nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Analýza objektivity a jejího porušování

Stručná charakteristika metody

Používá se pro výzkum faktických žánrů; zpravodajství, publicistiky, diskusních pořadů.
Často se používá pro analýzu nestrannosti mediálních organizací při informování o politických dějích.
Její nedostatek vychází ze závěru sociálních teorií médií, že objektivita je nedosažitelným ideálem.
Koncept objektivity je aplikovatelný jen na některá témata a žánry.

Teoretické východisko

Média sehrávají v současné společnosti důležitou roli zprostředkovatele informací o aktuálním dění. Velmi často nám přinášejí informace o událostech, které nemáme možnost poznávat bezprostředně svými smysly a přitom ovlivňují naše názory, přesvědčení, rozhodování i chování – ať už v oblasti občanské z hlediska našich politických názorů, nebo v oblastech nákupního chování i v ostatních sférách lidské činnosti. Právě skutečnost, že se v mnoha oblastech musíme spoléhat na média, je jedním z důvodů, proč si společnost postupně vytvořila ve vztahu k médiím takzvané normativní požadavky – určitá očekávání, jak by měla média jednat a jakým způsobem by měla zpracovávat informace. Mezi nejčastější normativní požadavky uplatňované na mediální obsahy a jejich produkci, které jsou známy široké veřejnosti, patří požadavky objektivity, nestrannosti, vyváženosti a informační přesnosti. Právě objektivita je zřejmě nejčastějším požadavkem (zejména ve vztahu k takzvaným informačním žánrům – tedy žánrům, jejichž rolí je přinášet nezkreslené informace o aktuálním dění ve společnosti) nejen mezi širokou veřejností, ale i mezi odbornou komunitou zabývající se médii s užitím propracované a tradiční metodiky poznání. Z teoretického hlediska bývají sociální teorie médií k možnostem dosažení objektivity často skeptické. Mluví o objektivitě jako nedosažitelném ideálu. Jelikož se poznání skutečnosti a její popis (převyprávění) do zprávy nebo publicistické reportáže vždy děje prostřednictvím člověka a subjektu, je tak výsledkem subjektivního výběru, co do zpravodajského příběhu zařadit, a co nikoli, a také řazení informací a výpovědí aktérů do konečné podoby není nikdy hodnotově neutrální, ale je implicitním ohodnocením jednotlivých vybraných faktů a argumentů (něco přichází jako první, něco následuje). V pohledu na objektivitu tak najdeme zásadní rozpor mezi takzvanými profesními teoriemi žurnalistiky typu „jak napsat zprávu“ a přístupem sociálních věd a mediálních studií. Podle Gay Tuchmanové může mít objektivita pro novináře i jinou funkci, a to funkci strategického rituálu. Podle této americké autorky je objektivita alibistickým odstoupením médií od popisovaných dějů a nestrannost vede k možnosti distancovat se od zveřejňovaných argumentů a informací poukazováním na jejich zdroje a vyhýbání se potenciálním konfl iktům se stranami dotčenými daným tématem, což zároveň umožňuje oslovovat široké publikum bez toho, aby jeho některá část byla dotčena odlišným postojem k tématu (Tuchmanová, 1978). Objektivita může být také vnímána jako nástroj mediální organizace sloužící ke kontrole novinářů (Breed, 1997), níže uvedené prvky novinářského objektivního psaní zpráv jsou totiž snadno kontrolovatelné editory rychlým přehlédnutím textu. Dennis McQuail poukazuje na to, že objektivita je zároveň praktickým návodem a nástrojem, jak shromažďovat, prezentovat a dokonce přijímat informace (McQuail, 1992). Kritický pohled na koncept objektivity přichází zejména s těmito námitkami: a) je nedosažitelná, b) je nežádoucí (hlasy a názory někoho jsou relevantnější než jiné) a na některé typy zpráv není aplikovatelná (lidsky jímavé příběhy, investigativní žurnalistika).

Profesní teorie žurnalistiky nazírají na objektivitu odlišně a vnímají ji jako soubor novinářských postupů nezbytných pro věrohodný popis reality, mezi které patří a) ověřování informací alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdroji, b) oddělování faktů od názorů, c) opatřování názorů odkazem na zdroj informací, d) zveřejňování názorů protistran. Objektivita nebyla jako silný normativní požadavek uplatňována vždy, týká se zejména novinářské produkce 20. století. Podle Briana McNaira lze za požadavkem objektivního zpravodajství vidět vliv technologického, ekonomického i fi lozofi ckého vývoje zvláště ve druhé polovině 19. století v anglosaských zemích (McNair, 1999). Z hlediska technologie přinesl vynález telegrafu nutnost jasného, přesného a zároveň stručného formulování popisu událostí. Svou roli sehrála i fotografi e se svou denotativní věrností a zdánlivě nezpochybnitelnou pravdivostí vyvolávající pocit, že realitu lze zachytit nezkresleně takovou, jaká je. Dennis McQuail vidí vzestup uplatňování objektivity také ve vývoji rozhlasového a televizního vysílání spojeného s počáteční dominancí omezeného množství rádií a televizí v Evropě. Ty byly navíc často organizačně napojeny na strukturu státu. „Objektivita jako způsob reportování pomohla chránit žurnalistiku v podmínkách politického nátlaku nebo ohrožení.“ (McQuail, 1992: 186)

I přes skepticismus teoretiků vůči možnostem zkoumání objektivity existuje společenská poptávka po výzkumech objektivity médií. Pramení jednak ze zakotvení požadavku objektivity zpravodajství v mediální legislativě a následného zkoumání objektivity regulačními orgány, a také z nutnosti analyzovat případné námitky těch, kteří mají pocit, že jejich téma nebylo zpracováno objektivně.