nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Ideologie a legitimizace

Pokud držitelé moci nevládnou prostřednictvím teroru a násilí, což se bohužel děje v mnoha politických režimech, musí nějakým způsobem ospravedlnit a legitimizovat svou moc. Muži u Mundurucúů ospravedlňují svou moc nad ženami odkazem na mýty, jež vyprávějí o tom, jak ovládli posvátné trumpety. Bráhmanové v hinduistické společnosti ospravedlňují své postavení odkazem na připsané statusy a posvátné texty, kdežto v parlamentních demokraciích se zákonodárná shromáždění při prosazování nepopulárních opatření mohou odvolávat na „vůli lidu“ vyjádřenou výsledkem voleb.
Zcela běžně se předpokládá, že mocenská nerovnost v neindustriálních společnostech vychází z tradice a připsaných statusů, kdežto získané úspěchy jsou důležitější v industriálních společnostech. Tento názor byl podroben kritice z několika různých hledisek. Za prvé není pravda, že v industriálních společnostech je alfou a omegou všeho jen dosažený úspěch. I v tomto případě je velmi důležité společenské zázemí a rodinné sítě, stejně jako v neindustriálních společnostech. Za druhé, ve velké a nepřesně vymezené kategorii neindustriálních nebo „tradičních“ společností existují v tomto ohledu také značné rozdíly.
Rozdíl mezi připsaným a dosaženým však může být důležitý ve srovnávací politické studii za předpokladu, že jej kategoricky nespojujeme se specifickými typy společnosti. Tato dichotomie je spíše aspektem každého politického systému. Mohli bychom se tedy ptát, jak důležité jsou osobní kvality v různých politických systémech a jak důležité jsou dědičné a připsané aspekty.
Představa, že všichni jednotlivci v moderních společnostech mají stejnou možnost dosáhnout moci, je často považována za ideologickou (mylnou) představu. Stejně tak představy o tom, co je „dobré pro obecné blaho“, jsou často považovány za výraz ideologie. V obecnějším duchu můžeme prohlásit, že politická autorita vyrůstá z ideologické legitimizace: musí být oprávněná. Pokud jsou s touto oprávněností srozuměni i občané, můžeme ve shodě s Weberem hovořit o legitimní autoritě.
Ideologie se definuje stejně obtížně jako moc, kultura a jiné pojmy. Prozatím přijmeme návrh, že ideologie je aspektem kultury, který se zabývá organizací a uspořádáním společnosti. Jinými slovy řečeno, ideologie se týká politiky, pravidel a rozdílu mezi správným a nesprávným. Ideologie je normativním typem vědění; může být implicitní nebo explicitní a lze ji zpochybnit.
Přestože v každé společnosti existují relativně bezmocné skupiny, lidé se obvykle shodnou na hodnotách, na nichž je společnost založena – platí to dokonce i o těch, pro které je to zdánlivě nevýhodné. Jev, kdy si lidé zdánlivě neuvědomují, co je pro ně dobré, popsali mnozí marxističtí filozofové včetně samotného Marxe jako „falešné vědomí “. Kvůli značně nerovnoměrnému rozdělení moci ve společnosti dokážou mocní prosazovat svůj světový názor mnohem účinněji než jiné skupiny. Dovedou svému světonázoru propůjčit zdání „přirozenosti“ a díky tomu se hluboce ideologické představy stávají nedílnou součástí života společnosti. Představa falešného vědomí je přitažlivá. Zdá se, že utlačovaní lidé nevědí, co je pro ně dobré, protože jinak by se přece vzbouřili, že ano? Je ale také pravda, že pro antropologa jako cizince ve společnosti rozhodně není snadné přesvědčivě tvrdit, že určitá skupina je obětí mylných představ, jejichž existenci si příslušníci skupiny ani neuvědomují. Jakým právem mohou badatelé tvrdit, že znají „objektivní zájmy“ skupiny lépe než její vlastní členové?
Antropolog musí jen zřídkakdy zaujmout jasný postoj k otázce falešného vědomí. Při srovnávacím studiu politických systémů nebývá obvykle nutné rozhodnout se, která skupina má „správnou“ či „nesprávnou“ ideologii a světový názor. Srovnávací antropologické studie politiky se zabývají především zkoumáním funkce politických systémů a toho, jak lidé v jejich rámci jednají, či naopak nesmějí jednat. Předmětem zkoumání jsou také vztahy mezi ideologií a společenskou praxí. Přesto bychom ale neměli zapomínat na to, že aktéři jen málokdy vnímají úplný kontext a důsledky svého jednání a že úkolem antropologa je tuto otázku vyřešit.