Realismus představuje nejvlivnější teoretickou školu mezinárodních vztahů. Mezinárodní politiku chápe jako neutuchající boje států o moc. Tato konfliktní jednání mají svůj původ buď ve zkažené lidské přirozenosti (lidé jsou sobečtí a mocichtiví), nebo v absenci mezinárodní vlády, která nechává všechny v nejistotě. Stát je v takovém prostředí odkázán pouze sám na sebe. Národní zájem, který vede politiku státu, je defi nován výlučně skrze moc, morální a ideologické faktory nehrají proto v mezinárodní politice podstatnou roli. Stability v mezinárodních vztazích je možné docílit uzavíráním fl exibilních aliancí docilujících mocenské rovnováhy. Spolupráce mezi státy je možná, ale pouze pokud tak velí národní zájem, což je většinou pouze dočasné.
Náš přehled zahrnuje celkem šest představitelů této tradice. Interpretace prvních dvou, diplomata Kennana a novináře Lippmanna, jsou konstitutivními interpretacemi studené války. Ani jeden z nich nebyl akademicky působícím badatelem, nicméně v oboru jsou považováni za čelné představitele první generace amerických realistů. Kennanova interpretace inspirovala na několik desetiletí americkou zahraniční politiku, zatímco Lippmann se svou kritikou této interpretace postaral o popularizaci výrazu „studená válka“. Morgenthau a Aron patří k tzv. klasickým realistům, kteří se snaží na základě rozboru historických případů formulovat doporučení pro aktuální politiku. Waltz a Walt zastupují tzv. neorealismus, který se tatáž doporučení snaží odvodit z teoretických modelů.
George Kennan
Americký diplomat George Kennan patří k nejvýznamnějším tvůrcům americké zahraniční politiky v období počátku studené války a současně k hlavním představitelům realistického myšlení. Do dějin vstoupil především jako autor dlouhého telegramu, zmiňovaného historickými interpretacemi, který inspiroval americkou politiku zadržování a stal se základem americké oficiální interpretace (sám Kennan se od ní ovšem distancoval). Kennan zpracoval zásadní teze ze svého dlouhého telegramu v článku Th e Sources of Soviet Conduct, který pod pseudonymem X uveřejnil v roce 1947 v časopise Foreign Aff airs.
Kennanovy metafory líčí hlavní aktéry studené války jako zásadně odlišné. USA jsou zmíněny jen okrajově jako DEMOKRATICKÁ VELMOC, zatímco podstatná část interpretace je věnována SSSR charakterizovanému jeho ÚSKOČNOSTÍ, AGRESIVITOU A IRACIONALITOU (odkazuje na zvláštnosti stepních národů). Co se týče vzájemného vztahu, Kennan nepopisuje existující stav, nýbrž formuluje doporučení globálně ZADRŽOVAT šíření sovětského vlivu.
Kennan hledá klíč k sovětské politice jednak v ideologii a jednak v historické zkušenosti Ruska a především SSSR (X, 1947, s. 566). V ideologické rovině vysvětluje sovětskou politiku marxisticko-leninská teorie odsuzující kapitalistický způsob výroby, jehož rozpory ho odsuzují ke zhroucení v podobě imperialistické války, která vyvolá revoluci. Z hlediska historické zkušenosti je podle Kennana důležité, že tuto ideologii přijala skupinka fanatiků, kteří se po převzetí moci snažili ideologii převést do praxe. K zajištění své pozice zavedli vládu teroru zaměřenou na odstranění všech vnitřních oponentů a jakákoli kritika vedla k obvinění ze spolupráce s vnějšími nepřáteli. Kapitalistický svět vnímali jako nesmiřitelně nepřátelský, což má v Rusku dlouhou tradici, a protože podle toho jednali, tak nepřátelství skutečně vyvolávali.
Každý má privilegium přesvědčit sebe sama o pravdivosti teze, že svět je jeho nepřítelem; pokud to dostatečně často opakuje a učiní z toho základ svého jednání, nutně bude mít nakonec pravdu (tamtéž, s. 569).
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout