nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Předmluva

Předmluva Theo Peeterse, ředitele centra pro školení a výcvik odborníků v autismu. Zmiňuje v ní autorčiny nemalé zásluhy o pochopení principu myšlení dětí s autismem, který dokázala popsat a definovat.
Knih, jako je tato, by mělo být co nejvíc. Někdy nám osobní zkušenosti a zážitky lidí, kteří jsou „ponořeni“ v dané problematice, prozradí nové detaily, kterých si zatím vědci nevšimli a nezkoumali je. V tomto případě odhalují, jak myšlení v detailech ovlivní život dítěte s autismem.
Když jsem před mnoha lety na jedné konferenci slyšel Hilde poprvé hovořit o „myšlení v detailech“ nebo o „izolovaných souvislostech“, což je téměř synonymum pro „slabou myšlenkovou soudržnost“, okamžitě jsem si uvědomil, že se objevilo něco převratně nového. Pamatuji si, že jsem tenkrát v diskusi řekl: „Toto je velmi zajímavý pohled, ale musíme nejdřív autismus poznat více do hloubky.“
„Více do hloubky? Ale já můžu už teď pomocí toho, čemu říkám myšlení v detailech, vysvětlit autismus mého syna,“ odpověděla Hilde.
V jejích zápiscích jsem našel následující vzpomínku: Thomas mává dědečkovi jedině tehdy, když dědeček jede zeleným autem. Sedí-li děda v autě, které má jinou barvu, Thomas mu nezamává. Thomas mává také tehdy, když zelené auto s dědečkem zahne doleva, a nemává, zahne-li auto doprava.
Požádal jsem Hilde, aby se otázce myšlení v detailech dále věnovala. Výsledky jsme uvedli poprvé na konferenci v dánském Skive, které se účastnilo kolem tisíce osob. Ještě dnes se mi vybavují reakce některých z nich.
Marie Bristol, odbornice v TEACCH programu a nynější předsedkyně americké Společnosti pro výzkum autismu ve Washingtonu, řekla: „Ještě jsem neslyšela, že by někdo tak jasně vysvětlil život a svět lidí s autismem jako Hilde De Clercq.“ Yannick Beyer, ředitel Brondagerskolen pro autisty v Kodani, prohlásil: „Roky mluvíme o tom, že když se dorozumíváme s lidmi s autismem, potřebujeme komunikaci doplnit vizuální podporou. Po této přednášce konečně víme něco víc o tom, jak tito lidé skutečně vnímají svět.
Hilde přednášela na mnoha dalších konferencích, seminářích i odborných setkáních. Odborníci či rodiče někdy nepochopí myšlení v detailech okamžitě, ale vždy se k němu vrací a přemýšlí o něm. „Mnohé problémy jsme nebyli schopni až dosud vysvětlit, když ale víme, co to je myšlení v detailech, daří se nám je pochopit.“
Na seminářích o spolupráci rodičů a odborníků jsem často slyšel Hilde vysvětlovat: „Všímejte si, co říkají rodiče pečovatelům, kteří mají hlídat jejich dítě s autismem, a uslyšíte mnoho příkladů myšlení v detailech.“
Gunilla Gerland, autorka knihy Skutečná osobnost a žena s autismem, povzbudila Hilde v tom, aby pokračovala ve výzkumu a aby o něm napsala knihu. Gunilla si zvláště cení Hildina pochopení pro zvláštní způsob Thomasova uvažování. Učitelé, rodiče i vychovatelé se velmi často snaží tento postup myšlení nahradit způsobem, kterým myslí zdraví lidé. To je cena, kterou platíme za velkou myšlenku integrace.
Jiná žena s autismem po přečtení této knihy napsala: „Někdy je to malý nedůležitý detail, který mi pomáhá určit a pochopit konkrétní věci a události. Dovoluje mi dosáhnout jisté úrovně porozumění a vytvořit si koncept, který mne vede k pochopení obsahu a smyslu toho, co vnímám. Detail je moje pevnost, hraniční čára pro můj způsob myšlení, analyzování a identifikování podnětů, které mne obklopují. Zdali je tento detail důležitý, nebo ne, mohu zjistit jedině tehdy, když dosáhnu určitého stupně pochopení, jinak ne. Prožívám to, co paní Hilde napsala o Thomasovi. Kráčím po stejné cestě. Myslím v detailech, a když se objeví nová situace či věc, stále používám stejný postup myšlení jako dříve.“
„Můj vztah s Thomasem,“ říká Hilde, „pevně a jednoznačně určuje můj život. Přináší mi mnohé záhady a výzvy, které se snažíme společně zvládnout. Moje zkušenosti a zážitky ze života s ním jsou osou této knihy. Ve skutečnosti by se tato publikace měla jmenovat Thomasova kniha, protože je jeho, a ne moje.“
Jestliže si deset lidí zakryje oči, dotkne se slona a pak popíše svůj zážitek, každý popíše jinou část těla. Osoba, která se dotkne klů či chobotu, bude mít daleko přesnější informace než ten, kdo se dotkne levé nohy. Stejně tak autismus se dá vysvětlovat z více pohledů. Ten, kdo se snaží pochopit autismus z pohledu myšlení v detailech, bude mít pevný základ pro pochopení syndromu a pro zacházení s lidmi postiženými autismem. Proto je kniha Mami, je to člověk, nebo zvíře? pro každého, kdo se setkává s autismem, nezbytná. Nepřeháním. Přečtěte si ji.

Theo Peeters
ředitel Centra pro školení a výcvik odborníků v autismu
Antverpy, Belgie