Portál
Neklidná doba – neklidní rodiče – neklidné děti
Christel Schweizerové míří vždy k aktuálním tématům výchovy, zaměstnávajícím rodiče i vychovatele. Jsem rád, že široké čtenářské obci naší krajanky, paní doktorky Prekopové, mohu představit v pořadí již třetí z takových navýsost aktuálních témat. Tentokrát jde o dětský neklid, který je noční můrou mnoha rodičů i učitelů, neboť je velkou zatěžkávací zkouškou vychovatelských schopností i osobní zralosti a tolerance. Také s tímto problémem patříme mezi běžné evropské země – trápí i nás. Vždyť podle jedné z výzkumných studií pražského Psychiatrického centra z posledních let (Z. Matějček, Z. Dytrych a kol.) dvě třetiny rodičů našich dětí se domnívají, že jejich děti jsou výrazně neklidnější a nesoustředěnější než děti ostatní. Těžko budeme věřit tomu, že by většina dětí byla opravdu nadměrně neklidná. Spíš to svědčí o malé, nedostatečné toleranci vůči běžné dětské živosti. Nicméně mezi takto označovanými dětmi bude jistě víc těch, které – třeba i na základě přehnaných očekávání a nároků – skutečně dráždivější a neklidnější jsou. A to je třeba navíc přihlédnout ke známé zkušenosti, doložené i experimenty, že naše očekávání pomáhá ty druhé, zvláště pokud jsou na nás závislí, formovat do očekávané, předvídané podoby (hovoří se o principu „sebevyplňujícího proroctví“). Druzí mají jistou tendenci stávat se plněji takovými, za jaké je máme.
V této moudré knize se autorky snaží proniknout ke kořenům jevu, jímž je neklidné chování. Úroveň aktivity a míra její regulace je u dítěte – jako ostatně v případě všech jeho komplexnějších životních projevů – podmíněna mnoha činiteli. Podílejí se na tom mj. vlastnosti a vybavenost nervového systému, ale také široce pojaté vlivy životního prostředí, jehož podstatnou součástí u člověka je celkové společenské klima a především nejbližší sociální prostředí, tedy oblast rodiny, citových vztahů v ní, výchovných postojů a přístupů k dítěti. Další v bezprostředním okruhu vlivů je působení školy, ať už je to škola mateřská, či jakákoli jiná pozdější, s jejím výchovným klimatem a schopností přijmout i ty děti, jež se vymykají běžným standardním měřítkům, děti, které nejsou ušity podle konfekční míry třeba i z hlediska žádoucí sebekontroly přirozené živosti. Ukazuje se tak, že výsledný obraz chování – v tomto případě rušivý neklid – je jen zčásti a jen u některých dětí vyvolán prvotním oslabením nervového systému. Bývá v mnohém dotvářen právě citovými vztahy a výchovnými postoji a očekáváními. Kniha nám dává jedinečnou příležitost zamyslet se nad možným podílem jednotlivých složek a porozumět neklidnému dítěti hlouběji a ve více rovinách. Učí nás chápat jeho chování jako neverbální sdělení o jeho případné osobní tísni, byť se neprojevuje vnějším smutkem, i jako známku možného přetížení v důsledku nepřiměřených nároků. Dává nám podněty, jak toto nedorozumění mezi námi a dítětem překonávat. Jsem si jist, že zkušenost v ní uložená, těžená z mnohaleté praxe autorek a z jejich nesčetných setkání s dětmi a rodinami, poskytne mnoho podnětů a zamyšlení nejen pro ty, jimž je dáno vychovávat děti charakterizované jako neklidné, ale i pro nás ostatní, neboť nám leží na srdci zdravá výchova příštího pokolení, jež bude tvořit společnost zítřka.
PhDr. Jaroslav Šturma
Internetový obchodník roku 2009
Malé studium
