nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Odvážné lekce duchovního života

V této pasáži se Don Bosco zmiňuje o životě a zvycích v prvním dětském táboře, který sám založil. Tento bohulibý čin získal podporu i od tamějšího Městského úřadu a je zde popsáno i putování chlapců po turínských kostelech.
První dětský sbor
Náboženský a mravní život chlapců byl vystaven vážným nebezpečím. Bylo třeba zvýšit úsilí o jejich záchranu. Při večerní a denní škole jsme kromě školy zpěvu otevřeli také školu instrumentální hudby. Hrálo se na klavír, varhany a jiné nástroje. Stal jsem se učitelem vokální i instrumentální hudby, hry na varhany a na klavír, aniž jsem se to kdy skutečně sám učil. Dobrá vůle nahrazovala všechno.
Založili jsme malý dětský sbor, který nejprve vystoupil v kostele v oratoři, a potom i v Turíně, Rivoli, Moncalieri, Chieri a jinde. Naše zpěváky cvičili a dirigovali kanovník Luigi Nasi a don Michelangelo Chiatellino. Chlapecký sbor byl do té doby něčím naprosto neznámým, a jeho vystupování tedy bylo velkou novinkou. O naší hudbě se mluvilo všude a sbor chtěli a zvali na všechny slavnosti. Don Nasi a don Chiatellino se rovněž stali ofi ciálními průvodci naší rodící se „fi lharmonické společnosti“.
Každý rok jsme chodili na nějakou slavnost do chrámu Panny Marie Utěšitelky. Toho roku jsme tam šli z oratoře průvodem. Naše zpěvy zněly v ulicích a přitahovaly davy lidí. V kostele jsem sloužil mši. Chlapci zpívali a byli u přijímání. Potom jsme sešli do podzemní kaple, kde jsem všem něco hezkého pověděl. Mariini obláti nám poděkovali a chlapcům v kolonádě kostela připravili úžasnou snídani.

Městský úřad podává ruku a tisíc lir
Mladí se tak naučili otevřeně projevovat svou víru a další chlapci se k nám přidávali. Byly to projevy, kterými jsme – i když s největší rozvahou – dávali lekci křesťanského života, úcty k vrchnosti a přistupování k svátostem. Události to byly nezvyklé a hodně se o nich mluvilo a debatovalo.
Aby si městský úřad ověřil, co se o nás říkalo, vyslal k nám onoho roku komisi, kterou tvořili rytíř Pietro Ropolo del Capello, nazývaný Moncalvo, a kontur Dupré. Prozkoumali naši činnost, byli s ní spokojeni a napsali o životě oratoře dobrou zprávu. Výsledkem byla odměna tisíc lir a pochvalný dopis.
Od toho roku nám městský úřad až do roku 1878 posílal roční podporu. Potom, jak jsem už řekl, nám podporu zastavili. Skončilo tak to, co tito moudří správcové zařadili do rozpočtu pro podporu večerní školy, která vzdělávala syny lidu.
Také dílo na podporu žebráků, které začalo s večerní a hudební školou a převzalo naše metody, k nám vyslalo na návštěvu delegaci. Vedl ji rytíř Gonella. Na znamení sympatie a podpory nám i oni dali odměnu tisíc lir.

Pouť odvážných chlapců
Každého roku na Zelený čtvrtek se naši chlapci vydávali do turínských kostelů na návštěvu a k uctění Božího hrobu. Avšak v oněch těžkých dobách si skupiny výrostků dělaly z chlapců oratoře posměch a urážely je. Někteří se báli a neodvážili se vstoupit do kostela.
A tehdy jsem se rázně zakročil. Abych dodal všem odvahu přemoci lidské ohledy, toho roku se poprvé k návštěvě Božího hrobu vydala v průvodu celá oratoř. Zpívali jsme přitom Stabat Mater a Miserere.
Výsledek překonal mé předpoklady. Mnozí velcí i malí, bohatí i chudí chlapci se k nám cestou přidávali a šli s námi uctít eucharistii. Mohli jsme se modlit v klidu a pořádku.
Večer onoho Zeleného čtvrtku (v oratoři to bylo poprvé) jsme měli obřad umývání nohou. Vybral jsem k tomu dvanáct chlapců jako „dvanáct apoštolů“. Po obřadu umývání nohou jsem řekl chlapcům a příchozím lidem několik slov pro povzbuzení. Pak jsem pozval „dvanáct apoštolů“ na skromnou večeři a každému jsem dal dárek, který s velkou radostí přijali.
Toho roku jsme také zavěsili na stěny kaple zastavení křížové cesty a slavnostně je požehnali. Při každém zastavení jsem řekl krátkou myšlenku a chlapci zazpívali sloku duchovní písně.
A tak se naše chudá oratoř pomalu konsolidovala. Mezitím probíhaly závažné události, které měly změnit politickou tvář Itálie a možná i světa.