Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky

Úvod do teorie a metodologie sociální politiky

Vaše cena s DPH
627 Kč 564 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-680-3
Počet stran / vazba
440 / Pevná
Rok vydání
2010
Kód
21108001
EAN
9788073676803
Obálka v tiskové kvalitě


Učebnice představuje systematický výklad základních pojmů oboru sociální politika, geneze sociálních institucí a nástrojů, modelů a sociálních systémů v Evropě, teorií sociálního státu, teorií cílů a metod jejich formulace, objektů a předmětů sociální politiky, teorií sociálních událostí a metod jejich identifikace, teorií nástrojů, organizace sociálních systémů, financování. Poslední část je věnována přípravě a realizaci reforem sociálních systémů. Text je určen pro studenty magisterského studia sociální politiky a sociální práce, doktorandy těchto oborů, odbornou veřejnost.
Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., přednáší na FF UK a na Vysoké škole aplikovaného práva v Praze. Podílel se na projektech OECD, Světové banky a Evropské Unie v různých zemích Evropy a Asie, v současné době pracuje na projektu EU v Makedonii. Publikoval řadu odborných studií a knih u nás i v zahraničí.


Úvod do teorie a metodologie sociální politiky
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky
Úvod do teorie a metodologie sociální politiky


Igor Tomeš: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky - rec. J. Biskup

Cílem knihy „Úvod do teorie a metodologie sociální politiky“ je vybavit studenty poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, o její sociální a ekonomické podmíněnosti a o aktuálních problémech i řešeních přijímaných v České republice a v zahraničí. Vede přitom studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. V neposlední řadě směřuje k vytvoření předpokladů k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů. To je charakteristika z obecnějšího pohledu.

Půjdeme-li po struktuře knihy, zjistíme, že profesor Tomeš seznamuje s různými pojetími sociální politiky, vysvětluje základní pojmy a nabízí přehled o vývoji sociálně politických idejí a institucí. Podává definice subjektů a objektů sociální politiky, věnuje se jejím cílům a vymezuje pojem sociální událost. Rozebírá zdraví, nemoc, invaliditu, mateřství, rodinu a děti, nezaměstnanost, stáří, chudobu a sociální dezintegraci jako sociální události. Pojednává o nástrojích financování a organizaci sociální politiky, o správě a řízení sociálního systému. Věnuje se sociálním reformám v zahraničí, zejména v Evropě, české sociální reformě a soudobým trendům ve vývoji sociálních institucí. Publikace je využívána jako základní učebnice sociální politiky.

První vydání financovala EU - Phare. Druhé vydání vydal Socioklub vlastním nákladem. Tato recenzovaná kniha není třetím vydáním v pravém slova smyslu, ale nově zpracovaným textem, který reaguje na změny v české i evropské realitě po vstupu „nových zemí“ do Evropské unie. Je také reakcí na změny vyvolávané zavedením nových kursů přednášek jako jsou „Obory sociální politiky“, „Sociální správa" , „Sociální zabezpečení“ a „Řízení regionální sociální politiky“. Toto vydání připravil profesor Tomeš pro ediční řadu Velké studium nakladatelství Portál.

Sociální zabezpečení a sociální politika je téma na jednu stranu velmi vděčné, ale na druhou stranu i nevděčné. Je to způsobeno především značně širokým tematickým záběrem – v rámci sociální politiky jsou relevantní témata z oblasti sociologie, politologie, práva, demografie, ekonomie a jistě i mnoha dalších oborů. Jednotlivá partikulární témata sociálního zabezpečení jsou v odborné literatuře rozebírána (a mnohdy velice dobře) z pohledu různých autorů. Nicméně kniha profesora Tomeše je v mnohém opravdu průkopnickou, protože se dokázala stát první skutečně vědeckou publikací věnující se sociální politice a sociálnímu zabezpečení komplexně (uceleně) a s opravdu důslednou péčí.

Je třeba zdůraznit, že profesor Tomeš zcela jasně a s důkladnou metodologickou pečlivostí postupuje od úvodních terminologických definic jednotlivých pojmů v sociální oblasti. Hned v tomto úvodu je nutné ocenit (a pečlivý čtenář si to uvědomuje), že velmi často běžně používaný „populární“ výraz je přesně zasazen do kontextu a popsán z různých úhlů pohledu zohledňující i historickou genezi – nebo-li vývoj sociální politiky od jejích počátků až do dnešní doby. Nelze nevidět, že autor disponuje, kromě nezpochybnitelných věcných znalostí, rovněž mezinárodním rozhledem a zkušenostmi. Jeho aktivity v různých oblastech sociálního zabezpečení v desítkách zemí, v mezinárodních organizacích jako OECD, SB, EU, MOP apod. by vydaly na samostatnou a rozsáhlou kapitolu.

Sociální politika v tomto teoretickém pojetí není politickým kolbištěm a už vůbec ne ideologickou arénou pro výměnu argumentů. Je činností navýsost praktickou a pragmatickou. Jde o nalezení obecných mechanismů, nástrojů a cest k uskutečnění a naplnění (samozřejmě různých a měnících se) vizí sociální politiky.

Kniha „Úvod do teorie a metodologie sociální politiky“ není lehkou a ani odpočinkovou četbou – a to je dobře, protože se jedná o opravdu hutnou teoretickou publikaci, na které je patrná poctivě odvedená práce.

Tato kniha a její autor je v tom nejlepším smyslu pokračováním tzv. České školy sociální politiky, jejíž kořeny jsou v generaci prvorepublikových osobností. Je až paradoxní, že jeden z představitelů této školy, ekonom Karel Engliš, byl v padesátých letech odsunut a šikanován. V letech sedmdesátých se obdobná situace přihodila profesoru Tomešovi. Situace se naštěstí změnila a profesor Tomeš se již během dvaceti let stihl plně věnovat praktickým i teoretickým otázkám sociální politiky jako pedagog na vysokých školách, náměstek ministra práce a sociálních věcí a uznávaný mezinárodní expert. Je dobře, že Česká škola našla v osobnosti Igora Tomeše více než důstojného pokračovatele.

JUDr. Jiří Biskup

Igor Tomeš: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky - rec. J. Večerník

Tomešova nová kniha vysvětluje genezi a systém sociální politiky v širokém tematickém spektru a historickém horizontu.Věcně navazuje na práci „Sociální politika“, vydanou Socioklubem v roce 1996 (v druhém vydání pak v roce 2001), která vyšla jako záznam autorových přednášek pro studenty katedry sociální práce Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Je ovšem nově zpracovaným textem, který mimo jiné reaguje na změny v české a evropské realitě po rozšíření Evropské unie.

 

Zkušený autor se zmocňuje složitého tématu se suverenitou a hlubokými znalostmi, násobenými praktickými zkušenostmi z koncipování sociální legislativy v řadě zemí jihovýchodní Evropy a střední Asie, v Rusku, na Ukrajině a v Pobaltí. Studie má dimenzi historickou, sociálně-politickou a právní, které jsou přehledně strukturovány a současně se prolínají a navazují na sebe. Jde tedy o teorii a metodologii sociální politiky nejen pro výuku studentů, ale také pro poučení všech, kdo jí chtějí dobře porozumět a podílet se na jejích reformách.

 

Výklad jde do velkých podrobností a pohybuje se ve více rovinách. I jako učebnice je text dosti náročný, což je samozřejmě třeba brát jako pozitivum. Teoretický výklad je často prokládán drobnými sondami do historie – autor v nich na příkladech ukazuje, jak hluboké kořeny má moderní sociální stát. Obdobně přínosné jsou rovněž odkazy (zejména v závěrečných kapitolách) na reformy provedené v transitivních zemích. V tomto ohledu je studie výjimečná, protože jen málo pedagogů – pokud vůbec někdo - může využít praktických zkušeností z koncipování reforem sociálního systému.

 

Přehledně je podán konceptuální aparát, jsou vyvráceny některé zažité interpretační omyly.

 

Autor důsledně zavádí a používá pojem „sociální událost“. Důležité je uvádění odpovídajících anglických termínů v závorkách. Zde musím souhlasit s překladem termínu social welfare jako sociální péče. Není to sice obvyklé, ale v zásadě je to správné. Problémem je ovšem to, že sociální péče je v češtině chápána spíše v užším slova smyslu, tj. v zacílení na specifické skupiny. Nicméně v ekonomii často používaný překlad social welfare jakožto sociální blaho či sociální blahobyt je zjevným omylem.

 

Za zásadní považuji autorovo naléhání na odpolitizování sociální politiky, jeho poukaz na nebezpečí jejího stranického, populistického a tedy i krátkodechého pojetí. Podle Tomeše by politik měl formulovat cíle a odborník pak hledat cesty, jak jich úspěšně dosáhnout. Tak tomu bylo například v přípravě zákona o sociálním pojištění z roku 1924, která byla svěřena odborníkům pod vedením profesora Schönbauma. Zákon vydržel až do roku 1948, kdy byl nahrazen neméně dobře připraveným zákonem o národním pojištění. Opakem byly ovšem komunistické reformy koncipované „podle sovětského vzoru“.

 

Velmi cenná je rovněž závěrečná kapitola shrnující základní trendy dlouhodobého, historického vývoje v sociální ochraně uplatňované v evropských zemích, totiž úsilí o všeobecnost, úplnost, přiměřenost, jednotnost a adresnost. Zajímavé by bylo zhodnotit, do jaké míry těmto kritériím český sociální systém odpovídá. Autor však věnoval samotný závěr otázce diversifikace soustav financování sociální ochrany a jeho vysvětlení na příkladu Polska, kde se podílel na některých aspektech reformy. Kniha tak končí legislativní praxí, věrně autorovu krédu vědy nikoli samoúčelné, nýbrž návodu k praktickému použití. Může být použita jak pro systematické studium dané problematiky, tak i jako příručka pro informaci o konkrétních tématech sociální politiky. Pro oba účely je rozhodně hodná doporučení.

 

Praha 18.4. 2010

doc. ing. Jiří Večerník, CSc.

Igor Tomeš: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky - rec. K. Koldinská

Každý renomovaný autor by měl alespoň jednou v životě – zpravidla to bývá na sklonku kariéry – vydat dílo, o kterém se bude ještě dlouho říkat, že je to jeho „Meiterstück“. V publikační činnosti Igora Tomeše je takových děl hned několik, kniha, která vyšla na začátku druhého desetiletí nového století se k nim bez okolku řadí též. Autorovi se skutečně podařilo to, co si vytyčil jako svůj cíl v předmluvě ke své knize, kde uvádí, že se nejedná o třetí vydání jeho úspěšného titulu Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost, ale o nově zpracovaný text, který reaguje na změny v české i evropské realitě po vstupu nových zemí do EU. Autor skutečně vytvořil úctyhodné dílo, které výjimečným způsobem spojuje právní, politické, filosofické i sociologické aspekty tak složitého a rozsáhlého oboru, jakým je sociální politika, její teorie a její metodologie.

Oproti předchozím publikacím autor obohatil své dílo výrazným důrazem na mezinárodní právní zakotvení sociální politiky, vycházející pochopitelně z koncepce sociálních práv. Autor ve více kapitolách klade důraz na rovnost a zákaz diskriminace, na mezinárodní dokumenty, jež upravují ten či onen krok, resp. nástroj sociální politiky.

Z knihy jako celku jistě na čtenáře dýchne závan dlouholeté a hluboce prožité autorovy zkušenosti s tvorbou sociálních systémů ve více než 30 zemích světa, jakož i jeho zkušenosti z úzké spolupráce s významnými mezinárodními organizacemi, jako např. Světová banka či Evropská unie, nebo zástupci sociálních partnerů či nevládních organizací, jako např. Deutscher Verein für öffentliche und private Fürsorge.

V první části své knihy autor jasně definuje jednotlivé pojmy, které bývají často zaměňovány a ne vždy se jim správně rozumí.

Část druhou považuji za velmi cennou v knize jako celku, protože shrnuje autorovy mimořádně rozsáhlé znalosti historie, a to nejen té týkající se vývoje sociální politiky. To ostatně dokazuje již jen název této části – Geneze sociálněpolitických myšlenek a institucí. Informace v této části obsažené jsou velmi cenné už jen proto, že poskytují velmi hluboký vhled do vývoje jednotlivých institutů, a to v kontextu historického vývoje jako takového. Každý, kdo působí na poli sociální politiky – ať již jako sociální pracovník, nebo jako politik či legislativec, si z četby této části odnese nezbytný informační základ k zodpovězení velmi důležité otázky související s jednotlivými koncepty sociálně politických kroků – a sice otázky PROČ?

V následující části se autor zabývá otázkou subjektů a objektů, čímž velmi rozsáhle a opět v širších souvislostech odpovídá na další stěžejní otázky, a sice KDO? a KOMU?

Autor pak navazuje rozsáhlým pojednáním o cílech sociální politiky – tedy s odpovědí na otázku S JAKÝM CÍLEM? Je velmi zajímavé a netradiční, že stěžejní kapitolou této části je pojednání o Mezinárodním rámci pro formulaci cílů sociální politiky, kde se autor postupně zabývá nejdůležitějšími dokumenty mezinárodního práva, jež tvoří jakýsi ideový základ pojetí sociální politiky, načež pak kniha logicky navazuje pojednáním o sociální doktríně.

Netradiční pojetí je patrné i z následující části, která je věnovaná jednotlivým sociálním událostem a reakcí sociální politiky na ně. Zde již autor v mnoha ohledech poskytuje hodnocení recentních sociálněpolitických kroků nejen v ČR, ale i v zahraničí. Každá kapitola této části je strukturována jinak, čímž autor naznačuje, že každá sociální událost má svá specifika a potřebuje tedy i své specifické reakce. V některých kapitolách autor poukazuje i na mezinárodní aspekty sociálněpolitických řešení té které sociální události, v jiných zůstává u obecně teoretického vymezení, nebo odkazu na dokumenty mezinárodního práva, jimiž je ČR vázána.

Za velmi cennou považuji část VII. Realizace sociální politiky, ve které autor využívá svých praktických zkušeností s tvorbou sociálně politických konceptů. Tuto část pak konkretizuje pojednáním o sociální reformě a trendech v evropské sociální ochraně.

Je nesporné, že se čtenářské obci v ČR dostává do rukou velmi cenná publikace svou kvalitou hodná svého uznávaného autora, která více než odpovídá svému názvu. Nejedná se o prostý úvod do teorie a metodologie sociální politiky, ale o velmi fundovaný vhled do konceptů i tajů tohoto metamorfního oboru.

Kristina Koldinská
Právnická fakulta UK

Igor Tomeš: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky - rec. M. Šveřepa

Přináší přehled teorií sociálního státu, teorií cílů a metod jejich formulace, objektů a předmětů sociální politiky.

Věnuje se také teoriím sociálních událostí a metod jejich identifikace, teoriím nástrojů, organizace sociálních systémů a financování.

Poslední část je věnována přípravě a realizaci reforem sociálních systémů.

Text je určen pro studenty magisterského studia sociální politiky a sociální práce, doktorandy těchto oborů, odbornou veřejnost.

Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., přednáší na FF UK a na Vysoké škole aplikovaného práva v Praze. Podílel se na projektech OECD, Světové banky a Evropské Unie v různých zemích Evropy a Asie, v současné době pracuje na projektu EU v Makedonii. Publikoval řadu odborných studií a knih u nás i v zahraničí.

Prospěla by větší reflexe současnosti

Kniha představuje dobrou pomůcku pro základní vstup do oblasti sociální politiky, seznámení se s hlavními pojmy a koncepcemi.

Prospělo by jí, kdyby v určitých tématech více reflektovala současný stav věcí a přispěla tak jednak ke čtenářově lepší orientaci, jednak právě k reflexi toho, jak se teoretické koncepty sociální politiky projevují v praxi.

Zejména oblast sociální pomoci a sociálních služeb je zpracována tak, že čtenáře vede k dovozování, kdy byl text původně napsán - a už neobnoven.

Sociální služby jsou zde pojednány zcela jinak, než jak jsou dnes díky zákonu o nich především chápány: to by jistě nevadilo, pokud by byla současná úprava alespoň popsána.

Ženy v důchodovém systému: to je autorova samostatná kapitola

Bylo by docela zajímavé, vyjdeme-li z Peroutkovy psychologizující kritické metody, pátrat po tom, kde spočívá autorův problém se ženami a jejich právem jít do penze dříve než muži, podle počtu porozených dětí.

Krom zásadního odsudku, že je to přežitek komunistické doby (co v českém právním systému není?) - dodaného formou citace, tedy jistě vědecky a objektivně -, řádný argument proti tomuto zvýhodnění nenajdeme.

A už vůbec ne pohled na to, v čem může být toto opatření oprávněné a prospěšné, jak by se na tento druh literatury slušelo.

Mimo těchto, drobných, výtek jeví se Tomešova kniha jako dobrý vstup do tématu sociální politiky: začátečníka zorientuje.

Milan Šveřepa

Zdroj: Sociální revue

Igor Tomeš: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky - rec. J. Veselý

Publikace Úvod do teorie a metodologie sociální politiky navazuje na dvě vydání záznamů autorových přednášek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Sociální politika, Socioklub, 1996 a 2001), jak však autor sám v předmluvě uvádí, nejde o třetí vydání, ale o nově zpracovaný text, který reaguje na aktuální změny v pojetí i výuce sociální politiky. Spojení potřeb výuky a jejích teoretických základů je patrné v každé kapitole knihy a představuje spolehlivý základ pro přehledný a ucelený výklad. Autor uvádí, že sociální politikou se převážně zabývají ekonomové, sociologové, politologové a právníci. Již z tohoto vymezení je patrné, že kniha není psána cestou složitých právních formulací, naopak je psána srozumitelným jazykem, který bude přístupný i pro čtenáře bez právního vzdělání. Z pohledu právní recenze na knihu je proto potěšující, že toto zaměření nikterak neubírá na dostatečné právní přesnosti tam, kde je toho z pohledu právního systému potřeba. To ostatně zaručuje i skutečnost, že kniha je publikací recenzovanou včetně osob obou recenzentů.

Kniha volně navazuje na publikaci Sociální správa vydanou autorem s kolektivem v roce 2009, autor však sám vymezuje rozdíly mezi vnímáním sociální správy a sociální politiky tak, že sociální správa se zabývá způsoby, jak jsou lidé organizováni a jejich činnost strukturována a prováděna, zatímco sociální politika se zabývá volbami mezi politickými cíli a jejich formulováním, prosazováním a realizací. Z právního pohledu bychom proto mohli zjednodušit, že sociální správa v autorově pojetí představuje organizaci a řízení k dosažení cílů, zatímco sociální politika vlastní formulaci cílů a nástrojů k jejich dosažení. Toto pojetí se osvědčuje a činí autorův výklad konzistentní, včetně návaznosti obou učebnic.

Vlastní obsah učebnice je členěn do osmi částí. První část představuje vymezení pojmů. Autor vymezuje vlastní pojem sociální politiky, její vztah k sociální správě, vztah pojmů sociální zabezpečení a sociální bezpečnost, a dále mj. pojmy sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc, se kterými pracuje i teorie práva sociálního zabezpečení k členění jednotlivých systémů sociální ochrany. Druhá část představuje popis historického vývoje sociální politiky, který je rozdělen na genezi autokratické sociální politiky a genezi demokratické sociální politiky. Třetí část pojednává o subjektech a objektech sociální politiky tedy o nositelích sociální politiky na straně jedné (stát, samosprávné veřejné korporace, nestátní organizace, mezinárodní organizace) a o osobách nebo skupinách osob na straně druhé.

Čtvrtá až šestá část představují vlastní jádro výkladu sociální politiky, tedy pojednání o cílech (čtvrtá část), předmětu (pátá část) a realizaci (šestá část) sociální politiky. Část o cílech sociální politiky pojednává zcela logicky především o mezinárodním rámci sociální politiky, ale věnuje se také formulaci konkrétních cílů sociální politiky. Část o předmětu sociální politiky pak z vymezeného mezinárodního rámce vychází při definování jednotlivých sociálních událostí, které jsou předmětem sociální ochrany a jim se pak podrobněji věnuje – jedná se o zdraví, stáří, sociální události spojené s rodinou, chudobu, nezaměstnanost i podporu a ochranu zaměstnání a vzdělání. Tato část se věnuje také sociální prevenci, sociální rehabilitaci a sociální ochraně menšin, etnik a migrantů. Část o realizaci sociální politiky se pak věnuje nástrojům (regulace, prevence, dávky, služby a nátlak) a financování sociální politiky.

Konečně v sedmé a osmé části se autor věnuje sociální reformě (sedmá část) a trendům sociální politiky (osmá část). Sociální reformu autor chápe jako v podstatě kontinuální proces v sociální politice, sociálních soustavách i používaných nástrojích. Přesto však autor identifikuje historické příležitosti ke změnám v těchto oblastech v souvislosti s demografickým, ekonomickým i politickým vývojem, což souvisí mj. s jeho bohatou zkušeností s reformami v postkomunistických zemích střední a východní Evropy. Větší prostor pak autor věnuje sociální reformě v České republice po roce 1989, k níž přispěl i svými myšlenkami. V části o trendech sociální politiky pak autor definuje obecnější trendy v celém evropském prostoru, tedy zejména s ohledem na politiku Rady Evropy, Mezinárodní organizace práce a Evropských společenství resp. Evropské unie.

Jak je u autora dobrým zvykem, učebnice obsahuje široký výběr použité literatury, která poskytuje pestré doplnění výkladu sociální politiky. Pokud sociální politiku chápeme jako vědu o formulaci politických cílů vlastních v moderním pojetí demokratickému uspořádání společnosti a právo sociálního zabezpečení jako jeden z nejvýznamnějších nástrojů k jejich realizaci, lze závěrem bezesporu tvrdit, že učebnice představuje čtivý studijní materiál nejen pro studenty sociální politiky, ale i pro studenty práva sociálního zabezpečení.

JUDr. Jiří Veselý, Ph.D.

Kniha také k vypůjčení v elektronické podobě na Flexibookstore.cz