I když koučování v zásadě není terapií a krize se v koučování zřídka oslovují přímo a otevřeně, může se stát, že klienti kouče konfrontují se svou (někdy skrývanou) krizí. Jako poradce musím potom uvážit, zda má kompetence a časově omezený setting v koučování stačí na to, abych klienta mohla provázet. Potřebujeme diagnostickou jistotu a někdy silné nervy, aby nás dynamika krize nezachvátila. Poradci, kteří mají málo vlastních zkušeností a postrádají terapeutický výcvik, pak někdy bývají přetíženi. Neměli by se ostýchat opatřit si supervizi u zkušeného terapeuta nebo klienta na terapeuta odkázat.
Je-li vztah mezi klientem a koučem dobrý a klient vykazuje dostatek schopností k seberegulaci, stačí si většinou vzít k srdci několik podnětů a zásad:
Akceptace individuálního zacházení s krizí
Jak první strategie zvládání, tak i intenzita a trvání, se kterými jsou prožívány emoce, jsou velmi různé. Proto je nezbytné respektovat (aktivní naslouchání) individualitu klienta v zacházení s jeho situací.
Akceptace a provázení emocionality
Zvláště druhá fáze krize může být provázena silnými emocemi. Tady nesmí kouč dostat strach. Ovšemže se mu některé pocity klienta, od jehož situace má (snad!) odstup, budou jevit jako iracionální, přehnané a kontraproduktivní. Přesto zde platí: Pocity jsou subjektivní realita a musí být akceptovány. Klienty, kteří se za své emoce stydí, je někdy užitečné upokojit: „To je přece normální a naprosto pochopitelné, že vás ta záležitost zasahuje.“
Vyzvědět dosavadní pokusy o řešení
Abych poznala klientovy strategie zvládání a vystříhala se toho, že by se pouštěl stejným neúspěšným směrem vícekrát, nechávám si relativně brzy vyprávět, co všechno klient už podnikl.
Vysvětlit krizové procesy
Klienti svou krizovou situaci, zvláště pokud trvá déle, často jen s obtížemi snášejí. Proto jim ve stručnosti vysvětluji typický průběh krizí a model sloupů identity, abych jim poskytla základní orientaci.
Celostní analýza zdrojů
Protože v krizi se pohled zužuje na to špatné, je příznivé každé rozšíření obzoru. Model sloupů identity se výborně hodí k pohledu na život jako na celek a na základě toho k rozpoznání zdrojů a zároveň k relativizaci krizových momentů:
„Myslím, že si dovedu představit, jak těžko snesitelná je vaše nynější situace. Ráda bych teď s vámi prozkoumala, jak je to s vašimi zdroji, které máte ke zdolání této krize k dispozici…“
Ohlédnutí za dřívějšími úspěchy a úspěšnými strategiemi zvládání
V bezvýchodně vyhlížejících situacích je užitečné, když si člověk vzpomene, že už různé podobně těžké situace v životě zvládl:
„Existují situace, ve kterých se vám vedlo podobně jako v této době? – Jak se to tehdy vyvíjelo? – Jak jste to tehdy vyřešil?“ Tady nejde ani tak o přímé využití způsobů řešení z minulosti – mohou být v současné situaci naprosto nevhodné. Mnohem spíše se má posílit klientovo prožívání kompetentnosti tím, že si obecně uvědomí svou schopnost zvládat krize.
Ocenění krize
Abychom krize viděli z odlišné perspektivy a dali jim jiné hodnocení, je vhodné přerámování, ve kterém situaci oceníme v širší životní souvislosti, například pomocí dotazu na „životní moudrost pro vnoučata“:
„Představte si teď na chvíli, že je vám 70, ohlížíte se za svým životem a vzpomínáte, jak se vám kdysi vedlo. – Co byste mohl vyprávět svým vnoučatům o tom, k čemu vám byla tato krize užitečná, co jste se z ní pro život naučil?“
Hypotetická řešení z perspektivy budoucnosti
Situace v krizi se obvykle jeví jako bezvýchodná. Proto může být užitečné se na nynější situaci podívat z budoucnosti, ve které je krize zvládnuta. „Předpokládejme, že uplynulo mnoho let… Vám se daří dobře a ohlížíte se zpátky: Jak jste to tehdy dokázal a tu krizi zdolal?“
Začít hlavním tématem
Při hledání řešení by se mělo začít s tématem, kterému klient přisuzuje největší význam:
„Kdyby se to vyřešilo, co by mělo největší vliv na váš život jako celek? – Tak, jak se znáte, kterým tématem byste musel začít, kdybyste chtěl s co nejmenším vynaložením energie dosáhnout co největšího pokroku?“
Aktivování zdrojů v aktuálním prostředí
V emocionálně zátěžové situaci je důležité s klientem společně uvážit, kde – nehledě na koučování – tkví další možnosti pomoci. K tomu patří otázky jako:
- Když teď přijdete domů, komu se můžete svěřit?
- S kým si můžete domluvit denně telefonát, při kterém byste se vypovídala a načerpala podporu?
- Kdo ve vašem okolí už prožil něco podobného a mohl by vás teď trochu podpořit?
Tento bod je pro mnohé vedoucí pracovníky právě tak ožehavý jako důležitý. Pro většinu z nich znamená vyžádání a přijetí pomoci doznání vlastní slabosti, kterou neumějí dobře sjednotit se svým sebepojetím – „Zvládnu všechno – a sám!“ Na druhé straně se zde nabízí důležitá poučná zkušenost. Jak by se pak daly rozvíjet tak zaklínané hodnoty jako týmová práce, spolupráce a otevřenost v podniku, když ti, kteří mají tento model zastávat, sami neumí požádat o podporu.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout