Kolik jsem dostal dopisů od utrápených rodičů, v nichž mi psali, že svému malému ošklivému káčátku, které se roztahuje v hnízdě a strká do nich, už vůbec nerozumí.
„Máme ho rádi jako ty ostatní, ale to dítě je tak jiné!... Vždyc ky bylo zvláštní. Vůbec nevíme, jak se k němu správně zachovat… Odmalička nám něco naznačovalo, ale my jsme ho nechápali.“
Každé dítě je jedinečné, je v něm něco tajemného, má svou originalitu, vyžaduje něco jiného než ostatní. Milovat své děti prostě jen tak, aniž bychom je odlišovali rozdílnou pozorností,aniž bychom jim věnovali pohled, který se je snaží pochopit, a věnovali jim lásku, která se obrací na každého v jeho rozdílnosti, může nakonec přivodit napětí a trhliny. A někdy i dramatické situace.
Individuální přístup k dětem vyžaduje čas, spoustu času. Dítě mnohdy dospívá právě v době, kdy otec stoupá po společenském žebříčku. Práce ho pohlcuje víc a víc a má čím dál méně času, než aby mohl být přítomen v hnízdě. A tak bude mít dítě jako jediného účastníka dialogu k dispozici pouze matku. To je jistě dobře, avšak potřeba otce, který bývá často mimo domov, může vést nakonec k tomu, že to s dítětem v době jeho dospívání půjde od deseti k pěti.
Pokud je něco, co si rodiče často nenaplánují, pak je to vývoj jejich kariéry ve vztahu k problémům, jaké to může působit jejich dětem. Jestli si na své děti v době, kdy jsou otevřené nejrůznějším kulturním, morálním a duchovním vlivům, uděláte čas, zcela jistě je to obohatí. Když jim budete od raného věku trpělivě ukazovat, jaká nebezpečí na ně číhají, pochopí včas, že nelze dělat a zažívat všechno bez rozdílu. A že určité zkušenosti by měly být v době dospívání přímo zakázané. Na tyto věci byste dnes měli soustředit svůj boj.
Šťastní jsou manželé, kteří se nebojí odmítnout možnost dělat kariéru, vzdát se vyššího platu a podobně, a to jen proto, aby mohli zůstat nablízku svým dětem. Dokonce i když se objeví problémy, mívají rodiče prostředky, které by jim umožnily včas zakročit, zastavit nebezpečný vývoj, načerpat nové síly, aniž by se nutně museli obrátit na odborníka. To ovšem musí být dostatečně pozorní, aby odhalili sotva znatelné signály, které hlásí nebezpečí – když se dítě chová podezřele, když se uzavírá do sebe...
Znám jednoho mladíka, který se dostal do obrovských problémů, protože nikdy nemluvil s matkou. Jednou z nejhezčích chvil, jaké jsem s ním zažil, byl den jeho sedmnáctých narozenin, kdy mu beze slova položila ruku na rameno. To ho proměnilo. Kolikrát jen jsem té ženě opakoval: „Musíš s klukem mluvit.“ Jenomže ona mi na to odpovídala: „Já s ním mluvit neumím.“ A tak udělala to krásné důvěrné gesto.
Položte i vy svému dítěti ruku na rameno.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout