Portál
Být učitelem přináší jedinečnou příležitost „být u toho“: učitelé bezprostředně
sledují vzrušující proces, během kterého se z dětí stávají stále kompetentnější
mladí lidé. Toto výjimečné postavení vyžaduje mimořádné dovednosti.
Plánování, pozorování a zaznamenání odpovídajících dat v průběhu
výuky závisí na „odborné výbavě učitele“ (Johnson, Rogers, 2002, str. 381)
a na citlivosti pozorovatele (Clay, 1993).
Začínající učitelé si neumějí často představit, kde najdou čas pro systematický
sběr postřehů a údajů o žákově učení. Zkušení učitelé vědí, že řešení
spočívá ve zvoleném monitorovacím systému a v postupném zvládání
dovedností, nezbytných pro tuto složku učitelské práce.
Při vytváření vlastního systému pro monitorování učení žáků zvažte,
1. kdy má smysl informace sbírat, které informace nutně potřebujete a jak
je využijete,
2. jaký systém pozorování i záznamů vám osobně bude vyhovovat (nesmí
vás nadměrně zatěžovat, ale musí být dostatečně funkční),
3. jak krátce, soustředěně pozorovat a pozorované dění stručně, ale výstižně
zapsat.
Pokud žáci sedí v lavicích a naslouchají učitelovu výkladu, není co pozorovat.
Žáci mohou maximálně dávat větší nebo menší pozor, naslouchat klidně,
nebo naopak jevit známky nepozornosti. Zkušený přednášející registruje
projevy zájmu nebo únavy a přizpůsobuje tomu svůj výklad. Nemůže však
získat žádnou zprávu o tom, zda a jak se žáci v tu chvíli učí.
O monitorování učení má smysl uvažovat tehdy, když se žáci věnují samostatně
činnostem, které míří k cíli učení. Činnosti mohou být jednoduché,
jako např. řízená diskuse dvojic, při které si žáci nad textem slovní úlohy
mají promyslet, o co v ní jde. Monitorovat však lze také činnosti komplexní,
složitě propojené, jako třeba popis problémů naší obce a návrhy na způsoby
jejich řešení i s akčním plánem.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
