Mohou neurovědci číst naše myšlenky?

Mohou neurovědci číst naše myšlenky?

Sahakian, Barbara J.; Gottwald, Julia

Portál, 2018

265 Kč212 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Kniha přináší srozumitelně tlumočený souhrn aktuálních poznatků v řadě oblastí, které z oblasti neurovědeckého výzkumu pronikly do společenské diskuse.
To, že se indický soud zabýval posuzováním důkazu založeného na neurologické metodě detekování lži, proběhlo před pár lety snad všemi českými médii. Jak to dopadlo? Umíme lež odhalit? A co si s tím počít z hlediska práva? Právě to rozebírají dvě z kapitol – a s neméně zajímavými tématy přicházejí i ty ostatní. Máme v mozku zakódovaný rasismus? Morálku? A co neuromarketing – mohou nás marketingoví odborníci díky znalosti mozku ovládat? Je možné obsah mozku v podstatě přečíst? A zbývá nám vůbec něco víc než slepě následovat nervové procesy?
Většinu z odpovědí neznáme. Autoři tak „pouze“ staví podobné úvahy na pevnou půdu současného výzkumu a srozumitelně vysvětlují zásadní experimenty počátku tisíciletí a společenské otázky, které z nich vyplývají. (Činí tak věcně a kriticky – čtenáře neinfikují svými názory, ale vybavují informacemi pro vytvoření vlastních závěrů. Publikaci končí střízlivým shrnutím, jaký technologický přínos lze od neurověd očekávat v následujících letech. Díky tomu, že se autoři soustředí výhradně na současný stav poznání, je každá stránka plná nových informací i pro poučeného čtenáře, kterému zároveň vysvětluje i metodologická úskalí některých experimentů.)
Barbara J. Sahakian je profesorka klinické neuropsychologie na Univerzitě v Cambridge. Působí také jako prezidentka Mezinárodní neuroetické společnosti. Je mezinárodně proslulou odbornicí na poli kognitivní psychofarmakologie, neuroetiky, neuropsychologie, neuropsychiatrie a neurozobrazovacích metod. Julia Gottwald je její doktorandkou na téže univerzitě.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Od detektoru lži po neuromarketing

  • Překladatel:Pišl, Vojtěch

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1318-5

  • Počet stran / vazba:156 / Brožovaná

  • Rok vydání:2018

  • Kód:13701101

  • EAN:9788026213185

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze

  • Sahakian, Barbara J.; Gottwald, Julia: Mohou neurovědci číst naše myšlenky? - autor recenze: Terezie Zuntychová
    http://casopisagora.cz/2018/10/mohou-neurovedci-cist-nase-myslenky/

    Možná vám ta otázka přijde zbytečná. Vždyť myšlenky uměl v televizním zpracování číst pouze Mel Gibson, mohli by tedy snad neurovědci vědět, po čem nejen ženy touží?

    Kniha představuje některé z nejzajímavějších výzkumů z oblasti neuropsychologie, neuropsychiatrie a kognitivní psychofarmakologie, prováděných pomocí funkční magnetické rezonance. Snad vás ta věta příliš neodradila, do rukou se vám totiž může ve skutečnosti dostat velmi sympatická knížka. Právě vývoj fMRI přinesl v posledních letech nové poznatky o fungování lidského mozku. Publikace silná asi jako malíček nabídne i jejich možná vysvětlení, velmi srozumitelným, a přitom profesionálním způsobem, při zachování základních vědeckých faktů. Každý experiment a výzkum má svůj uvedený zdroj a také dodatečné odkazy pro zájemce – do jakých relevantních zdrojů lze nahlédnout, jestliže vás téma blíže zaujme.

    Možná oceníte i řadu schémat, obrázků, grafů a barevnou přílohu s fotografiemi a popisky. Zde si dovolím malý spoiler – podrobné čtení myšlenek je (a nejspíš ještě nějakou dobu bude) stále science-fiction, ale je jistě zajímavé zjistit, co už o lidském mozku víme a podívat se na vývoj zobrazovacích metod, postupů a poznatků od jejích počátků dodnes. Pokud jste plavali v tom, na jakém principu radiologie funguje, kniha vám pomůže se v jejich základech vyznat.

    Současně ale bude pro většinu z nás lepší si knihu něčím prokládat. Přes veškerou snahu autorek podat ji zajímavě, srozumitelně a čtivě, se pořád jedná o soubor vědeckých výzkumů, a i ty se musí nějak rozumně dávkovat, aby nezahltily. A pro účely letního čtení si dovolím vytknout ještě ty měkké desky. I kvůli nim se úplně nejedná o publikaci k vodě (Zn. záložku s sebou). Naopak, možná dostanete touhu si poznamenat nějakou informaci, anebo knížku oceníte ve své knihovně díky tomu, že se k neuropsychologickým výzkumům budete moci vrátit. Menší nevýhodou může být, že pokud jste absolvovali předmět Obecná psychologie a měli při něm štěstí na kantora, až zase tolik nových informací se nedozvíte, každopádně pro zopakování nebo nahlédnutí z jiného úhlu pohledu, výborné. Vhodná by mohla být i pro prvotní zorientování v tématu.

    Knihu nejspíše oceníte i tehdy, pokud se zajímáte o hraniční etické diskuse. Kdy máme právo nechat si myšlenky pro sebe, a kdy by měly být použity pro účely vlády/lékařů/bezpečnostních složek/…? Měly by soudy přihlížet na výsledky detektorů lži? Jaké jsou změny na mozku u psychopatických pacientů, a jak se dá taková znalost využít? Dozvíte se mnohé i o designu popisovaných studií a metodologii. Jedná se každopádně o obohacující čtení, po jejímž skončení ale není vyloučeno, že budete mít nutkání si napsat Ježíškovi o scannerové oči, abyste mohli u ostatních pozorovat změny ve ventromediální prefrontální kůře.

    - 18.12.2018

  • Jak (ne)usměrňovat mozky - autor recenze: Jan Lukavec
    http://www.iliteratura.cz/Clanek/40369/sahakian-barbara-j-gottwald-julia-mohou-neurovedci-cist-nase-myslenky-in-psychologie-dnes

    Kniha o budoucnosti neurologického ovlivňování našeho mozku je podnětná: vždyť debaty o tom, zda demokratický stát může občanům jemně doporučovat jistý typ chování a kde leží hranice, za níž už by neurovědci (třeba i ku prospěchu druhých) neměli realizovat to, čeho by teoreticky byli schopní, budou stále aktuálnější.

    Mohou neurovědci číst naše myšlenky a budou jednou „čtečky“ na letištích odhalovat potenciální teroristy? Měli bychom plošně testovat morálku a sebeovládání, abychom zabránili budoucím zločinům? Umějí badatelé studiem mozku odhalit lež? A co si s tím počít z hlediska práva? Máme v hlavách zakódovaný rasismus? A proč reagujeme na celebrity s menšími předsudky? Dá se morálka ovlivnit konzumací medikamentů nebo přiložením elektrické cívky k hlavě? Může soudní porota věřit vyšetření, podle něhož obžalovaný věří, že se na inkriminované místo dostavil v určitý čas? Mohou nás marketingoví odborníci pomocí znalosti mozku ovládat? Je kapacita lidského sebezapírání omezená? Měl by se stát pokoušet farmakologicky „vylepšovat“ společnost? A zbývá nám vůbec něco víc než slepě následovat nervové procesy?

    I na tyto obtížné otázky hledala odpověď kniha Sex, Lies, and Brain Scans: How fMRI reveals what really goes on in our minds (Sex, lži a skenování mozku: Jak funkční magnetická rezonance odhaluje, co se skutečně odehrává v našich myslích), již vloni vydalo Oxford University Press. Její autorka Barbara J. Sahakian je profesorka klinické neuropsychologie na Univerzitě v Cambridge, prezidentka Mezinárodní neuroetické společnosti a mezinárodně proslulá odbornice na poli kognitivní psychofarmakologie, neuroetiky, neuropsychologie, neuropsychiatrie a neurozobrazovacích metod. Spolupracovnicí jí byla její doktorandka Julia Gottwald.

    Kniha nyní vyšla i česky pod názvem Mohou neurovědci číst naše myšlenky?: Od detektoru lži po neuromarketing. Přináší souhrn aktuálních poznatků v řadě oblastí, které „z oblasti neurovědeckého výzkumu pronikly do společenské diskuse“. V některých ohledech není ani na českém trhu zcela originální, protože textů o mozku nebo dilematech neurologického podloží svobodné vůle u nás vychází nemálo. Autorky připouštějí, že škála prostředků, jak zvnějšku ovlivnit myšlení i jednání druhého člověka, je stále širší. Nemusí se přitom jednat o přímé působení přístrojů voperovaných do hlavy či k ní jen přiložených. Silný účinek tak mohou mít léky, u nichž asi není překvapení, že dokážou naším vnímáním reality i morálním jednáním řádně zacloumat, ale třeba i prostý spánek.

    V jednom experimentu například vědci zkoumali, zda bychom se mohli odnaučit naší hluboce zakořeněné zaujatosti proti příslušníkům jiných etnických skupin. Účastníci výzkumu, uskutečněného na Northwesternské univerzitě, absolvovali cvičení zaměřené proti předsudkům, v němž měli k obličejům černochů přiřazovat pozitivními slova jako „potěšení“ nebo „sluneční svit“. Druhé cvičení pak mělo snížit obvyklý předsudek vůči ženám: že nejsou úspěšné ve vědě. Oba tréninky byly spojeny s určitým zvukem: „Jeden se pojil s rasovými a druhý s genderovými předsudky. Z krátkodobého hlediska byla obě cvičení ve snižování míry předsudků velmi úspěšná. Po týdnu se ale implicitní předsudky vrátily na původní hodnoty.“

    Výzkumníci následně přišli s nápadem, jak takovému vymizení účinku cvičení čelit. Požádali participanty, aby si po tréninku zdřímli. Když účastník vstoupil do fáze hlubokého spánku, opakovaně mu přehrávali zvuk spojený s jedním z úkolů zaměřených proti předsudkům: „Takový postup patrně znovu aktivoval paměťovou stopu cvičení, a tím posílil účinnost učení. Předpojatost skutečně po zdřímnutí poklesla výrazněji, pokud účastníci poslouchali příslušný zvuk – zatímco míra druhého z předsudků se nezměnila. Po týdnu zůstávala míra ve spánku aktivované předpojatosti stále nižší než před cvičením, zatímco druhý z předsudků se vrátil na svou původní hodnotu.“

    Na druhou stranu však autorky efekt podobných metod neabsolutizují. U zmíněných pokusů podotýkají, že zatím nevíme, kolik tréninkových fází a reaktivací ve spánku bychom potřebovali pro dosažení dlouhodobého efektu. Případně jestli by takové snížení zaujatosti mělo vliv i na chování v reálných situacích každodenního života. A dokonce sami dávají návody a tipy, jak třeba výsledky vyšetření na detektoru lži znehodnotit: „… stačilo by v průběhu skenování vrtět hlavou.“ Neurozobrazovací data totiž mohou zničit i ty nejjemnější pohyby. Technologie je vůči pohybům hlavy tak citlivá, že kvůli nim vědci musejí často vyřadit podstatné množství participantů, přestože hlavou nepohybují záměrně. Někteří z lidí, kteří by chtěli spolupracovat a vyšetření funkční magnetickou rezonancí podstoupit, nejsou schopní ležet ve skeneru dostatečně klidně…

    Mnohá data získaná náročnými výzkumy mozku je dnes rychlejší obstarat si jinak: například na základě věrnostních zákaznických karet. A i když experti popravdě zjistí, co si někdo myslí o tom, kde a kdy byl, týká se to jen jeho subjektivního přesvědčení a víry, jež se od skutečnosti může výrazně lišit.

    Kniha tedy v odhadování budoucích manipulací lidskými mozky není tak katastrofická jako četná díla sci-fi ani je nelíčí tak sugestivně jako vizionářská publikace Yuvala N. Harariho Homo deus: Stručné dějiny zítřka (Leda, 2017). Uskutečnitelnost některých pesimistických scénářů recenzovaná kniha odkazuje do daleké budoucnosti, současně ale nezastírá, že naše hypotetická moc bude v této oblasti vzrůstat, a proto už dopředu klade filozofické a celospolečenské otázky, jak daleko smíme zajít. Měli bychom přínosy neurovědy, které nám odhalují rasové předsudky, kupříkladu „využít k vytvoření lepší a spravedlivější společnosti s větším důrazem na individuální štěstí“? Podobné otázky bychom mohli rovnou zavrhnout s tím, že jakékoli „upravování“ lidské přirozenosti je nepřípustné a pokusy o vytvoření (či „vyšlechtění“) nového člověka už dostatečně zdiskreditovaly ideologie 20. století. Na druhou stranu však dějiny ukazují, že naše „přirozenost“ je v jistých nuancích tvárná. Pokud jsou neurovědní poznatky využívány v reklamních kampaních soukromých firem k čistě komerčním účelům, neměl by se stát zamýšlet nad tím, jak tytéž znalosti zaměřit jiným – či přímo opačným – směrem? Například jak čelit právě agresivnímu vnucování zboží, jehož konzumace zákazníkům tělesně škodí či finančně je ruinuje, jak podporovat mindfulness, zdravý životní styl či schopnost respektovat názory druhého? Problém samozřejmě je, že i u takovýchto zdánlivě nevinných témat může leckdo spatřovat nepřípustné vměšování státu a vnucování ideologických postojů. Tak jako tak, debaty o tom, jestli demokratický stát může svým občanům – řekněme – jemně doporučovat určitý typ chování a kde leží hranice, za níž už by neurovědci (třeba i ku prospěchu druhých) neměli prakticky realizovat to, čeho by teoreticky byli schopní, budou stále aktuálnější. Vydaná kniha k nim poskytuje řadu podnětů; nedává definitivní odpovědi, spíše klade otázky.

    - 05.09.2018

  • Sahakian, Barbara J.; Gottwald, Julia: Mohou neurovědci číst naše myšlenky? - autor recenze: Jana Langerová
    http://www.kultura21.cz/literatura/18615-mohou-neurovedci-cist-nase-myslenky-recenze

    Kniha má pouze něco málo přes 150 stránek a je rozdělena do osmi hlavních kapitol: Jak neurověda ovlivňuje společnost, Mohou neurovědci číst naše myšlenky?, Skrývá naše mysl rasové předsudky?, Dokonalý detektor lži, Jak morální je náš mozek?, Jsme svými pány?, Ukaž mi mozek a já ti řeknu, co chceš koupit a závěrečná Co z toho vyplývá? Součástí knihy je také drobná obrázková příloha, kde čtenář najde například snímky fMRI mozku nebo ilustraci Stroopova efektu.

    Velkým plusem knihy je, že je napsána velmi srozumitelně a také čtivě. Díky tomu si ji může vychutnat i laik a získat tak základní vhled do zajímavé problematiky. Kapitoly jsou navíc poměrně krátké a členěné podnadpisy. V textu je spousta citací a odkazů na různé citace, o čemž svědčí také obsáhlý poznámkový aparát v závěru.

    Neuromarketing a neurovědy obecně mě velmi fascinují, protože ukazují, jak je mozek fascinující orgán. Za svá studia jsem už prošla několika předměty, kde se o tomto tématu mluvilo, a proto mi bohužel kniha nepřinesla příliš nového. Spousty zmíněných studií jsem už znala, a tak je jen proletěla. Často jsem měla také pocit, že se text točí stále dokola a informace se opakují. A i závěr, který by měl něco říci nebo odhalit podle mě vyznívá spíše do ztracena s tím, že se teprve uvidí, co neurovědy přinesou. Nicméně, nemůžu popřít, že by četba nebyla zajímavá a například kapitola o rasových předsudcích v našem mozku mě velmi zaujala.

    Pokud si chcete přečíst něco o neurovědách a neláká vás pustit se do nějakých odborných bichlí, je kniha Mohou neurovědci číst naše myšlenky? Od detektoru lži po neuromarketing skvělým začátkem.

    - 05.09.2018

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)