Paralelně a současně se v jediném člověku odehrává celé množství stavů.
Nervová soustava je všechny registruje, koordinuje a působí na ně. Zároveň
tyto stavy působí na ni a řídí ji. Náš mozek je hustá struktura propojených sítí,
která dokáže současně zpracovávat mnoho informací a zrcadlit je v sobě. Tudíž
v nás může být vybudováno větší množství stavů identity zároveň než jen jeden
jediný. Jak ještě podrobněji uvidíme v jedné z následujících kapitol, existuje
speciální druh nervových buněk, „zrcadlové neurony“. Pravděpodobně právě
ony umožňují, abychom v sobě samých mohli simulovat i duševní stavy jiných
lidí. Možných tělesně-duševně-duchovních stavů je tolik, že je nasnadě otázka,
který z mnoha zároveň existujících stavů se nakonec stává tím stavem identity,
který pak prožíváme jako své „skutečné“ já. Zdá se, že jako vědomí vlastního já
můžeme v jednom okamžiku prožívat vždy jen jeden jediný stav identity – ten,
který v tu chvíli „promlouvá“. Ostatní stavy identity jako kandidáti na dominující
já musí v tu chvíli zůstat v nevědomém pozadí a čekat na svou šanci, až se
budou moci dostat do centra vědomí.
Vědomé já tvoří za normálních okolností duševní stavy, které mají nejnovější
a nejaktuálnější zkušenosti s vnějším světem. Jsou-li však v duši rozštěpení, může se stát, že já, které má aktuální životní zkušenosti, je tak silně
ovlivňováno traumatizovanými částmi, až člověk do světa především projikuje
své minulé traumatické zkušenosti a málo informací ze světa naopak přijímá.
Ovšemže si to obvykle neuvědomuje, nedochází to k jeho vědomí. Kdo např.
prožil násilí, může ve zhola nevinném člověku spatřovat násilníka.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout