Viktorka HodonínKniha měsíce 2016-08Obejměte svého vnitřního kritika
Výchovné maličkosti

Výchovné maličkosti

Vaše cena s DPH
287 Kč 258 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Průvodce výchovou dítěte do 12 let
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-7367-857-9
Počet stran / vazba
216 / Brožovaná
Rok vydání
2011
Kód
12110701
EAN
9788073678579
Obálka v tiskové kvalitě


Průvodce výchovou dítěte do 12 let
Rodiče poskytují dětem nejvýznamnější výchovné a vzdělávací prostředí, jejich vliv bývá většinou nejvýraznější a hlavně velmi trvalý. K tomu, aby rodiče mohli plnit svou nezastupitelnou úlohu ku prospěchu dítěte, potřebují se v dítěti lépe vyznat a porozumět mu, chápat jeho potřeby a možnosti. Kniha zprostředkovává pohled zkušeného dětského psychologa na řadu situací, s nimiž se rodiče při výchově dítěte musí vypořádat. Autor postupuje chronologicky – od přípravy na narození dítěte do mladšího školního věku. Nedává konkrétní návody, ale poskytuje rady a doporučení, které vycházejí z vývojové a pedagogické psychologie.

PhDr. Václav Mertin působí na katedře psychologie FF UK a také v Pražské pedagogicko-psychologické poradně. Specializuje se na dětskou psychologii – výchova, školní problematika, poruchy učení a chování dětí aj.
Je autorem řady odborných i populárních publikací. V Portálu vyšly Individuální vzdělávací program (1995), Psychologie pro učitelky mateřské školy (s Ilonou Gillernovou, od r. 2003 již pět vydání), Hry pomáhají s problémy (se Zdeňkem Šimanovským, od r. 1996 již šest vydání).



MERTIN, V. Výchovné maličkosti. – rec. K. Krejčová

Současní rodiče mají k dispozici značné množství knih o výchově. Některé mají charakter jednoduchých, přímočarých návodů, často však zjišťujeme, že u řady dětí nejsou zcela (či vůbec) funkční. Jiní autoři si uvědomují, že vzhledem ke značné rozdílnosti dětí, jejich vrozených předpokladů, životních podmínek a zkušeností lze jen těžko vydávat absolutizující a jednoduchá výchovná doporučení, a proto předkládají koncepty z oblasti psychologické či pedagogické teorie. Ty však mohou být pro rodiče příliš obecné, a tudíž nepoužitelné v konkrétních situacích.

  Kniha Výchovné maličkosti V. Mertina zprostředkovává srozumitelnou formou relevantní informace z psychologické teorie, čímž vytváří u čtenářů poznatkové zázemí, které jim umožňuje kriticky zhodnotit jednotlivá výchovná doporučení a zvážit, zda jsou využitelná u určitého dítěte a v dané situaci. Mapuje možnosti výchovného a vzdělávacího působení od doby před narozením dítěte až do jeho dvanácti let, tedy obdobím, kdy mívají rodiče na dítě zpravidla určující vliv, a tudíž obrovské množství příležitostí k rozvíjení jeho osobnosti.

  První část knihy, věnovaná psychologické teorii, se zabývá psychickými potřebami dětí (ale také rodičů), obecnějšími otázkami technologie výchovy (co všechno na dítě působí, podpora dítěte, synchronizace pozornosti a citu mezi rodiči a dětmi aj.), přičemž reflektuje změny výchovných přístupů v posledních desetiletích; dozvídáme se o možnostech rodičovské diagnostiky, ale také o výchovných „maličkostech“, jejichž význam ve výchově často přehlížíme, zaměřeni na „velké“ a z našeho pohledu rozhodující události v životě dítěte.

  Další kapitoly postihují jednotlivá vývojová období, přičemž neaspirují na jejich podrobný popis, spíše nastiňují témata, která se v daném období stávají aktuálními. Kapitola „Ještě než se narodí“ přináší informace o psychologii dítěte v těhotenství, ale také podněty k přípravě celé rodiny na novou situaci.

  První rok, často v odborné literatuře (i v této knize) spojovaný s koncepty připoutání (attachment) a vtištění (imprinting), je zde prezentován také jako období, kdy už vyvstávají témata jako sebeprosazování a hranice, jednotná výchova, na co se zaměřit při vzdělávání a jaký je význam rodičů pro vzdělávání dítěte. Někteří rodiče ocení už v této vývojové etapě informace o tom, kdy je třeba navštívit dětského psychologa, jak taková návštěva probíhá i podle čeho vybrat vhodného odborníka.

  Kapitola o batolecím období postihuje motorický, řečový i sociální rozvoj a související otázky. Autor se zde vyjadřuje také k často diskutovaným tématům, jako je období vzdoru či kolektivní výchova batolat, zprostředkovává čtenářům koncept zóny nejbližšího vývoje, atribuce a oblast pozitivní psychologie, věnuje prostor situacím, kdy se dětem „nedaří“, tj. jejich životní cesta se komplikuje dlouhodobějšími obtížemi či onemocněními.

  Kniha se dále zabývá frekventovaným tématem předškolního věku, kterým je adaptace na mateřskou školu; rozebírá další otázky, se kterými se mohou potýkat rodiče předškolního dítěte - dětské lhaní a krádeže, jak je to s humorem, legrací, ironií a výsměchem při výchově, zda potřebuje dítě vzory, autor upozorňuje na důležitou sociální dovednost, kterou je odložené uspokojení.

  Mladší školní věk začíná vstupem do základního vzdělávání a přináší tak řadu souvisejících otázek – jak vybrat nejvhodnější školu, čím se vyznačuje dobrý učitel, jaký je smysl vzdělávání, jak na domácí přípravu a úkoly, hodnocení, technologie učení a mnohé další, přináší podnětné informace pro rodiče dětí nadaných i školsky neúspěšných a v této souvislosti přibližuje související psychologické koncepty – naučenou bezmocnost a tzv. Matoušův efekt. Autor rozebírá některé výchovné otázky, jež v současnosti považujeme za vysoce aktuální – internet a ochrana dítěte, jak ochránit dítě před vlivem médi; zabývá se také šikanou, avšak v její méně prezentované podobě – tj. šikanováním za strany dospělých.

  (Nejen) rodič může být při čtení knihy místy překvapen, že vedle teoretických koncepcí věnuje autor značný prostor věcem, které pravděpodobně všichni víme a pokládáme je za samozřejmé – je nám přece jasné, že máme trávit s dítětem čas, že se mu máme hodně věnovat a že bychom měli být při výchově důslední. Podrobnější rozbor těchto všeobecně známých pravd, opřený o konkrétní příklady z praxe, nás však přivádí k zamyšlení, jak s nimi nakládáme v každodenní výchovné praxi a zda jsou opravdu samozřejmostí. Autor přitom čtenáři zprostředkovává kromě souvisejících informací a teoretických poznatků také svůj pohled, zakotvený v mnohaletých odborných zkušenostech a reflektující posun v oblasti výchovy a vzdělávání v posledních desetiletích.

  Kniha přináší řadu podnětných informací, které mohou pomoci rodičům rozvíjet potenciál dítěte, ale také oboustranně si užít čas strávený společně s ním. „Když vidíme vyrůstat své děti, jsme přesvědčeni, že jsme nežili marně, že náš život bude pokračovat v nich i v dalších generacích“ (str. 24).

 

PhDr. Kristýna Krejčová

(v tisku zpravodaje IPPP Pedagogicko-psychologické poradenství)

Velké malé výchovné maličkosti – rec. L. Chaloupková

Chceme-li sáhnout po titulu nápomocném ve výchově a vzdělávání dětí, nemusíme se obávat, že nebude co číst. Jde o jednu z nejlépe zásobených oblastí populárně naučné pedagogicko-psychologické literatury. Orientace v této oblasti však není úplně jednoduchá, je třeba se rozhodnout, zda chceme být spíše „líným rodičem“ nebo „aktivním prarodičem“, zda věříme tomu „že muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“ a děti kdoví odkud. Některé tituly v nás vzbuzují úzkost, jiné pochybnost, někdy nás provokují a jindy nám přitakávají.

Výchovné maličkosti Václava Mertina trvají v podstatě na dvou zásadách, které se v různých obměnách prolínají celou publikací. Tou první je fakt, že děti je třeba si užívat maximálně tady a teď, a tou druhou, že „dítě nebylo rodičům svěřeno k tomu, aby s ním pracovali jen na uživatelské úrovni jedné stránky návodu“ (s. 16). Přičemž průběžně je čtenář udržován ve střehu apelujícím upozorněním, že se rozhodně nevyplatí podcenit význam času, jeho množství a pravidelnost, kterou věnujeme výchově a vzdělávání dětí. Pravděpodobným záměrem může být vyvolat pochybnost o sobě samém jako rodiči. Věnuji se svému dítěti dost, nebo málo? Budeme-li hledat odpověď ve Výchovných maličkostech, nedočká se naše rozhárané sebevědomí jednoznačné odpovědi. Ve všech těch zásadních, určujících a ve svých důsledcích fatálních „maličkostech“ narážíme stále na onu složitou uchopitelnost dětství v rukou dospělých . Průvodce výchovou dítěte do 12 let, jak zní podtitul publikace, je uspořádán spíše jako kaleidoskop zamyšlení nad klíčovými okamžiky a s nimi spojenými jevy v životě rodičů a dětí.

Kniha je rozdělena do šesti kapitol. První nese poněkud matoucí název Psychologická teorie. Spíše než o přehled teoretických koncepcí, přístupů a pojmů jde o popis významných situací a aspektů, s nimiž se autor, dětský psycholog s letitou praxí v pedagogicko-psychologické poradně a vysokoškolský pedagog, setkává a které podbarvuje občasným teoretickým exkurzem. Tím přibližuje tematiku zejména široké veřejnosti, tedy rodičům, kterým je publikace primárně určena. Společně s autorem se můžeme zamýšlet nad tím, co děti rodičům přinášejí a co od rodičů potřebují, co všechno na dítě působí, v čem se změnily výchovné přístupy v posledních letech a také jak souvisejí výchovné maličkosti v útlém dětství s budoucností dítěte. Výchovné maličkosti dle Václava Mertina přitom začínají u pohozených tašek za dveřmi a loudání se u jídla a končí zamyšlením nad mladistvým vrahem. „Jak máme poznat, že tato maličkost signalizuje u konkrétního dítěte budoucí zločin?“ ptá se Mertin. Pomyslný horký brambor přehazuje k rodičům, kteří se dle jeho mínění nemusejí bát špatně vyslovené diagnózy, protože jejich jediných úkolem je „zachytit signál něčeho nepatřičného a laskavě, bez dramatických doprovodů, leč zcela nekompromisně konat“ (s. 76). Odborníci mohou být partnery ve výchově dětí rodičům. Ale jen takovým rodičům, kteří často, pravidelně a adekvátně reagují v interakcích se svými dětmi ve výchovně-vzdělávacím procesu.

Od druhé kapitoly je čtenář prováděn obdobím náročným pro rodiče i jejich děti. Začátek tohoto období je zde položen ještě před početí dítěte. Kniha končí v období 12. roku dítěte, nevyhýbá se dle autora mediálně sledovanějšímu životnímu období – pubertě – nýbrž záměrně zaostřuje na přípravu pro toto bouřlivé období, protože jak Mertin píše: „bylo by naivní domnívat se, že puberta se objevuje na zelené louce…“ (s. 210).

Od výchovných maličkostí se dostáváme spíše k přelomovým událostem dětského věku, jakým je např. vstup do předškolního zařízení nebo zahájení školní docházky. Rodičům jsou nabídnuta témata: opožděný vývoj řeči, bilingvismus, dětské lhaní a krádeže, ochrana dítěte na internetu a další. Pro rodiče je zvláště podpůrná kapitola zabývající se situacemi, kdy se dítěti nedaří. Upozorňuje na složitost vyrovnání se s tlaky okolí, kterým musí rodiče čelit, ať jde o dobře míněné rady rodinných příslušníků, kamarádů, sousedů, tak i odborníků z řad lékařů, pedagogů, psychologů aj. Kapitoly jsou spíše krátkým zastavením u problematiky, nejedná se o podrobnou analýzu zatíženou odbornými termíny a nesrozumitelnými definicemi. Autor vsadil na čtivost, a zacílil tak spíše na neodbornou veřejnost čtenářů. Přesto vnímám, že kniha je určena spíše poučené než široké laické veřejnosti.

Výchovné maličkosti vnímám jako průvodce nástrahami výchovy. Neprovází nás po letní rozkvetlé louce, nýbrž nevyzpytatelným městem v aprílovém počasí, kdy ráno nevíte, co si obléci, během dne jste překvapeni kroupami, sněhovou přeháňkou či pálivým sluncem. A téměř vždy přijdou na této cestě dopravní výluky a zbrzdí vás jarní chřipky, přestože jste snídali vitamín C a zodpovědně se oblékali při předpovědi počasí, která tak úplně nevyšla. Rétorikou výchovných maličkostí jste si měli předpověď ověřit z jiných zdrojů, sledovat ji pravidelně, volit účinnější přirozený zdroj vitamínu C a být vyzbrojeni přehledem únikových cest, protože dopravní situace je špatná vždy. Apeluje na zodpovědnost a důslednost dospělých, čímž se zdá být výchovnější, než si možná sám autor předsevzal.

Přemýšlím, proč se v dobré víře autora provést někoho výchovou dětí od počátečního záměru – uvědomění si proč dítě chci – přes přípravu na to, co pravděpodobně s jeho narozením přijde, až po vstup dítěte do školy, vykresluje výchovu dětí převážně jako balancování nad propastí. Domnívám se, že sumarizace výchovných maličkostí vedoucích k fatálním následkům spočívá v dobře míněném záměru, podělit se o své bohaté zkušenosti z poradenské praxe, tedy zákonitě o zkušenosti související s nápravou „výchovných přešlapů“ nebo absentujících výchovných zásahů. Spatřuji v tom významný přínos této publikace nejen pro rodiče a pedagogické pracovníky, ale pro široké spektrum pracovníků v tzv. pomáhajících profesích. Za všechny jmenujme školní psychology, sociální pedagogy a sociální pracovníky, kterým může být kniha nápomocná v práci s dětmi i jejich rodiči. Publikace nepatří mezi ty, jež oplývají optimismem, nerozplývají se štěstím nad dětstvím a rodičovstvím a není ani prvoplánově podpůrná. Namísto toho apeluje na vychování/vychovanost dospělých, na jejich připravenost a odhodlanost být dětem dobrým, dospělým rodičem.

Mgr. Lucie Chaloupková