Portál
Harrisův kulturní materialismus nesporně představuje inspirativní hledisko výzkumů člověka a kultury. Některé jeho závěry však pro svoji jednostrannost vyvolaly oprávněnou kritiku. Snad nejkontraverznější je Harrisova materialistická interpretace příčin masových lidských obětí v aztéckém náboženství. Harris je podobně jako antropolog Michael Harner přesvědčen, že není možné vysvětlit krvežíznivost aztéckých bohů a vysoký počet lidských obětí pouze v rámci čistě náboženských motivů. Základní rozdíl mezi aztéckým náboženským systémem a náboženskými praktikami vyspělých kultur starověku tkví podle jeho názoru především v tom, že lidské oběti u Aztéků nebyly pouze obětovány, ale také konzumovány.
Pro mnoho světových kultur je typické, že obětují svým bohům zvířata, jejichž maso je po slavnostním rituálu podáváno lidem. U všech těchto náboženství je však kanibalismus tabu. Naproti tomu osudem mnoha lidských obětí u Aztéků bylo skončit v jídelních hrncích spolu s rajčaty a chilli papričkami, neboť všechny jedlé části lidských těl byly v této společnosti konzumovány stejně často jako maso zvířat. Příčiny masových lidských obětí a kanibalismu u Aztéků je podle Harrise nutné vidět především ve faktu, že v Mexiku (na rozdíl od jiných raných městských kultur tohoto typu) nebylo dostatečné množství domácích zvířat, která by uspokojila narůstající potřebu masa pro stále se rozrůstající populace. Starověké městské kultury Starého světa měly k dispozici ovce, kozy nebo skot. Peruánští Inkové lamy. Aztékové byli však odkázáni pouze na krocany a psy, v důsledku čehož byla jejich strava chudá na živočišné bílkoviny. Husté populace, zejména městské, se často stávaly obětí krizí z nedostatku potravy. Takovéto hladomory zřejmě často postihovaly i Aztéky. Svědčí o tom jejich pověsti vyprávějící o časech, kdy jejich předkové museli jíst hady, hmyz a jezerní řasy. Podle Harrise tak aztécké oběti měly na jedné straně náboženský smysl, na straně druhé materiální význam pro zásobování městské populace nedostatkovými bílkovinami. Jinými slovy, byly to materiální podmínky (nedostatek domácích zvířat, výživa husté populace), jež vyvolaly extrémně krvavý typ masových lidských obětí a kanibalismus u Aztéků. Harrisova a Harnerova hypotéza o kanibalském původu lidských obětí v aztécké kultuře se přirozeně nesetkala se všeobecným přijetím a vyvolala řadu polemik a sporů.21
10.3.6 Posvátné indické krávy
v perspektivě kulturního materialismu
Velice působivá je Harrisova interpretace tabu indických krav. Podle Harrise zabití krávy a zákaz požívání hovězího masa není výrazem absurdity indického náboženství, ale vysoce racionálním a ekonomickým sociokulturním regulativem. Harris je přesvědčen, že hlavní funkcí krav v indickém ekonomickém systému není výroba mléka a masa, ale reprodukce volů, kteří zde jsou hlavním dopravním a tažným prostředkem. Indické zemědělství, založené na „nízkoenergetických zařízeních“ (tažné síle), je údajně vysoce ekologické a zabraňuje nadměrné urbanizaci. Tradiční indické zemědělství umožňuje velice efektivně využívat veškeré dostupné energetické zdroje. Krávy zde totiž také zastupují „petrochemický průmysl“, neboť ročně vyprodukují 700 milionů tun mrvy, jež slouží jako palivo indickým hospodyním. Hořlavé vlastnosti kravské mrvy navíc umožňují nechat pokrmy „bublat“ na plotně několik hodin bez dozoru, aniž by se připálily. V této době mohou ženy pracovat na poli a starat se o děti.
To vše ještě ale nevysvětluje racionalitu zákazu zabíjení a pojídání krav. Podle Harrise je toto tabu vysvětlitelné pouze v kontextu period období sucha a dešťů. V období sucha, kdy je nedostatek jídla, je samozřejmě vidina pečeného hovězího velmi lákavá. Díky zákazu jí ale většina indických zemědělců odolá, čímž si vlastně zachrání život. Kdyby totiž dobytek snědli v době sucha, zemřeli by hlady v období dešťů, neboť by neměli koho zapřáhnout do pluhů. Harris dále upozorňuje na to, že vegetariánství je jediný způsob, jak uživit populaci s tak vysokou hustotou obyvatelstva. Přímou konzumací rostlinné stravy se energie využívá efektivněji, než když se používá jako krmivo pro zvířata. Kalorická hodnota krmiva, které zvíře sežere, je vždy mnohonásobně vyšší než kalorická hodnota masa jeho těla. Harris je přesvědčen, že jen nepatrné procento potravy indických krav tvoří lidmi poživatelná strava. Většinou vypásají trávu, nebo se krmí odpadky, případně vedlejšími produkty zemědělské výroby jako jsou rýžová sláma a pšeničné otruby. Navzdory „kraví svatosti“ hovězí maso ani v Indii nehnije nazmar, neboť je konzumováno „nedotknutelnými kastami“ – lidmi na okraji společnosti, kteří se živí převážně masem zemřelých krav a také vyděláváním kůží.
Harris je přesvědčen, že plýtvání je charakteristické spíše pro moderní civilizaci než pro tradiční rolnické společnosti. Automobily a letadla jsou sice rychlejší než volí potahy, ale energii nevyužívají efektivněji. Více kalorií, než vyplýtvají všechny krávy v Indii za celý rok, se ve Spojených státech spotřebuje v nevyužitelném teple a kouři za jediný den v dopravních zácpách. Toto srovnání je varující, když si uvědomíme, že naše dopravní prostředky spalují neobnovitelné zásoby ropy, které se v zemi hromadily desítky milionů let. Podle Harrise je skutečně neproduktivní posvátnou krávou naše rodinné auto.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
