáctého dne čtvrtého měsíce druhého roku éry Nastolení pokoje vstoupil císař do Síně hřejivé ctnosti. V okamžiku, kdy vystupoval k trůnu, zvedl se v rohu síně divoký poryv větru a velký zelený had slétl z trámoví a stočil se na trůně. Císař se leknutím svalil na zem, a zatímco jej jeho družina odváděla do bezpečí vnitřního paláce, všichni úředníci se rozutekli. Po chvíli však nebylo po hadovi ani stopy. Náhle se přihnala prudká bouře s hromy a blesky a déšť s kroupami stačily do půlnoci, kdy ustaly, zničit nespočet obydlí. V druhém měsíci čtvrtého roku éry Nastolení pokoje postihlo hlavní město Luoyang zemětřesení. Hladina moře se zvedla a obří vlna schvátila obyvatele pobřeží a odnesla je do moře. Prvního roku éry Zářící harmonie se stalo, že se slepice změnila v kohouta. Prvého dne šestého měsíce černočerný mrak dlouhý přes deset sáhů vplul do Síně hřejivé ctnosti. Na podzim v sedmém měsíci se nad Nefritovou síní, kde přebývaly císařské manželky a konkubíny, objevil odraz duhy, a svahy hory Wuyuan pukly a sesuly se k zemi. Znamení bylo mnoho a žádné z nich nevěstilo nic dobrého. Císař Ling se tázal svých ministrů a rádců na příčinu těchto pohrom a nepřirozených úkazů. Císařský poradce Cai Yong v podání trůnu velmi důrazně a zpříma vyložil, že objevení odrazu duhy, jenž je považován za ženský protějšek duhy, a proměna slepice v kohouta jsou důsledkem vměšování žen a kleštěnců do státních záležitostí. Císař se na memorandum podíval a povzdechl si. Poté vstal a odešel se převléknout. Eunuch Cao Jie stál za ním a sám nepozorován viděl vše a o všem také zpravil své druhy. Cai Yong byl ihned nařčen z jakéhosi zločinu a následně vykázán ode dvora do své rodné vsi. Poté se eunuši Zhang Rang, Zhao Zhong, Feng Xu, Duan Gui, Cao Jie, Hou Lan, Jian Shuo, Cheng Kuang, Xia Yun a Guo Sheng semkli v dvorskou kliku známou jako deset císařských družiníků a společně páchali nepravosti. Císař poctil svou důvěrou obzvláště Zhang Ranga, jehož dokonce oslovoval otče. Dvorská vláda byla čím dál víc prolezlá špatností, mysl lidí v celém Podnebesí se upínala ke vzpouře a všude se začali rojit lupiči a škůdci.
* * *
A dále se vypráví, jak povstalec Zhang Jiao vpadl na území provincie Youzhou. Guvernérem Youzhou byl tehdy Liu Yan, potomek hanského knížete Gonga z Lu, jenž pocházel z Jinglingu v Jiangxia. Když se doslechl, že se blíží povstalecká vojska, zavolal si velitele Zou Jinga, aby zhodnotil situaci. „Povstalců je mnoho, zatímco našich vojáků je málo. Vaše Jasnost by měla rychle svolat vojsko, které se s povstalci vypořádá,“ odpověděl Zou Jing. Liu Yan s ním souhlasil a vydal prohlášení, v kterém volal do zbraně vojáky věrné dynastii.
Vyhláška se dostala až do okresu Zhuo, kde zaujala jednoho místního hrdinu. Tento muž sice neměl příliš v oblibě studium, byl to však člověk povahy vlídné a velkorysé. Mluvil jen málo a nedával na sobě znát radost ani hněv. Vždy toužil vykonat velké činy, a proto se chtěl přátelit se smělými a talentovanými muži Podnebesí. Na výšku měřil nějakých sedm stop a pět palců a paže mu sahaly až pod kolena, protáhlé ušní boltce mu visely až k ramenům. Oči měl posazeny tak daleko od sebe, že se dokázal podívat na své vlastní ucho. Jeho tvář se podobala nejčistšímu nefritu a rty jako by byly natřeny růží. Hrdina byl potomkem Liu Shenga, knížete Jinga z Zhongshanu, prapravnukem jeho výsosti císaře Jinga. Jmenoval se Liu, vlastním jménem Bei, zdvořilostním jménem Xuande. Kdysi dávno byl Liu Shengův syn, Liu Zhen, za vlády císaře Wua obdařen lénem a titulem markýze dědiny Zhuolu. Později však nedostál svým povinnostem posílat ceremoniální dary a obětiny do chrámu císařských předků a za trest přišel o titul markýze. A tak se stalo, že tato větev rodiny zůstala v okrese Zhuo. Xuandeho děd se jmenoval Liu Xiong a otec Liu Hong. Hong byl pro svou synovskou oddanost a skromnost doporučen dvoru a skutečně nějakou dobu zastával nižší úřad. Záhy však zemřel a Xuande, který se tak v mladém věku stal sirotkem, se sám staral o svou matku a sloužil jí s krajní oddaností. Rodina byla chudá a na živobytí si vydělávala jen prodejem konopných střevíců a pletením rohoží. Žili ve vesnici Lousang jmenovaného okresu. Na jihovýchod od jejich domu rostla moruše, přes pět sáhů vysoká. Při pohledu zdaleka připomínala svou rozložitostí baldachýn stínící povoz vysokého hodnostáře. Kterýsi mistr věštec na základě nejrůznějších znamení prohlásil: „Z tohoto domu jistě povstane kdosi vznešený.“ Když byl Xuande malý, hrál si jednou s chlapci ze sousedství pod tímto stromem: „Až budu Synem Nebes,“ prohlásil, „budu se vozit právě pod takovým baldachýnem.“ Jeho strýce Liu Yuanqiho ta slova udivila: „To věru není obyčejný chlapec.“ A když viděl, jakou tře Xuandeho rodina bídu, často jim vypomohl. Když Xuandemu bylo patnáct let, matka jej poslala na zkušenou, aby se něčemu přiučil. Zheng Xuan a Lu Zhi byli jeho učiteli a spřátelil se, kromě jiných, s Gongsun Zanem. V době, kdy Liu Yan vydal svou vyhlášku povolávající muže do zbraně, bylo Xuandemu již osmadvacet.
Když onoho dne spatřil vyhlášku, lítostivě si povzdychl. „Ctěný pane, proč tak dlouze vzdycháte, nechcete-li pro blaho státu nasadit své síly?“ zeptal se zhurta kdosi za ním. Xuande se otočil, aby si dotyčného prohlédl. Chlapík byl vysoký osm stop, hlava s tupým nosem připomínala hlavu pantera, kulaté oči a výrazná vlaštovčí čelist a licousy, podobné tygřím, působily mocným dojmem. Jeho hlas duněl jako hrom a držením těla připomínal nezkrotného pádícího koně. Když Xuande spatřil tak nevšední vzhled, otázal se ho na jméno. „Jsem z rodiny Zhang a jmenuji se Fei, zdvořilostním jménem Yide. Má rodina po generace žije v okrese Zhuo, kde vlastníme mnoho polí, prodáváme víno a porážíme prasata. Rád bych se spřátelil s odvážnými a talentovanými muži Podnebesí, a tak, když jsem Vás, pane, viděl číst onu vyhlášku a vzdychat, rozhodl jsem se Vás oslovit.“ „Pocházím z rodu Liu a jsem příbuzným císařského domu Hanů, mé jméno je Bei,“ představil se Xuande. „Když jsem se dozvěděl, jak Žluté šátky vyvolávají nepokoje, zatoužil jsem rozdrtit škůdce a zajistit tak lidu pokoj. Zamrzelo mne však, že se mi nedostává sil, a tak jsem si dlouze povzdechl.“ „Mám hojný majetek, tak co byste, pane, řekl, kdybychom naverbovali místní nebojácné chlapíky a společně vykonali velké činy?“ zeptal se Zhang Fei. Xuande se velmi zaradoval, načež spolu zašli do vesnického šenku vše zapít. A jak tak popíjeli, uviděli najednou urostlého chlapíka tlačit před sebou vůz. Zastavil před vchodem do šenku, vešel dovnitř, usadil se a zavolal na šenkýře: „Rychle mi nalij vína! Chci si pospíšit do města a nechat se naverbovat k vojsku.“ Xuande si dotyčného prohlédl. Vysoký byl devět stop, bohatý vous dvě stopy dlouhý rámoval jeho brunátnou tvář, rty lesklé, jakoby potřené růží, oči fénixe, ubíhající ostře dozadu, a nad nimi husté obočí podobající se dvěma spícím housenkám hedvábníka. Celý cizincův vzhled působil hrozivě a jeho způsoby vzbuzovaly úctu a náležitý respekt. Xuande jej přizval, aby si přisedl, a otázal se jej na jeho jméno. „Jsem z rodiny Guan a jmenuji se Yu. Zdvořilostní jméno Changsheng jsem si později změnil na Yunchang. Pocházím z Jieliangu v Hedongu,“ představil se dotyčný, „ale protože jsem zabil jednoho místního mocipána, jenž hřešil na své postavení a utiskoval prostý lid, musel jsem uprchnout, a je to již pět či šest let, co se potloukám jako psanec! Slyšel jsem, že se zde shromažďuje vojsko, aby rozdrtilo rebely, a tak jsem přijel, abych se nechal naverbovat.“ Xuande mu pověděl o jejich vlastních úmyslech a Yunchang se velmi zaradoval. Společně pak šli do Zhang Feiovy usedlosti, aby se poradili, jak tu velkou věc provedou.
„Za mou usedlostí je broskvový sad,“ pravil Zhang Fei. „Stromy jsou právě v plném květu. Zítra v sadu přineseme oběti Nebesům a Zemi a slavnostně jim oznámíme, že uzavřeme bratrství a že se o vše přičiníme společnými silami a jednotnou myslí. Pak se dohodneme, jak budeme postupovat.“ „To bude nejlepší!“ souhlasili jednohlasně Xuande i Yunchang. Druhého dne nachystali v sadu černého volka, bílého koně a další náležitosti nezbytné k přinesení oběti, všichni tři zapálili vonné tyčinky a padajíce opakovaně tváří k zemi takto přísahali: „My tři, Liu Bei, Guan Yu a Zhang Fei, ač z rodů odlišných, uzavřeme bratrství a v mysli svorní přispěcháme zemi na pomoc v její tísni a společnými silami jí budeme oporou v nesnázích. Oplatíme tak státu jeho dobrodiní a černohlavému lidu přineseme opět klid. Nežádáme, abychom mohli neustále žít bok po boku, toliko zemřít toužíme ve stejný den a hodinu. Vznešená Nebesa a dobrotivá Země nechť jsou svědky tohoto našeho rozhodnutí. A nechť Nebesa a lidé společně zhubí kohokoli z nás, kdo by zapomněl na prokázanou milost a obrátil se zády k této přísaze!“ Poté pozdravili Xuandeho co staršího bratra, Guan Yuho jako druhého bratra a Zhang Fei se stal mladším bratrem. Po skončení obětí Nebesům a Zemi porazili dalšího volka a uspořádali hostinu pro více než tři stovky srdnatých chlapíků, které se jim podařilo shromáždit. Pili pak v broskvovém sadu, každý co hrdlo ráčí, až se všichni opili. Na druhý den si chystali své zbraně, ale mrzelo je, že nemají koně, na kterých by mohli vyjet do bitvy. Právě ve chvíli, kdy se zaobírali podobnými myšlenkami, ohlásil sluha příchod dvou hostů, již, doprovázeni skupinou sluhů, přihnali k usedlosti stádo koní. „To nám žehnají sama Nebesa!“ radoval se Xuande. Všichni tři vyšli před usedlost, aby hosty přivítali. Byli to dva zámožní obchodníci z Zhongshanu, Zhang Shiping a Su Shuang. Každý rok se vydávali na sever prodat své koně, ale letos se kvůli povstalcům museli s nepořízenou vrátit. Xuande pozval oba kupce do usedlosti, nechal přinést víno, sám se jal obsluhovat oba hosty a přitom jim vyprávěl o úmyslu bratří rozdrtit povstalce a zajistit tak prostým lidem klid a pokoj. Hosty to potěšilo do té míry, že se rozhodli darovat jim padesát ušlechtilých koní a k tomu navíc ještě pět set uncí zlata a stříbra a tisíc jinů kujného železa na ukování pořádných zbraní. Poté co Xuande s mnoha díky kupce vyprovodil, nařídil nejlepším řemeslníkům vykovat pár dvojbřitých mečů. Yunchangovi nechal vykovat Zeleného draka, zvláštní zbraň vážící dvaaosmdesát jinů s ostřím ve tvaru měsíčního srpku, též zvanou Břit chladného půvabu, a pro Zhang Feie kopí z kalené oceli zvíci sáhu a osmi pídí. Každému navíc objednal ještě zbroj a pancíř na celé tělo. Shromáždili kolem sebe na pět set smělých mužů ze sousedství a v jejich čele odjeli se představit Zou Jingovi. Zou Jing je uvedl ke guvernérovi Liu Yanovi, jenž jim udělil slyšení, při kterém se každý z bratrů představil. Když Liu Yan uslyšel, že Xuande pochází z císařského rodu, měl velikou radost a ihned jej uznal za svého synovce.
Dokončení příběhu v knize Klenoty čínské literatury
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
