nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Tři věci, které vyčítají muži ženám

ŽENY STÁLE KRITIZUJÍ

Většina mužů, s nimiž jsem se během terapie a vůbec v životě setkal, má skutečně dojem, že jejich ženy „pořád remcají“ – neustále mají co připomínat, nejsou nikdy spokojené a chtějí pořád víc. Muži pak netuší, jak k nim mají přistupovat; domnívají se, že dělají všechno, aby ženy byly šťastné, „ale to ony ne, pořád musí být nějaký problém“ – smítko někde v koutě, špatně umytý talíř, málo něhy nebo touha po pohádkovém domě s výhledem na řeku (i když ten, co mají, stál také spoustu peněz). Tento dojem vzniká mimo jiné ze skutečnosti, že muži a ženy nepoužívají jazyk stejným způsobem. Zatímco muž využívá řeč, aby získal nebo podal užitečnou informaci, žena používá jazyk na vyjádření pocitů a komunikaci s druhým.
Například muž použije telefon, aby se něco dozvěděl, a zavěsí, jakmile získá požadovanou informaci; žena ani nepotřebuje záminku, aby někomu zatelefonovala a dlouhé minuty mu vykládala o sobě a snažila se vyzvědět maximum novinek ze života toho druhého.
Navíc muži většinou vnímají emoce jako důsledek nevyřešeného problému. Když žena vyjadřuje své emoce, muž se domnívá, že je to proto, že má problém, na který dosud nenašla řešení, a že ten problém zřejmě souvisí s ním, když mu o něm říká. Zaujme tedy obranný postoj a ptá se: „Co jsem to zase provedl?“ místo aby jen vyslechl partnerčiny projevy emocí.

Žena ve skutečnosti nekritizuje, ale popisuje svůj duševní stav, a to proto, aby byla v kontaktu s tím, s kým právě mluví. Přeje si, aby jí partner naslouchal a nesnažil se hledat pro ni řešení; nesnáší, když ji „chce poučovat“. Pokud mu vypráví o svém vysněném domě s výhledem na řeku, nechce po něm, aby začal víc pracovat a mohl jí ho koupit, chce se s ním jen podělit o tuhle příjemnou fantazii. Pokud s ním mluví o prachu nebo špíně, které opominul, nemusí to být proto, aby ho obviňovala, ale proto, aby vyjádřila svou touhu po dokonalosti.
A jestliže opravdu často kritizuje, je vhodné jí naznačit, že má možná pravdu, a nesnažit se za každou cenu ospravedlňovat. Partner si s ní může sednout – měl by se zbavit obranného postoje a naslouchat jí, i když třeba nesouhlasí s tím, co mu říká, nebo tak docela nechápe, co mu chce vlastně povědět. Skutečně nejlepší je naslouchat, neodsekávat. Naslouchání je důležitější než porozumění. Žena, kterou muž vyslechne a naslouchá jí, cítí z jeho strany porozumění a je ochotnější přijmout jeho způsob, jakým jí (tělesně) dokazuje svou lásku.

FREKVENCE SEXUÁLNÍCH STYKŮ

Další častá výtka se týká frekvence sexuálních styků. Mužské libido je většinou jedenapůlkrát až třikrát silnější než ženské, v závislosti na věku partnerů (viz osmnáctá kapitola). V muži to vyvolává dojem, že žena se nikdy nemá chuť milovat nebo že ji k tomu vždycky musí přimět. A žena používá známou „migrénovou strategii“ nebo si stěžuje na absenci něhy, aby mohla svého partnera odmítnout, když ji nutí jíst dvakrát častěji, než má chuť. Nemůžeme se tedy divit tomu, že ženy často ztrácejí libido – hlavním důvodem je, že partneři se v milování řídí podle muže, a to nemusí ženě nezbytně vyhovovat.
Je zřejmé, že muži a ženy neprožívají v tomto ohledu sexualitu stejným způsobem. Muž je hlavně a především tvorem tělesným a racionálním; žena bytostí emocionální a spirituální. I když s tím feministky nesouhlasí, realita to jasně ukazuje. Muž projevuje svou lásku sexuální touhou (tělesně) a odmítnutí sexu prožívá jako odmítnutí své lásky.
Žena by zase chtěla nejdříve emocionálně prožít intenzitu lásky svého partnera a až potom přistoupit k tělesnému styku. Podle ní se emoce vyjadřuje verbálně, slovy. Právě to má žena na mysli, když chce po svém partnerovi, aby byl citlivější a aby slovy vyjádřil, co k ní cítí, a to nejen fyzicky, ale především citově. Až vám, pánové, žena příště řekne, že ve vašem vztahu není dost něhy, neberte tuto poznámku jako výčitku a nerozčilujte se, ale raději se jí zeptejte, co si představuje pod pojmem něha. Také ji požádejte, aby vám dala konkrétní a fyzické příklady něžných projevů. Tak možná vznikne velmi zajímavá diskuse, pokud tedy budete otevření a nebudete mít dojem, že se napadá vaše mužnost.

NESNADNÉ DOSAHOVÁNÍ ORGASMU

Poslední výčitka se týká nedostatečné rychlosti ženského vzrušení. Muž ji vyjadřuje tak, že ženě říká, že neprožívá vyvrcholení nebo že jí dlouho trvá, než dosáhne orgasmu. Žena často cítí mužovu netrpělivost a reaguje emotivně, čímž zpomalí nástup svého vzrušení.
Je třeba vědět, že ženy na rozdíl od mužů nemají schopnost orgasmu vrozenou, protoaže ji nepotřebují ke své reprodukci. Žena se tedy musí orgasmu naučit. Její schopnost v tomto směru reagovat se může rozvíjet jen postupným hromaděním příjemných smyslových a sexuálních prožitků. Toto učení dosahuje vrcholu až někdy mezi 30 a 45 lety.* Každá traumatizující sexuální zkušenost v dětství, dospívání nebo v dospělém věku, každá negativní emoce toto učení narušuje. Žena, která právě nevyřešila se svým manželem nějaký problém, nebude jistě ochotna věnovat se s ním sexuálním hrátkám a nebude moci dosáhnout orgasmu, zatímco její partner naopak bude chtít využít sexuálního styku, aby spor ukončil a dal partnerce najevo, že pro něj je to vyřešeno, protože se s ní dokázal pomilovat. To je paradox!

Na rozdíl od mužů není hlavním fyzickým zdrojem sexuální stimulace tření ženského genitálu, ale vibrace, proto jsou tak oblíbené vibrátory nebo sprcha. Navíc většina žen nedosahuje orgasmu penetrací, ale přímou nebo nepřímou stimulací klitorisu.