nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Co nejvíce stresuje rodinu

Často se uvádí, že poškození mozku nepostihuje jen jednotlivce, ale celé rodiny, protože tento problém opravdu celou rodinu ovlivňuje. Dalo by se dokonce říci, že skutečnými oběťmi jsou právě rodinní příslušníci, kteří často trpí víc než pacient po poranění mozku, protože přesněji nahlížejí na vzniklou situaci. Žádná rodina nikdy není připravená na úraz hlavy; většina rodin má spoustu starostí už před tím, než se musí začít vypořádávat s problémy způsobenými poškozením mozku svého člena. Průzkum vlivu těžkého poškození mozku na ostatní členy rodiny ukazuje rozsah možných obtíží. Následující body stojí za povšimnutí:

Blízcí příbuzní během let po poranění hlavy člena rodiny pociťují silnou úzkost a mívají deprese. Postupem času jejich schopnost zvládat problémy slábne, dochází k úbytku sil. Průzkumy se jednoznačně shodují v tom, co rodinu stresuje nejvíce. Nejsou to fyzické ani kognitivní obtíže, ale emoční obtíže a problémové chování – agresivita a snížená tolerance, ztráta sociálních dovedností, nevhodné chování, nedostatek empatie, apatie, sebestřednost a nedostatečný náhled postiženého.
Manželé nebo manželky postižených si v manželství, které neuspokojuje jejich emoční potřeby, často připadají jako ve vězení. Někteří to popisují, jako že nejsou ani svobodní, ani sezdaní, ale žijí osamoceně v jakémsi meziprostoru, nemůžou truchlit, ani se rozvést nebo rozejít, aniž by měli pocit viny a výčitky svědomí. Vztahy se ocitají pod obrovským tlakem a podle odhadů 40–50 % všech manželství, v nichž jeden z manželů utrpí těžké poranění hlavy, končí rozvodem. Vztahy navázané po zranění mívají větší naději na úspěch. Obecně platí, že čím déle vztah trvá, tím větší je šance, že nastalé problémy unese.
U dětí se často vyskytují emoční problémy, jelikož kromě toho, že se musejí vyrovnat s počátečním traumatem a následným problémovým chováním postiženého rodiče, rodina často opomíjí jejich potřeby, což může mít negativní vliv na výkony ve škole. To, jestli dítě bude nebo nebude mít obtíže, závisí na tom, zda má zdravý rodič sklon k depresi či nikoli.

Rodiny potřebují pozornost, poučení, podporu a radu, mají-li vydržet ten tlak, provést životní změny a přizpůsobit své životy nastalým obtížím. Některé rodiny to zvládají lépe než jiné, ale pro všechny je to náročné. Normální způsob, jak reagovat na poškození mozku, neexistuje. Úsloví o tom, že „lidé se chovají abnormálně v abnormálních situacích“, je nepochybně trefné.

Zdá se, že při zvládání nastalé situace si nejlépe v rodinách a vztazích vedou ti, kteří mají tři zvláštní povahové vlastnosti: za prvé jsou flexibilní, neupínají se strnule na to, jak věci bývávaly, ale jsou schopni využít příležitost a pohlížet na novou situaci jako na výzvu; za druhé jsou schopni mluvit upřímně a otevřeně, bez obalu vyjadřovat jak kladné, tak záporné emoce a rozpoznat své potřeby a potřeby ostatních členů rodiny; a za třetí mají schopnost zaměřit se na pozitivní stránku vztahu, nepohlížet na partnera jako na přítěž, ale chovat se k němu vřele a s respektem. Pokud jsou členové rodiny fl exibilní, otevřeně komunikují a smýšlejí pozitivně, pak je možné, že je období, kdy se budou vyrovnávat s krizí způsobenou poraněním, posílí. Křehkost života může vnést do lásky, která existovala před zraněním, novou perspektivu. Je-li jeden ze členů rodiny postižený, ostatní členové rodiny často dospějí k větší citlivosti a porozumění. Často se uvádí, že zkušenost s poškozením mozku posiluje pevná manželství a vztahy a naopak ještě více rozviklává vztahy nepevné a problematické.