nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

O splněném přání

Pohádka pro děti o tom, jak skřítek vyčaroval Tomíkovi ledové kluziště.

Když dostal Tomík k Vánocům nové brusle, měl z nich opravdovou radost. Nemohl se dočkat, až je vyzkouší na rybníku. Potíž ovšem byla v tom, že zima byla příliš mírná a mráz neměl takovou sílu, aby na hladině vytvořil pořádnou vrstvu ledu.
Tomíkovi to bylo líto. Každé ráno vyběhl k rybníku za loukou, aby se podíval, jestli už se na něm dá bruslit. Ale pokaždé se smutně vracel domů, protože každý kamínek, který do rybníka hodil, se v něm utopil stejně jako v létě.
Tomík tedy aspoň vysedával nad atlasem a toužil být se svými bruslemi v nějaké zemi, kde je pořádný mráz. To by se, panečku, bruslilo! Prohlížel si plochy, na kterých bylo hodně bílé barvy. Od tatínka věděl, že bílou barvou se na mapě označují místa, kde mají sníh a led skoro celý rok.
Když se díval na severní pól, stalo se něco podivného. Uviděl, jak se mezi tuleni a ledními medvědy, kteří byli na mapě jen namalovaní, pohybuje úplně živý skřítek. Tomík si nejprve myslel, že se mu to jen zdá, a proto si rukama pořádně protřel oči. Když se podíval znovu, skřítek tam byl stále. A dokonce na Tomíka mával rukou, aby šel za ním. To ovšem nešlo.
„Já bych rád, ale nevím jak,“ řekl Tomík.
Skřítek se zamyslel. Pak chápavě zakýval hlavou, až mu jeho sněhová bambule na bílé čepičce málem upadla. Vyšplhal se na nejvyšší zasněženou horu, která na mapě byla, a najednou vyskočil ven z atlasu. Tomík na to nevěřícně zíral.

Skřítek seděl na psacím stole a velký byl sotva jako ořezávátko. Asi neuměl mluvit, protože jen máchal rukama, poskakoval, ale slyšet nebylo vůbec nic.
Tomík se nad něj zvědavě naklonil, ale skřítek se polekal. Tomíka hned napadlo půjčit si od táty oboustranný dalekohled, který z jedné strany všechno zvětší a z druhé zase zmenší. Opatrně ho namířil na skřítka, který najednou vypadal o dost větší. Taky skřítkovi to bylo příjemné, protože Tomík už přes sklíčko dalekohledu nevypadal jako obr. Oba se na sebe přátelsky usmáli a skřítek z kapsy širokých bílých kalhot vytáhl stříbrnou hůlku. Na stole ležela krabička s lentilkami, ale když nad ní skřítek zamával svou hůlkou, začaly se z ní sypat ledovky.
„Ty umíš čarovat?“ zeptal se překvapený Tomík.
Skřítek se usmál a hrdě pokýval hlavou. Potom sešplhal po noze stolu na podlahu a zamířil ke skříňi. Šibalsky se usmál a opět zamával hůlkou. Skříň s tričky a kalhotami se proměnila v lednici plnou zmrzliny.
Teď už se Tomík radoval nahlas. Pochopil, že skřítek by mu pomocí kouzelné hůlky mohl vyčarovat pořádně zamrzlé kluziště. Popadl brusle, šálu a teplou čepici, strčil skřítka do kapsy od bundy a běžel k rybníku.
Tam skřítka pěkně poprosil, aby vodu v rybníce proměnil v led. Skřítek takové přání splnil rád. Když bylo kluziště hotovo, sám si zatleskal, jak byl s kouzlem spokojen.
Tomík si bez váhání obul brusle a nedočkavě je chtěl vyzkoušet. Led se skřítkovi opravdu povedl. Byl hladký jako zrcadlo a brusle po něm tancovaly skoro samy.
Když už se Tomíkovi zdálo, že pro dnešek má bruslení dost, zmrzlými prsty vklouzl zpátky do bot. Volal na skřítka, hledal ho všude, ale marně. „Asi musel jít přičarovat zimu někam jinam,“ pomyslel si Tomík a pospíchal se domů ohřát.
Od té chvíle pak mohl chodit bruslit každý den až do jara.