nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Daseinsanalýza

Daseinsanalýza vychází z Heideggerovy teorie bytí. Jedním ze stěžejních témat jeho fi lozofi e je fenomenologie pobytu (Dasein) jakožto lidského výkonu bytí. Daseinsanalýzu charakterizují následující rysy:

Terapeut respektuje ve své práci s nemocným bezezbytku jedinečnost jeho pohledu na svět. Z tohoto důvodu (na rozdíl od klasické psychiatrie) nevřazuje pacienta do obvyklých, předem připravených diagnostických kategorií. Přesto se nevzpírá určité klasifi kaci, a to na základě analýzy existence dotyčného pacienta. Tento zásadní pracovní postup v daseinsanalýze se uskutečňuje zkoumáním bytostných, určujících a univerzálně přítomných konstant lidské existence, tzv. existenciálií, kterými jsou vztaženost, otevřenost, spolubytí, časovost, prostorovost, dějinnost, nastavenost, tělesnost, smrtelnost, vrženost, starost, provinilost. V centru pozornosti se vždy ocitá pacientův poměr ke světu lidí i věcí – světavztah (Weltbezug). Spolu s terapeutem nemocný hledá místa, kde jeho existování není svobodné. Svoboda se chápe jako autentický pobyt. Nikoli jako volnost zajištěná lidskými právy umožňující volný výběr na základě volnosti voleb, nýbrž jako uchopení možností, které se člověku otevírají a vždy jedinečně jej také oslovují (tedy i v dimenzi zdraví–nemoc). Všechny tyto poznatky utvářejí terapeutovi jedinečný obrázek o pacientově způsobu existence, o míře jeho otevřenosti k tomu, co se s ním setkává. Právě nastavení světavztahu se stává základním taxonomickým kamenem daseinsanalytické psychopatologie. S částečným využitím obecně užívaných hlubinně psychoanalytických termínů lze i v daseinsanalýze rozlišovat nemocné s depresivně, hystericky, narcisticky či anankasticky nastaveným světavztahem (je nutné připomenout, že komplikovaná terminologie charakteristická pro tento směr se v práci s pacientem netematizuje, naopak rozhovor plyne v rovině všeobecně srozumitelné).

Daseinsanalýza je považována za hlubinnou psychologii kvůli svému fenomenologickému postupu, nikoli kvůli teorii o tzv. nevědomí. Zásadním požadavkem na terapeuta je: jít k základu fenoménů, jež se při práci s pacientem ukazují, a to v duchu Husserlova hesla: „Zpět ke věcem samým!“ (Husserl, 2004, s. 55). Jen tak se daseinsanalýza může maximálně přiblížit lidské zkušenosti i základům lidského bytí. Lapidárně řečeno, daseinsanalytik zkoumající pacientovy potíže nehledá, co je „za tím“, ale spíše hledá, co je „v tom“. Cílem je porozumění pacienta možnosti autentického bytí sebou samým.

Terapeutický vztah je vztahem dvou lidí charakterizovaným společným prožíváním a sdílením. Jedná se vždy o původní, tedy – ve smyslu analytického přenosu – nepřenesený mezilidský vztah založený na lidském porozumění, na starosti o spolučlověka, na péči ve smyslu společné vzájemnosti. Jako takový nemůže být tento vztah odvozován ze žádných předem konstruovaných teorií a pojmů a nemůže být do nich ani vsazován ex post. Teorii přenosu daseinsanalýza odmítá, stejně jako koncepty nevědomí, archetypů a další, neboť je považuje za konstrukty vytvořené zpředmětňující redukcí.