Portál
Konflikty většinou vnímáme jako ohrožující proto, že k nim máme tendenci přistupovat z hlediska potřeb uspokojení svého narcistického ega. Na věci se pak díváme z pohledu narcisisty. Tento termín pochází z řecké mytologie. Mladý muž jménem Narcis odmítal jednu ženu za druhou (včetně nymfy Échó), aby svou jedinou a pravou lásku našel, až když jednou pohlédl na odraz své vlastní tváře na vodní hladině. Zamiloval se sám do sebe a do konce svých dní už jenom na břehu studánky hynul touhou.
Narcistický člověk je posedlý zájmem o sebe, svou důležitostí a svým image. Narcisismus je duševní stav vyznačující se přehnaným zaujetím sebou samým, nedostatkem empatie a neuvědomovaným si nízkým sebevědomím. Narcisista touží po pocitu nadřazenosti, neustále se srovnává s druhými a hledá důkazy, že je lepší než všichni ostatní. Přeceňuje sebe i svoje činy, zatímco druhé a jejich přínos nedoceňuje. Ponižování druhých je pro něj stejně důležité jako nafukování jeho vlastního image.
Klasickým příkladem narcisisty je žák šikanující spolužáky. Takový žák dává najevo svou sebestřednost tím, že ponižuje všechny kolem. Ukradne vám kapesné nebo vám schválně umaže oblečení, aby si tak vybudoval image „drsňáka“. Je mu jedno, jestli se chvástá nebo jestli někoho bije. Jeho cílem je zkrátka dát najevo, že je lepší než ostatní.
Ti, kdo ve škole šikanují ostatní, bohužel nezůstávají na hřišti navěky – i oni dospějí a nastoupí do zaměstnání. Poznáte je snadno: svým křikem se snaží umlčet ty, kdo s nimi nesouhlasí; na poradách vystupují s dlouhými seznamy svých požadavků; chtějí všeho stále víc a víc a nikdy ničeho nemají dost; a neustále se cítí ublížení. Podobně jako oběti, i narcisisté jednají defenzivně i agresivně zároveň. Cokoli jiného než souhlas nebo lichotku interpretují jako útok a reagují buď ostrým výpadem, nebo odměřeným stažením se.
Narcisisté mají ke konfliktům zvrácený postoj. Jde jim víc o porážku druhého než o skutečné získání toho, oč vlastně usilují. Raději zraní svého spoluhráče (kterého vnímají jako svého soupeře), než aby zlepšili svou situaci. Narcisista totiž ve skutečnosti věří, že zranit protivníka je tím nejlepším způsobem, jak svou situaci zlepšit. Je to kanibalský rituál: narcisista se domnívá, že sražením sebevědomí protivníka vyroste jeho vlastní sebevědomí.
Toto chování je následkem jevu zvaného „identifikace“. Když mě vyzvete, abych mluvil o sobě, budu nejspíš hovořit o své práci, o své rodině nebo o své vlastní minulosti. Když mě požádáte, abych šel víc do hloubky, budu mluvit o svých přesvědčeních, potřebách a touhách, tedy o něčem, čím si myslím, že jsem. A to je důvod, proč budu vnímat skutečnost, že někdo nesouhlasí s mými myšlenkami, spíš jako nesouhlas se mnou samým než s mými názory. Protože se identifikuji se svými názory, z nesouhlasu se stává osobní urážka. Nejsem schopen rozlišit mezi autorem myšlenky a myšlenkou samotnou.
Pokud chceme vyjednávat konstruktivně, musíme tento druh identifikace překonat. Přestaneme-li na své identitě tak tvrdošíjně trvat, můžeme změnit svůj názor, aniž by nám to způsobilo krizi identity. Ve skutečnosti si totiž můžeme vypěstovat daleko spolehlivější pocit vlastní identity, zůstaneme-li otevření změnám. Co by se stalo, kdybyste sami sebe přestali vnímat jako toho, kdo musí propouštět, aby snížil rozpočet, a místo toho si řekli: „Mým úkolem je snížit rozpočet. Jsem připraven se učit a hledat to nejlepší řešení s přihlédnutím ke všem dostupným informacím?“ Taková změna postoje vytváří prostor pro konstruktivní vyjednávání, které vám může pomoci přijít na lepší způsoby, jak snížit náklady. Klíčové je tedy nelpět na svém povrchním postoji, ale zaměřit se na své skutečné zájmy. A to je přesně to, co narcisista nedokáže.
Internetový obchodník roku 2009
Nedovolte mozku stárnout
