Stínka

Stínka

Schreiter, Daniela

Portál, 2019

299 Kč239 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Mnozí lidé, kterým jsem řekla o svém autismu, byli zpočátku velmi překvapení. Spojovali s tímto pojmem v první řade určité filmové postavy, vysoce nadané, ale sociálně méně obdařené lidi, anebo klišé o kývajícím se dítěti, které nechce, aby se na ně sahalo.
Zároveň jsem měla velký strach dotýkat se tohoto tématu, založený především na chybných informacích. A tak jsem se snažila jim svůj autismus popsat. Vůbec to nebylo tak jednoduché, protože slova sama většinou nestačila k vysvětlení tolika různých aspektů celého spektra. Místo, abych měla abstraktní „referát“, pomyslela jsem si: Proč to nenakreslím? Tak bude většina situací přece mnohem jasnější – a hele, když to k tomu bude taky tu a tam vtipné, zároveň čtenáře zbavím strachu dotknout se toho tématu. Humor s lehkostí přeskočí práh stydlivosti.
Komiks ocení zájemci o autismus a o komiksy s psychologickou tematikou.

Daniela Schreiter je mladá žena s autismem. Knihu napsala i ilustrovala.

Poznámka redakce
Čtenáře může překvapit, že je prvních patnáct stran knihy barevných, zatímco ostatní černobílé. Jde o autorský záměr, kdy se autorka vrací do minulosti, kdy ještě nevěděla, proč je jiná, a připadala si tak trochu „ve stínu“. Autorským záměrem přítomným i v německém originále jsou i občasné anglické texty v bublinách.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Jaké to je být jiná?

  • Překladatel:Rodná, Kateřina

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1476-2

  • Počet stran / vazba:160 / Pevná

  • Rok vydání:2019

  • Kód:13502401

  • EAN:9788026214762

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze

  • http://www.iliteratura.cz/Clanek/41599/schreiter-daniela-stinka

    Dívka s Aspergerovým syndromem nakreslila komiks o tom, jaké je to žít na planetě Zemi a přitom být jiná než většina jejích obyvatel. Povedlo se jí to s vtipem a citlivostí, živě a srozumitelně.

    Stínka je suchozemský korýš s krunýřem, je aktivní za soumraku a ráda se zdržuje ve skupině s ostatními stínkami. Podobné vlastnosti má také hlavní hrdinka autobiografického komiksu o autismu, který v češtině vyšel právě pod názvem Stínka: Jaké je to být jiná? a (ne)záměrně vytvořil tuto krásnou paralelu s hojně se vyskytujícím členovcem. „Zaručeně už jste v životě někdy potkali autistu, aniž byste o tom věděli,“ píše autorka knihy, německá ilustrátorka a kreslířka komiksů Daniela Schreiter, jež má Aspergerův syndrom. I když tak na své okolí nepůsobí. Vlastní autismus v knize popisuje slovy a obrazem, s humorem a nadsázkou.

    Název Stínka primárně odkazuje k rčení „překroč svůj stín“, tedy překonej sama sebe. Lidé s poruchou autistického spektra ale špatně čtou mezi řádky ustálených slovních spojení. Ač autisty nejde házet do jednoho pytle, lze zobecnit, že mají potíže v sociální oblasti a ve vnímání podnětů, jak shrnuje v úvodu ke knize autista a bloger Benjamin Falk. Pro autisty je těžké pochopit pravidla chování ve světě ležícím „na druhé straně jejich stínu“. Připadají si jako návštěvníci z jiné planety, což autorka demonstruje i graficky: pokaždé když se hlavní hrdinka ocitne ve svém světě, zjeví se jí na hlavě tykadla. Políčka věnovaná vesmíru zřetelně odkazují na dílo Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ, a kdo by byl na pochybách, tomu autorka pomůže i výběrem hrdinčina plyšového přítele – lišky.

    Nahlížení světa mimozemskýma očima je v podání Daniely Schreiter velmi obohacující. Autorka vypichuje konkrétní situace, které musí zachytit také obrazem, tedy otevřeněji a plastičtěji. Přitom se jí daří zobrazit zvláštnosti chování v obou světech. Popisuje tak svůj zmatek při dětských hrách „hraní si na něco, á la táta, máma, dítě“, stejně jako upřímné nepochopení scén, ve kterých se lidé na oko vřele loučí a následně odcházejícího pomluví.

    Především ale autorka a zároveň hlavní hrdinka komiksu zve čtenáře na návštěvu do svého světa ve stínu a svého způsobu myšlení. I obecně známější autistické rysy, jako jsou potřeba rituálů a přecitlivělost na podněty, převádí do konkrétnější podoby a snaží se je objasnit – proč jí vadí úzké triko, stříhání vlasů, telefonování, panenky nebo proč miluje vlažné jídlo a káva jí voní po ohňostroji. Jelikož autorka nemá srovnání s životem bez Aspergerova syndromu, předkládá pozorování a zážitky, které jí způsobovaly komplikace v dětství a ve škole, často korunované osobním vítězstvím: jak si zavázat tkaničky, když už máma nemá trpělivost dceři po sté ukázat, jak se to dělá; jak podvést učitele plavání, aby si myslel, že se potápí s otevřenýma očima, protože nesmí nosit plavecké brýle, ale bez nich ji řeže chlór do očí; jak je vyčerpávající hrát si na normální dítě, najít si přátele a interagovat.

    Jednoduše a logicky připodobňuje svoji představu života s poruchami autistického spektra a života bez této diagnózy pomocí hraní počítačové hry. Zároveň může své pocity hodnotit zpětně – citlivost na podněty a vnímání se vyvíjí. V dětství třeba nebyla autorka schopna vidět opakující se rostlinné motivy na závěsu, její fantazie v nich viděla fantaskní bytosti. A v deseti letech, kdy nahlédla ornamenty jako celek, byla ze skutečnosti zklamaná.

    První stránky komiksu jsou barevné, pak zničehonic přechází do černobílé a tak to zůstane až do poslední stránky. Možná má tato koncepce asociovat naše černobílé stereotypní vidění světa autismu, černá a bílá také lépe vyjadřují myšlenku. Ale víc než cokoliv jiného výsledek působí tak, jako kdyby chtěli tvůrci alespoň několik stránek v barvě, ale protože by byl barevný komiks nákladnější, zůstala jen ochutnávka. Autorka využila emoční potenciál karikaturní kresby a hojně a zdařile pracuje se zvýrazněnými pocity a duševními stavy. Zážitek popisu stavu přetížení, tzv. overload, který vede až k rozmazanému vidění, tak čtenář vnímá mnohem intenzivněji, když vidí autorčino kreslené alter-ego s očima zvětšenýma k prasknutí.

    Ač se nelze vcítit do mysli jiného živého tvora, ukazuje se takto pojatý komiks, ve kterém se snoubí jednoduchá kresba a řemeslná zručnost, jako výborný prostředník. Je jasný a názorný. Daniela Schreiter do políček přimíchala také vtip a podařilo se jí citlivě přiblížit život autistů takovým způsobem, že čtenář necítí lítost ani strach spjatý s duševními poruchami; naopak obdiv a pochopení. A je doslova fascinován jiným pohledem na život.

    - Brouci mezi námi - autor recenze: Martina Siwek Macáková

Čtenářské recenze

  • https://naskokjinam.blogspot.com/2019/09/daniela-schreiter-stinka-jake-to-je-byt.html?fbclid=IwAR0abFtbMcQ0LvbHOX6Cf-iJNZQ0h7T4CIlTzC7Ai70PZT0Kwf1i9DgWATA

    O autismu už jsem přečetla docela slušnou řádku knih. Jen namátkou ty, na které si teď vzpomenu: A proto skáču. Lukáš a profesor Neptun. Podivný případ se psem. Řvi potichu, brácho. Mami, je to člověk nebo zvíře? Antropoložka na Marsu. Maminko, nezpívej. Mé dítě má autismus. Svět očima dítěte s autismem. Kam jedeme, tati? Ještě nikdy jsem ale nenarazila na autistický komiks. Až teď, kdy se mi dostala do rukou kniha Daniely Schreiter Stínka.

    Daniela Schreiter se narodila v 80. letech minulého století v západním Berlíně a už od malička byla tak trochu zvláštní dítě. Vadily jí zvuky, doteky, chutě, byla nemotorná, nerozuměla dětem, nechápala vtipy nebo slovní hříčky, měla své specifické zájmy a nejlíp se cítila tam, kde to dobře znala. Byla jiná. Ona, ani její rodiče ze začátku vůbec netušili, proč je Daniele jako z jiné planety, nakonec jí ale byl diagnostikován Aspergerův syndrom, tj. jedna z poruch autistického spektra. Daniela se živí jako ilustrátorka a autorka komiksů, a proto se rozhodla, že svou poruchu nejlépe vysvětlí tím, že ji nakreslí. Vytvořila komiks, ve kterém popsala svůj život - od dětství až do dospělosti. Nakreslila své pocity, způsob vnímání světa i lidí kolem sebe, překážky, které jako autistka musela a musí denně překonávat.

    Musím uznat, že mě tenhle kreslený příběh nadchl. Až na několik úvodních stránek je vyveden černobíle, což byl autorský záměr - ilustrátorka se v knize vrací do minulosti, do doby, kdy vůbec netušila, co se děje, proč je taková, jaká je, připadala si prostě "ve stínu", svůj stín se knihou ale snaží překročit - to ostatně vysvětluje i název knihy (byť tedy já ho v češtině považuji za dost matoucí - pro mě je stínka takový ten ošklivý brouk, resp. suchozemský korýš).

    „Chaotický svět kolem mě je kategorizován do přehledných částí, abych je dokázala pojmout. Když jsem byla dítě, existovala tak pro mě cesta do školy, cesta do obchodu atd. To byl ‚známý‘ svět. Dokázala jsem zvládnout jen to, co jsem důvěrně znala. Všechno ostatní pro mě byla nepřekročitelná nová země, na kterou jsem nemohla vstoupit, dokonce ani, když ležela v bezprostřední blízkosti … Známé cesty mi dodnes dávají pocit jistoty.“

    "Mami, ukážeš mi ještě jednou, jak se váže uzel?" "Vždyť jsem ti to už ukázala snad tisíckrát! A tak jsem si vzala boty se zavázanými tkaničkami... ... pomalinku jsem uzel povolovala a dobře se dívala,, jak se tkaničky chovaly. Analyzovala jsem konstrukci uzlu a najednou jsem pochopila, jak drží dohromady. S touhle znalostí jsem je pak dokázala zavázat. Tenhle postup se ale bohužel nedal aplikovat na všechny ostatní motorické překážky. Všude, kde byla zapotřebí rovnováha, jsem žalostně selhávala. Dokonce i s přídavnými kolečky jsem se trvale převracela. Kolečkové brusle, brusle na led, koloběžka, skateboard, to nebylo nic pro mě... Tahle trochu zvláštní nešikovnost ale nakonec nebyla až tak hrozná. Daleko nepříjemnější byla jiná věc, která mě dodneška omezuje ze všeho nejvíc a kterou neautisté moc nedokážou pochopit. Přecitlivělost na podněty. Taktilní: Mami, mami, ta tráva píchá jako jehličky, já po ní nechci běhat! Uaaaaa! Uaaaa, to je moc úzké! Škrábe to a škrábe a je to nepříjemné, to nosit nechci. U mnoha lidí s Aspergerovým syndromem je senzorický systém natolik porušený, že dokonce úplně nevinné podněty mohou být nesnesitelné. Podněty vyvolají v mozku opravdový ohňostroj. některé podněty jsou často bolestivější než jiné a mohou být jakékoliv povahy (taktilní, akustické, vizuální....). Např. moje hlava je dokonce ještě citlivější, než zbytek těla. Střihání vlasů bylo mučení a často jsem při tom křičela a brečela. Voda ze sprchy přímo na hlavu se vůbec nedá vydržet. Tělesný kontakt s lidmi mi byl nepříjemný, dotknout se mě směla jen moje máma.

    Stínka je rozhodně knížka, kterou by povinně měli číst rodiče, sourozenci, příbuzní, učitelé a spolužáci dětí s autismem. Ač autorka knihy opakovaně zdůrazňuje, že každý autista je jiný, že neexistuje "ten jeden správný autista", tahle kniha se dotýká potíží, které mnoho lidí s poruchou autistického spektra denně pociťuje. Senzorická integrace, komunikace, specifické zájmy, snaha navzájem si porozumět - to vše velmi jednoduše vysvětleno, dokonce s humorem a nadhledem. Komiks je navíc forma, která informace zpřístupní i lidem/dětem, které jinak čtení moc nedají. Knihu si ale samozřejmě užijí i ti, kteří (zatím) s autismem neměli co do činění - mohou ji brát jako takový neobvyklý výlet k "mimozemšťanům".

    Myslím, že autorce se povedlo vystihnout hodně důležité téma, já tuhle knihu budu doporučovat na všech frontách. Pokud byste se chtěli o autorce a její tvorbě dozvědět něco více, mrkněte na její webové stránky, pokud si chcete přečíst o Aspergerově syndromu, začněte třeba na wikipedii.

    Hodnocení: 100%

    - 30.10.2019

  • https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/jake-to-je-byt-jina-11468

    Knih o autismu postupně přibývá. Z mého úhlu pohledu je to jen dobře. Lidé by se měli o dětech i dospělých, kteří poruchu autistického spektra mají, dozvědět více informací a pochopit je. Knih o Aspergerově syndromě je však již méně. Jediná kniha, kterou jsem četla a byla o něm byla zmínka, byla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové. Knihu, kterou držím v ruce, však napsala německá autorka Daniela Schreiter, která mi již zmiňovaného Aspergera.

    Autismus není žádná módní diagnóza, Aspergerův syndrom není žádný „lehký autismus“. A aspíci nejsou žádnou formou nerdů. To všechno diagnózu zlehčuje a znehodnocuje a ukazuje, jak málo je společnost informována o autistickém spektru. Existuje podstatně víc možností než kývající se, stažené dítě a programátor, který se vyhýbá kontaktu. Jasně, šuplíky jsou samozřejmě jednodušší. Ale proč by měla být jednodušší cesta ta správná? (str. 152)

    Bohužel i já jsem patřila mezi neinformované, kteří si mysleli, že tato diagnóza je „lehčí“ autismus. Po přečtení komiksu jsem svůj názor razantně otočila. Autorka v knize ukázala, jak ona prožívá svůj autismus. Co jí vadí? Co má ráda? Čeho se bojí? V čem je dobrá? Otevřeně také mluví o tom, co se stane, když je pod tlakem a dojde k přetížení jejího organismu.

    V době, kdy Daniela Schreiter vyrůstala, byl výzkum autismu v začátcích a nikdo neměl o Aspergerově syndromu velké ponětí. Mezi dětmi nebyla moc oblíbená, nerozuměla vtipům, spolužákům, ve škole byla sice chytrá, ale mezi kolektiv nezapadla. Volný čas trávila raději sama.

    Komiks je psán velmi čtivou formou. Působí vtipně a vesele, přesto však dané téma je vážné a vede k zamyšlení, jak vnímáme lidi v našem okolí, kteří se chovají jinak a svým jednáním vybočují ze zažitých společenských norem.

    Obrázky v knize jsou převážně černobílé. Ze začátku však byly v barvě. Má to svůj účel, to poznáte už ze samého názvu titulu. Autorka má navíc ilustrace krásné, takže se na ně dívá hezky v obou variantách. Ta černobílá ale působí více dramaticky. Jinakost autorka ukázala v obrázcích jí samotné s tykadly.

    Lidé s Aspergerovým syndromem mají často pocit, že přistáli na špatné planetě. Proto má také tato forma autismu někdy přezdívku Syndrom nesprávné planety. To je dost výstižné. Většinou si opravdu připadám jako mimozemský návštěvník, který se pokouší řadou pokusů a omylů reagovat na způsoby, jak se lidé chovají. (Str. 8)

    Kniha byla nejen poučná, ale i čtivá a místy vtipná. Autorka ukázala, jaké může mít autista potíže. Ale zároveň dodává, že neexistuje TEN autista. Každý je jiný.

    Stínka může pomoci nejen samotným autistům, ale také jejich příbuzným a přátelům k pochopení některých situací. Titul také ocení ti, kteří se o autismus zajímají, například pro pedagogy, psychology a další.

    - 30.10.2019

  • http://www.atypmagazin.cz/2019/09/06/stinka-hlavni-postava-je-podobna-mne/

    Komiksová kniha Stínka se mi líbí, protože hlavní postava je podobná mně. Doporučil bych ji všem, kteří nerozumí autismu. Autorka Daniela Schreiter má stejně jako já Aspergerův syndrom, který je jednou z forem autismu. Rozhodla se pomocí komiksu přiblížit normálním lidem život autisty s jeho výhodami i nevýhodami.

    Kniha se jmenuje Stínka, protože hlavní hrdinka prozkoumává svoji minulost. Tu zobrazuje stínově a v knize je to černobíle. Každý má své stíny v minulosti a Stínka vypráví o svých. Například nemůže snést více podnětů. Velmi jí vadí hluk stejně jako mně. Třeba o přestávkách ve škole bych nejradši nebyl. Všichni křičí. Stínka měla z hluku strach, mnoho autistů z hluku bolí hlava, já jsem z toho unavený a nemohu se soustředit a o hodině často pak usnu.

    Stínce se nedařila komunikace s lidmi, mně se docela daří, ale nebaví mě nebo jsem z ní hodně unavený. Byl bych rád, kdyby si Stínku přečetli všichni učitelé a spolužáci autistů. Pak by byli víc tiše o přestávkách a také by věděli, že je pro nás komunikace s druhými těžká. Radši mluvíme jeden na jednoho. Také máme svá vlastní témata. Stínka jako malá měla největší zájem o počítačové hry stejně jako já. To má dnes hodně dětí, proto si mě spolužáci berou do svého spolku, kde hrajeme mobilní hry, a tak nejsem ve třídě sám.

    Daniela Schreiter si příběh sama ilustrovala. Když přemýšlela, jak má lidem přiblížit celé spektrum autismu, o kterém je tolik mýtů a blbostí, tak se rozhodla právě pro obrázky. Komiksy mají také rádi i děti a mladí lidé, tak se ke knížce víc dostanou. Já mám taky rád komiksy a někdy je i kreslím. Třeba o kočkách, které jsou mým velkým zájmem. Kočky jsou také nejoblíbenějším zvířetem autistů, pak to jsou pejsci a pak koně. Stínka má ráda svou plyšovou lišku jako můj bráška. Myslím si, že bráška je také hodně aspík, protože je strašně přecitlivělý a bere slova víc doslovně než já. Ale on je veselý a umí mluvit s dětmi, tak to nikdo neřeší. Stínka vypráví i tom, co je na autismu dobré, například si umí hrát se slovy. Autisté mají často bohatý vnitřní svět a v něm je jim většinou dobře, ale někdy se stává, že jejich představy jsou hodně úzkostné a strašidelné. Třeba Stínka měla tyhle zlé představy venku, proto jí bylo doma nejlépe. Mně je doma také nejlépe, ven chodím jen v našem městě a naštěstí úzkosti mám jenom ve škole. Stínka říká, že většinou lidé s AS jsou chytří, někteří až nadrůměrně. A také pokud je něco zajímá, tak se v tom hodně rozvinou a zkoumají to do hloubky. Stínka si vzpomíná, že se v dětství bála míst, kde je hodně lidí. To se bojí každý autista. Knihou se autorka smiřuje sama se sebou, jaká je a jaká byla. A na jejím příběhu čtenář vidí, že se těžké věci z dětství mohou stát později lehčími. Každý má svoje stíny, i já.

    - 17.10.2019


  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: ?
    http://jeduvknize.cz/stinka/

    Knihy o autismu primárně nevyhledám, komiksy napříč tématy pro změnu ano. Komiks o autismu autorky s Aspergerovým syndromem … co s ním? Přečíst :).

    A ještě, že tak, je to další velmi milé knižní překvapení. Za krátkou dobu, co mám Stínku přečtenou, jsem ji stihla ve svém okolí opakovaně doporučit. Ocení ji nejen čtenáři komiksů, ale kdokoli, kdo má ve svém okolí někoho s poruchou autistického spektra, resp. chce pochopit, proč se lidí s touto vývojovou poruchou chovají jinak, často zdánlivě nepochopitelně. Daniela Schreiter, autorka, hned v úvodu vysvětluje, že Stínka není univerzálním návodem, jak rozlousknout autismus v obecném pojetí, nedává klíč k pochopení celé problematiky. Velmi precizně však vysvětluje jeden konkrétní Aspergerův syndrom, ten svůj, tj. u stínky, dívky/ženy, která se cítí jako z jiné planety.

    O lidech s poruchou autistického spektra se toho můžete dozvědět hodně. Mají svůj svět, problém v sociální komunikaci, nedrží/nepotřebují oční kontakt, často jim vadí kontakt tělesný. Mají rádi to své – prostor i zaběhlou rutinu, daný denní režim, zvyky, naopak na změny reagují negativně. To vše je jasné, ale chybí vysvětlení. Tuto mezeru Stínka dokonale vyplňuje.

    Provází svým dětstvím, vztahy s rodinou, vrstevníky, později partnerskými. V kresbě ukazuje/vysvětluje své chování, vnímání sebe sama i okolního světa. Snaží se překročit svůj stín, tj. být stínkou, aby se co možná nejvíce přiblížila většinové společenské normě, ačkoli ji to stojí spoustu úsilí a do jisté míry tím popírá sebe sama a nabourává svůj svět, svou jistotu.

    „Chaotický svět kolem mě je kategorizován do přehledných částí, abych je dokázala pojmout. Když jsem byla dítě, existovala tak pro mě cesta do školy, cesta do obchodu atd. To byl ‚známý‘ svět. Dokázala jsem zvládnout jen to, co jsem důvěrně znala. Všechno ostatní pro mě byla nepřekročitelná nová země, na kterou jsem nemohla vstoupit, dokonce ani, když ležela v bezprostřední blízkosti … Známé cesty mi dodnes dávají pocit jistoty.“

    „Moje věci, ať to byly hračky, tužky, knížky nebo obyčejné předměty denní potřeby, byly tím, co dělalo můj svět kompletní. Dávaly mi jistotu. Už jen se na ně podívat nebo se jich krátce dotknout mě naplňovalo nevýslovným štěstím. Proto jsem jen těžko snášela, když se jich dotýkal někdo jiný.“

    „Kvůli neustálému zaplavení podněty a stresu, který ve mně všední den vyvolával, jsem spotřebovala veškerou energii na celý den. Nezřídka jsem byla úplně prázdná už ve škole, protože jsem se teprve musela naučit, jak si rozdělit síly. Když jsem přišla domů, byla jsem úplně zničená. Mít po vyučování ještě sociální kontakt s jinými dětmi nebo chodit na kroužek? Nemyslitelné!“

    „Oční kontakt jsem nadále nezvládala. Proč také, člověk přece očima neposlouchá, ani nemluví. Proč se tomu přikládá takový význam?“

    „Ale to neustálé přetvařování, to množství podnětů a trvalý strach z odmítnutí a z chyb si vybíraly svou daň. Výrazně přibylo stavů přetížení … Automaticky se pak snažím uniknout podnětům a chovám se odmítavě nebo působím nepřítomně.“

    Kresba je jednoduchá. Několik prvních stránek je barevných, zbytek černobílý. Přiznám, že mě obsah natolik zaujal, že jsem si této změny všimla o hodně později. Absence barvy představuje grafické vyjádření stínu, pocitu jinakosti, kterou autorka prožívala/prožívá. Některá políčka jsou úderná, vtipná, hluboká i smutná zároveň, záleží na tom, z jakého úhlu nahlížíte.

    Sečteno a podtrženo, výborné. Jestli vám problematika autismu jen trochu zajímá, neváhejte. Daniela Schreiter klepla hřebík přesně na hlavičku. Její komiks mně doplnil spoustu informací, na kterých si mnohé odborné publikace vylámaly zuby.

    „Autismus je způsob bytí. Vnímáme svět zvláštním způsobem a částečně s ním i jinak zacházíme. Někdy při tom potřebujeme pomoc a podporu, někdy také jednoduše pochopení, ohledy a ochotu naslouchat. Nežijeme v jiném světě, ale v tomto. A většinou se také přizpůsobujeme, co nejlépe to jde…“

    Moje hodnocení: 100 %

    - 11.10.2019

  • Poučila jsem se v mnohém, když se mi před nedávnem dostaly do ruky knižní novinky s autentickým ponorem do života lidí s touto diagnózou. Autorsky je připravily dvě ženy, „aspergerky“, tematicky ovšem necílí jen na ženské publikum. Kdokoliv má možnost překročit práh své informativnosti, třeba v těchto autobiografických příbězích. První se o Aspergerově syndromu (dále jen AS) dozvěděla až při pozdních testech, ve dvaadvaceti Denise, podstatně dřív Daniela. Od chvíle, kdy malé holce stanovili diagnózu, chtěla tužkou nakreslit, jaké to je vidět a cítit se jako autistka.

    Už první letmý, vnějškový pohled na obě publikace se od sebe liší. Pružná laminovaná obálka s ilustrací na obálce „Dost dobře nenormální“ a „Stínka. Jaké to je být jiná?“, silný, výpravný komiks. Zatímco Denise žánrem osciluje na pomezí beletrie s literaturou faktu, druhá věc se řadí mezi komiksy s psychologickou orientací. Především proto nelze srovnávat stylistické schopnosti Denise a Daniely, protože tvůrčí procesy beletrie a komiksu – s jeho zkratkou a výpovědními bublinami – podléhají odlišným zákonitostem. Komiksy nabízejí čtenáři snadnější přístup k tématům, mnoho situací se dá znázornit plasticky – ovšem záležitost se nedá objasnit příliš do hloubky. Kapitolky Denisiny knížky, které nesou příběh, mají širší prostor (v příměsi vyprávění nechybí ani malý „bonus“, faktografické informace o AS). Obě knížky spojuje zvláštní zábavný humor a nadsázka.

    Daniela ani Denise nejsou žádné rainmanky. V případě diagnózy autismu je třeba dbát na spektrum projevů a rozdílnou závažnost postižení: na jednom konci jsou lidé schopní vést uspokojivý život (jako autorky), u jiných dopad diagnózy devastuje širší okolí. Obě ženy vedla k napsání knihy touha, aby zmizely předsudky vůči lidem s těmito poruchami. S jedním Denisiným výrokem „… stojí za to si nás poslechnout. Byli jsme až moc dlouho potichu!“ lze jen souhlasit. Svůj handicap nebo raději, chceteli, neobyčejné schopnosti dokázaly obě proměnit ve výhodu. Aby další lidé pochopili, že se s aspergerem dá docela dobře žít, že má i své pozitivní aspekty. Stali se jistějšími v bludišti zvaném Aspergerův syndrom.

    autor recenze: Michaela Zindelová
    Recenze byla zpracována pro Časopis Můžeš

    - 21.08.2019

  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: Veronika Dobrá
    https://adventor.org/clanky/napsali-autiste/356-stinka-jake-to-je-byt-jina

    Nakladatelství Portál vydalo další překladovou knihu s tématem autismu. A tentokrát je to KOMIKS!

     Jeho autorka, Daniela Schreiter, pracuje jako ilustrátorka a kreslířka komiksů a od chvíle, kdy dostala diagnózu Aspergerův syndrom, chtěla nakreslit, jaké to je žít, vidět a cítit jako autistka. Protože slova sama o sobě na to jednoduše nestačí. Tak vznikl „Skokan přes vlastní stín“, jak by asi zněl doslovný překlad originálního německého názvu knihy „Schattenspringer“. České vydání nese jednodušší, jednoslovný název „Stínka“, který mně osobně přijde poněkud zavádějící vzhledem k tomu, že se tak v češtině nazývá prťavý suchozemský korýš nevábného vzhledu, který se živí rozkládajícími se zbytky. Skutečnost, že autisté se do tohoto světa jaksi nehodí, je v komiksu navíc znázorněna pomocí tykadel, která mají evokovat představu bytostí z jiné planety. No, Stínka Obecná má taky tykadla. Podtitul knihy zní „Jaké to je být jiná?“ A o tom přesně celý komiks je.

    Mohlo by se zdát, že „Stínka“ je primárně určena dětem. Nenechte se tím zmást, protože to tak není. Pro menší děti by některé pasáže naopak mohly být trochu obtížně pochopitelné. A dospělému čtenáři má tenhle komiks rozhodně co nabídnout. A to myslím i zvídavým odborníkům.

    Pojednat obávané téma autismu jako komiks je výborný nápad. Umožňuje to ve srozumitelné zkratce výborně vystihnout specifika smyslového vnímání autistů, vizuální myšlení, fantazijní svět nebo doslovné chápání řečeného. To všechno, co by se slovy popisovalo jen zdlouhavě a obtížně. Obrázková forma navíc nabízí odstup, nadhled a humor, který všechno odlehčí. Komiks má možná tu nevýhodu, že v bublinách není dost místa na vysvětlování. Jenže tady jde o osobní příběh, o pokus zprostředkovat pocity a speciální způsob vnímání konkrétního člověka na spektru autismu. A tím konkrétním člověkem je ilustrátorka, která od útlého dětství zkoumá svět kolem sebe pomocí tužky a papíru. Přemýšlí v obrazech. A tak právě prostřednictvím jazyka obrázků umožňuje ostatním pochopit, jaké to je žít s autismem. Pocity se dají obrazem vystihnout mnohem snáz než jen slovy. Prostě se na čtenáře přenesou. Vnímavý čtenář se náhle ocitne uprostřed autismu. Jednoduše. V nepoměrně kratším čase než při čtení klasické knihy a s vynaložením minimální námahy.

    Malé Daniele dala její máma pragmatickou radu: „Musíš se prostě jenom trochu přizpůsobit. A tu a tam přeskočit svůj vlastní stín.“ A ona pochopila, že očividně musí navštívit svět ostatních, aby ho mohla pochopit. Svět, který ležel na druhé straně jejího stínu. Tajně si však přála, aby někdy také někdo navštívil JEJÍ svět. Svou knihou čtenáře do toho svého světa zve. Tak přeskočte svůj vlastní stín a zajděte tam alespoň na návštěvu. Pro mne samotnou, která mám také diagnózu na spektru autismu, je to svět známý natolik, že jsem občas byla překvapená, co všechno má Daniela potřebu vysvětlovat, protože jsem si dosud myslela, že takhle vnímají všichni. Zřejmě nevnímají. Takže nakonec i mně přinesl komiks o autismu nejen zábavu, ale i poučení. A tak to má být.

    Upřímně doufám, že v češtině vyjdou i další díly „Schattenspringer“. Danielu Schreiter a její svět si totiž snadno zamilujete. A potom pochopíte, že na životě s autismem může být i něco pozitivního.

    - 16.07.2019

  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: Martina F
    https://knihu-prosim.blogspot.com/2019/05/stinka.html

    Knih o autismu postupně přibývá. Z mého úhlu pohledu je to jen dobře. Lidé by se měli o dětech i dospělých, kteří poruchu autistického spektra mají, dozvědět více informací a pochopit je. Knih o Aspergerově syndromě je však již méně. Jediná kniha, kterou jsem četla a byla o něm byla zmínka, byla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové. Knihu, kterou držím v ruce, však napsala německá autorka Daniela Schreiter, která mi již zmiňovaného Aspergera.

    Autismus není žádná módní diagnóza, Aspergerův syndrom není žádný „lehký autismus“. A aspíci nejsou žádnou formou nerdů. To všechno diagnózu zlehčuje a znehodnocuje a ukazuje, jak málo je společnost informována o autistickém spektru. Existuje podstatně víc možností než kývající se, stažené dítě a programátor, který se vyhýbá kontaktu. Jasně, šuplíky jsou samozřejmě jednodušší. Ale proč by měla být jednodušší cesta ta správná? (str. 152)

    Bohužel i já jsem patřila mezi neinformované, kteří si mysleli, že tato diagnóza je „lehčí“ autismus. Po přečtení komiksu jsem svůj názor razantně otočila. Autorka v knize ukázala, jak ona prožívá svůj autismus. Co jí vadí? Co má ráda? Čeho se bojí? V čem je dobrá? Otevřeně také mluví o tom, co se stane, když je pod tlakem a dojde k přetížení jejího organismu.

    V době, kdy Daniela Schreiter vyrůstala, byl výzkum autismu v začátcích a nikdo neměl o Aspergerově syndromu velké ponětí. Mezi dětmi nebyla moc oblíbená, nerozuměla vtipům, spolužákům, ve škole byla sice chytrá, ale mezi kolektiv nezapadla. Volný čas trávila raději sama.

    Komiks je psán velmi čtivou formou. Působí vtipně a vesele, přesto však dané téma je vážné a vede k zamyšlení, jak vnímáme lidi v našem okolí, kteří se chovají jinak a svým jednáním vybočují ze zažitých společenských norem.

    Obrázky v knize jsou převážně černobílé. Ze začátku však byly v barvě. Má to svůj účel, to poznáte už ze samého názvu titulu. Autorka má navíc ilustrace krásné, takže se na ně dívá hezky v obou variantách. Ta černobílá ale působí více dramaticky. Jinakost autorka ukázala v obrázcích jí samotné s tykadly.

    Lidé s Aspergerovým syndromem mají často pocit, že přistáli na špatné planetě. Proto má také tato forma autismu někdy přezdívku Syndrom nesprávné planety. To je dost výstižné. Většinou si opravdu připadám jako mimozemský návštěvník, který se pokouší řadou pokusů a omylů reagovat na způsoby, jak se lidé chovají. (Str. 8)

    Kniha byla nejen poučná, ale i čtivá a místy vtipná. Autorka ukázala, jaké může mít autista potíže. Ale zároveň dodává, že neexistuje TEN autista. Každý je jiný.

    Stínka může pomoci nejen samotným autistům, ale také jejich příbuzným a přátelům k pochopení některých situací. Titul také ocení ti, kteří se o autismus zajímají, například pro pedagogy, psychology a další.

    - 16.07.2019

  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: Martin Štefko
    https://www.comics-blog.cz/2019/05/1974-stinka-75.html?fbclid=IwAR3Csc8DwNd6ySYm10bZmIBjjBjRtQE7rFs9ocrmzZ13kBSbTye_jR_zZ6o

    "Stínka" je rozhodně speciální komiks. Ani ne tak pro to, že je to autobiografický komiks, těch je spousta, ale je to proto, že to je autobiografický komiks autorky, který trpí Aspergerovým syndromem. Přece jen, takových autorů není tolik, anebo to alespoň veřejně tolik neventilují. Aspergerův syndrom je forma autismu. Přiznám se, i já jsem měl o autismu jen hodně povšechné, obecné a nesprávné informace. Nebudu tvrdit, že "Stínka" vám dá jasnou představu o tom, co to Aspergerův syndrom je, ale minimálně vám pomůže trochu pochopit, proč se o autismu mluví a jak tento ovlivňuje osoby, u nichž je autismus diagnostikován. Ale autorka nám celou dobu říká: "Stínka" není kniha o autismu, není to encyklopedie, není to jasný popis autismu jako takového. Primárně je to kniha o tom, jak se autismus projevoval u autorky samotné. A ona je individualita A stejně jako jsou individuální lidé, kteří autismus nemají, jsou individuální i autisté. Každý má trochu jiné projevy.

    Daniela Schreiter kompiluje svůj život do několika kapitol, které by se daly shrnout zhruba následujícím způsobem:

    Období od narození těsně před vstupem na školu, kdy si autorka neuvědomuje, že by mohla být nemocná, neuvědomuje si to ani okolí, ale reaguje na podněty jinak než ostatní lidé.

    Nástup do školy a osobní pochopení toho, že je skutečně odlišnou a že má problémy se s ostatními socializovat.

    Autorka si vytváří vlastní svět, vlastní pravidla, která jí pomáhají přežít a případně se snaží i trochu přizpůsobit, i když jí to stojí víc úsilí než jiné lidi. Mimochodem je zde velmi dobré přirovnání k počítačovým hrám. Pak že videohry k ničemu nejsou.

    Plavání ve veřejném bazénu. Jeden by si myslel, co je na tom komplikované, ale pro Danielu to bylo skutečně období, které ji hodně ovlivnilo. Ale nutno říct, že i lidé, kteří nemají podobnou diagnózu, mohou mít na lekce plavání spíše nehezké vzpomínky.

    Hledání si přátel a vlastní přijetí toho, že je autorka jiná. A že se za to nemusí stydět. Ono se ale skoro větším problémem ukazuje to, že okolí většinou není schopné přijmout, že by druhý člověk mohl být odlišný.

    Lidi rádi řadíme do modelů, do škatulek, do mustrů. Pokud člověk nesplňuje nějaký náš mustr, pokud nesplňuje předpoklady, které máme k jeho chování je pro nás divný. Lidé jsou takoví a hodně těžko se to u nich mění, většinou ani sami nejsme schopni poznat, jak se vlastně odlišujeme od ostatních a že ani my sami vlastně nesplňujeme normy, které chceme, aby plnili ostatní. Člověk je komplikovaný tvor, ale přesto se neustále snaží o to, aby zjednodušoval ostatní. Je to paradoxní, ale pochopitelné - jednodušší je přijatelnější než cokoli, co by mohlo být moc náročné, co by se příliš vymykalo. Lidé se pořád něčeho bojí a je snazší pochopit to jednoduché než to složité. Proč se věnovat tomu složitému? To přece nestojí za úsilí. Lidé musejí zapadat do těch jednoduchý škatulek, které v hlavě máme, jinak je s nimi něco špatně. Kniha "Stínka" - z mého pohledu - docela dobře poukazuje na to, jak moc chceme škatulkovat a jak moc chceme ostatní odlišit a označit za divné, i když si to ničím nezaslouží, jen naší omezeností.

    Kniha "Stínka" vám nedá jasnou představu o tom, co je to autismus, dá vám představu o tom, jak se projevuje u jedné konkrétní osoby. A myslím si, že v tomhle směru odvedla Daniela Schreiter velmi dobrou práci. Je osobní, je poměrně názorná a dá se celkem snadno pochopit, co chtěla říct, co se v jejím životě dělo nebo děje, proč je tak jiná. Trochu mě mrzelo - po hezkém barevném úvodu - že se dál pokračovalo černobíle, ale i na to se dalo zvyknout. A přece jen, jedná se o stínku, tedy něco, co je jaksi ve stínu, co se bojí vyskočit na povrch. Při čtení knihy "Stínka" mě ale zaujala jiná skutečnost. Začínal jsem si uvědomovat, že některé věci vnímám podobně jako autorka, že mi vadí podobné věci. Neztotožňuji se s ní ve všem, nejspíš autismus nemám, ale kdoví, nikdy jsem se testovat nenechal. Spíš mi ale na mysl přišlo, že možná chceme ten autismus u lidí vidět okamžitě, jakmile se trochu vymykají. Možná jen zbytečně považujeme lidi za divné, zbytečně je chceme škatulkovat, i když ti lidé divní nejsou. Jen se je musíme snažit trochu pochopit, pochopit jejich vztah ke světu a životu a dalším lidem. Tohle je poselství, které se mi líbí. Neškatulkovat lidi, ale prostě si s nimi zkusit rozumět, brát je jako jiné. Ale rozhodně jim nedávat stigma.

    Stínka - 75 %

    - 16.07.2019

  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: ?
    http://mujzivotknihomolky.blogspot.com/2019/05/precteno-stinka-jake-je-to-byt-jina.html

    Dnes tu mám další skvělou knížku z nakladatelství Portál!

    Tentokrát se jedná o komiks zabývající se tématem autismu. Zajímavostí je, že sama autorka je mladá žena s autismem a knihu sama naspala a dokonce i ilustrovala.

    "Od chvíle, kdy dostala diagnózu, chtěla nakreslit, jaké to je žít, vidět a cítit jako autistka" - jedna z prvních vět knihy a podle mě mluví za vše a autorku nám skvěle představuje.

    Prvních pár stran knihy je barevných, zbytek je potom černobílý. Sama jsem nějakou dobu musela pátrat, abych zjistila proč tomu tak je. Zjistila jsem ale, že se jedná o záměr autorky. Autorka se vrací do minulosti, kdy ještě nevěděla, proč je "jiná" a připadala si jako by byla ve stínu.

    - zdroj: Portál

    Autorka v knize prostřednictvím Stínky hodně mluví o sobě. Co má ráda, co jí naopak vadí? Z čeho má strach? V čem je dobrá?

    Všechno ukazuje na konkrétních případech, takže je to velice snadno pochopitelné i pro děti, nebo někoho, kdo o autismu nic neví. Mimo jiné mluví i o tom, co se může stát, pakliže je pod tlakem a dochází k přetížení.

    Překvapilo mě, že komiks působí docela vesele a místy vtipně, přitom se ale jedná o docela složité a vážné téma. I tak ale čtenáře dokáže vést k zamyšlení a možná i přehodnocení některých názorů.

    Komiks s povedenými ilustracemi a tématem, o kterém je důležité byt informován. Líbit by se mohl starším dětem, studentům a nebo pedagogům. Určitě ho ocení i čtenáři, kteří se o autismus nebo obecně o téma psychologie zajímají.

    - 16.07.2019

  • Schreiter, Daniela: Stínka - autor recenze: Chensie Ips
    http://www.svet-mezi-radky.cz/2019/05/recenze-stinka-daniela-schreiter.html

    Německá ilustrátorka a kreslířka Daniela Schreiter se rozhodla ve svém komiksu popsat, jaký je pro ni život, když má Aspergerův syndrom. Jaké to je žít, vidět a cítit jako autista vám v článku nastiňuje i nakladatelství Portál. Ale více, opravdu mnohem více vám poví samotná autorka.

    Po otevření komiksu se jako první dozvídáte podstatné informace o autorce, které jsou vám předloženy na první straně. Poté následuje úvod, kterého se ujal Bejnamin Falk, jež má také Aspergerův syndrom a na toto téma bloguje.

    Poukazuje na to, že pokud si chcete o autismu něco dohledat, obvykle narazíte na odborné termíny a specifikace, které vás však k autismu nepřiblíží a nepoukážou na to, jak autisté svůj život prožívají a jak vidí svět. Právě proto je Stínka Daniely Schreiterové tak jedinečná... Nevypráví vám o autismu, hovoří o sobě, o ženě s Aspergerem a ukazuje vám svůj svět.

    V publikaci nechybí ani předmluva od samotné autorky, ilustrátorky a kreslířky, hovořící o tom, že ač byla nadšená a toužila se do tématu ponořit, byl tu také strach. Což je logické, protože se jedná o jedinečný projekt, kterým dává možnost nahlédnout nejen do světa autistů, ale také do svého světa.

    Samotný komiks začíná již kresleným barevným úvodem, ač pokračující ilustrace jsou černobílé, ve kterém se autorka svěřuje: Lidé s Aspergerovým syndromem mají často pocit, že přistáli na špatné planetě. Proto má také tato forma autismu někdy přezdívku Syndrom nesprávné planety. (Str. 8) Krátce vás úvodem informuje o vnímání pro nás běžných věcí, rozhovorů, apod.

    Již v první kapitole se příhodně píše o přistání. Daniela Schreiterová se rozhodla převyprávět i své dětství. Děti jsou vnímavější než dospělí a autorka to cítila dvojnásobně. Ve světě malé Daniely vám bude všechno připadat tak jiné a zvláštní, pro nás natolik odlišné... A postupem času samozřejmě poznáte časy v pubertě, dospívání a navazování vztahů. Poukazuje na to, jak jako autistka vnímá zvuk, světlo a další věci, které na nás působí jinak než na Danielu.

    Tato sonda do života ženy s Aspergerovým syndromem je opravdu neobvyklá a jedinečná. Ačkoliv se nejedná o odbornou publikaci, myslím, že je stejně přínosná, ne-li více s ohledem na emocionální stránku.

    Stínka je příběhem všech, kteří chtějí zjistit, jaké to je být jiný...

    Co na titul říká Chensie? Neuvěřitelné. Poukázat na vnímání autistů je opravdu třešinka. Máme možnost se pokusit vžít se do kůže autistky a hlavně se naučit, jak jim neztěžovat náš společný svět. Daniela Schreiter si rozhodně zaslouží aplaus nejen za nápad a zpracování, ale také za velkou odvahu otevřít se nám.

    - 21.06.2019

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)