Portál
Jaké důsledky mají rozchod a rozvod na duševní a tělesný stav?
Rozpad vztahu, především rozvod, pochopitelně leckdy mívá vážné a dalekosáhlé důsledky. Rozvodovost se navíc stále zvyšuje, tudíž jeho dopady ovlivňují stále vyšší počet jedinců západního světa. Bylo zjištěno, že duševní i tělesné zdraví rozvedených partnerů je horší než partnerů žijících v manželství; stav rozvedených jedinců je dokonce ještě horší než stav vdov a vdovců či jedinců, kteří nikdy nebyli ženatí či vdané. Jednou z příčin je možnost, že rozvod je důsledek, nikoli příčina duševních problémů (Cochrane, 1988; Stroebe a Stroebe, 1986). Vždyť i zakončení manželství rozvodem je samo o sobě bolestné. Z teorie připoutání vyplývá, že si partneři – dokonce i tváří v tvář nejhlubší nenávisti a nejvyhrocenějším konfliktům – mezi sebou budují emoční pouto, které nelze jednoduše přetnout, byť by oba chtěli. V mnoha případech dochází k tomu, že po rozvodu nebo po rozchodu bývá jedinec na svém bývalém partnerovi citově závislý, což se mimo jiné projevuje ulpívajícími myšlenkami o partnerovi, úvahami nad vztahem, přemýšlením nad tím, co bývalý partner nejspíše dělá, pocitem, že se z rozchodu nikdy nevzpamatuje (Ganong a Coleman, 1994; Kitson, 1982). Jedinec po rozchodu tedy nejdřív musí projít procesem odpoutání se od partnera, kromě toho je třeba, aby se vyrovnal s přechodem od manželského stavu ke svobodnému (resp. rozvedenému). Samostatné bydlení totiž po dlouholetém svazku vyžaduje nemalou míru adaptace a také značné úsilí. Navíc si jedinec jen stěží dokáže udržet předešlé přátelské vztahy, takže si musí budovat nové. Přizpůsobování se jinému, v tomto případě nižšímu sociálnímu statusu leckdy bývá velmi bolestné, především proto, že rozvod doprovází stigma. Kromě toho se iniciátoři rozvodu zpravidla dočkají méně pomoci než ovdovělí jedinci, protože přátelé mohou stranit druhému partnerovi. Musejí se vyrovnávat se selháním a leckdy i odmítáním. Přesto platí, že adaptace na rozvod bývá pro někoho snazší, pro někoho náročnější. Například lidé, kteří rozvod iniciovali, mají hustou síť přátel a ještě k tomu i spokojený intimní vztah, se se vzniklou situací vypořádávají relativně nejlépe. Samozřejmě se projevuje vliv rysů osobnosti, v tomto ohledu jsou pro jedince velmi výhodné především sebeúcta, nezávislost, vstřícnost vůči změnám a rovnostářský postoj k oběma pohlavím (Price-Bonham, Wright a Pittman, 1983). Většina rozvedených jedinců se sice znovu ožení a vdá, přesto se nemálo lidí dalšího manželského svazku obává a upřednostní společné soužití bez sňatku. Někdo již nového partnera nehledá, zůstává sám. Menšina rozvedených jedinců vstupuje do homosexuálního vztahu (Buunk a Van Driel, 1989; Ganong a Coleman, 1994).
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
