nakladatelství Portál - internetové knihkupectví

Ostýchavost – masový jev

Situace není vždy tak extrémní jako u Jany a Marka. Jde však o široce rozšířený problém. V jedné anketě kalifornské univerzity ve Stanfordu více než 40 procent dotázaných prohlásilo, že momentálně trpí vlastní ostýchavostí. Každý čtvrtý se označil za chronicky ostýchavého. Na otázku, zda účastník již alespoň jednou musel s ostýchavostí zápasit, odpovědělo více než 80 procent kladně. To není nijak typicky americká situace. Podobné výsledky přinesly průzkumy mezi Japonci, orientálci, Izraelci i ve všech ostatních takto zkoumaných kulturách. Pokud jde o Němce, každý druhý v okamžiku ankety pociťoval, že ho poškozují sociální zábrany. Celých 91 procent však označilo ostýchavost za svůj osobní problém!

Pokud tedy znáte společenské zábrany z vlastní zkušenosti, vítejte v klubu! Mnoho lidí, které znáte, má podobné těžkosti. Ostýchaví lidé málo navazují kontakty. Proto znají málo lidí, kte - ří by je měli rádi. Netroufají si vyjadřovat svůj skutečný názor. Netroufají si také odmítnout, když jim někdo přidá práci navíc. Mají strach vystupovat takoví, jací jsou. Svá přání vyjadřují pouze nepřímo, pokud vůbec. Proto je okolí často špatně chápe.

Vžijme se teď do postavení hosta, který se na večírku setká s takovým tichým člověkem, jako je Jana. Její zdrženlivost nejdří - ve budí sympatie. Kdo se chová tiše a nenápadně, ten nevypadá nebezpečně. Na druhou stranu z ní čiší obrovská diskrepance mezi velkým přáním většího společenského úspěchu a malou odvahou, s níž se pouští do uskutečňování svého přání. Tento rozpor Jana nedokáže skrýt. Má nejistý pohled, nervózní gesta. Buď se zakoktává, nebo mluví monotónně. Pozorovatel si bezděky říká: Co vlastně ta Jana pociťuje? Zajímá ji to, nebo by byla raději, kdybychom ji nechali na pokoji? Jana sice odpovídá na všechny otázky, ale nevyjadřuje žádné osobní názory a netroufá si sama nějakou otázku položit. Rozhovor se chvilku vleče, než se host obrátí k někomu jinému.

A tentokrát padl na neomaleného Marka. Ten okamžitě vyslovuje jednoznačné názory. Jakmile host něco namítne, dostane se mu od Marka v podobě dlouhého monologu poučení o tom, že se hrozně plete – jako ostatně každý kromě Marka samého. Stejně jako Jana, ani Marek se svého protějšku na nic neptá. Neprojevuje o něj zájem. Jen ho uzemňuje vlastním monologem. A tak se host pod nějakou záminkou vytratí. Konečně uprchl!

V obou případech je rozhovor povrchní. Nevzniká můstek mezi já a ty. Sympatie se však nedostaví bez pocitu duševní spřízněnosti. Jana i Marek jsou inteligentní lidé. Dobře vidí, jakým chováním od sebe odpuzují okolí. Znají i dost lidí, kteří zvládají zábavu lépe než oni. Stačilo by napodobit je. Proč jim to nejde?