Portál
Převratné změny v ekonomické a politické struktuře českého státu po roce 1989 zanechaly stopy v sociálním klimatu společnosti, ovlivnily vztahy mezi lidmi, jejich chování a vztah k životním hodnotám. Trestní zákon z šedesátých let 20. století, mnohokrát novelizovaný, nemohl reagovat na měnící se společenskou realitu. V lednu 2010 vstoupil v platnost trestní zákoník, s nímž fi lozofi e restorativní justice získala konkrétní podobu, neboť nový zákoník zakotvuje prvky preventivního charakteru, které mj. kladou důraz na integraci pachatelů v jejich přirozeném sociálním prostředí, a tím je vyloučen kriminogenní vliv vězeňské populace. Pro PMS se otevřel prostor pro úkoly v klientské činnosti při realizaci nových trestů a opatření. Poprvé se v českém právním řádu objevil trest domácího vězení.
Myšlenka na omezení svobody pohybu dané osoby na místo svého bydliště je stará jako lidstvo samo. V historii najdeme řadu osobností, jimž byl tento trest uložen, protože byly z jakéhokoli důvodu politicky či společensky nepohodlní a současně bylo netaktické je odsoudit k trestu odnětí svobody. Za své názory byl v domácím vězení v roce 1633 Galileo Galilei. Domácí vězení na ostrově Svaté Heleny absolvoval Napoleon Bonaparte. Smutný konec měl přísný zákaz vycházení a trest domácího vězení pro členy ruské carské rodiny, kteří byli v roce 1918 popraveni bolševiky. Komunistický režim v Sovětském svazu, Severní Koreji a Polsku ve druhé polovině 20. století často používal domácí izolaci jako nástroj represe proti svým odpůrcům. V Československu byly prvky domácího vězení použity v případu kardinála Josefa Berana.
Pojetí trestu domácího vězení v současné české trestně -právní úpravě je naprosto odlišné od těchto historických zkušeností. Nejde o izolaci politických odpůrců či o pouhou odplatu za spáchaný trestný čin, ale o vhodné vyvážení prevence a represe, o kontrolu a potlačování kriminality, přičemž se odsouzenému dává prostor žít běžným spořádaným životem, plnit si své povinnosti, neztratit své sociální zázemí a vazby.
Domácí vězení v českém trestním právu
Trest domácího vězení je alternativou k trestu odnětí svobody, jeho ukládání se očekává u pachatelů, kteří nesplňují podmínky pro uložení mírnějšího trestu odnětí svobody podmíněně odloženého, a není nutno jim uložit trest odnětí svobody vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobě a poměrům pachatele. Odsouzený není omezen v zaměstnání, v čerpání zdravotní péče, v duchovním rozvoji ve své církvi.
Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 5.00 hodin. S přihlédnutím k poměrům pachatele může soud stanovit odlišnou dobu zdržování se v určeném místě, popř. povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb či náboženských shromáždění ve dnech pracovního klidu a volna. Trest je ukládán pachatelům starším 15 let, přičemž doba trvání domácího vězení může být až dva roky. Před rozhodnutím soudu dá pachatel písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při kontrole trestu poskytne potřebnou součinnost. Soud může uložit odsouzenému na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu rovněž uloží, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. V případě maření trestu domácího vězení, tj. nedodržení podmínek domácího vězení stanovených v rozhodnutí soudu, stanoví soud náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví soud tak, aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti. Současně určí místo výkonu trestu, jímž je obydlí, kde se odsouzený zdržuje. Dodržování domácího vězení kontroluje na mátkovým způsobem pracovník do doby, než bude zprovozněn elektronický kontrolní systém. Trestní zákoník počítá s touto moderní a přesnou formou kontroly, ministerstvo spravedlnosti a PMS se snaží najít fi nanční zdroje a prosadit zprovoznění elektronické kontroly odsouzených v co možná nejkratší době. Na fi nancování nákladů domácího vězení se odsouzený spolupodílí. Pravidla a postupy kontroly domácího vězení jsou vymezeny vyhláškou. Podle aktuální potřeby odsouzeného může soud začátek trestu domácího vězení odložit, jeho průběh přerušit nebo změnit rozložení hodin, místo výkonu, popř. uložená přiměřená omezení a povinnosti. Obdobu trestu domácího vězení ve formě povinnosti zdržovat se ve svém obydlí na dobu až jeden rok může uložit soud i v případě, kdy rozhoduje o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody u odsouzeného za přečin ještě předtím, než vykonal polovinu trestu odnětí svobody.
Základní podmínkou pro účinné využívání funkce a smyslu trestu domácího vězení je kvalitní spolupráce soudu a PMS, neboť úspěšnost trestu závisí na:
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
