Genetická metoda čtení 2018-05Ten, kdo jiným jámu kopáKniha měsíce 2018-05

Genetická metoda čtení 2018-05Ten, kdo jiným jámu kopáKniha měsíce 2018-05
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Lidé lži

Lidé lži

Vaše cena s DPH
349 Kč 314 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Psychologie lidského zla
Překladatel
Mikeš, Petr, Krejčová, Eva
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1313-0
Počet stran / vazba
288 / Brožovaná
Rok vydání
2018
Kód
14502701
EAN
9788026213130
Obálka v tiskové kvalitě


Slavná kniha psychologa M. Scotta Pecka, autora známých titulů Nevyšlapanou cestou, Postel u okna či V jiném rytmu, obrací svou pozornost k jednomu z největších témat lidského života – k otázce zla. Projevy lidského zla a jeho podstatu zkoumá jak z vědeckého, psychologického a psychiatrického hlediska, tak z pohledu široce chápaného křesťanství. Autor vychází ze své bohaté terapeutické praxe, živě přibližuje několik výrazných příběhů, s nimiž se během své práce setkal, včetně účasti na exorcismu, a rozbor problému lidského zla rozšiřuje o otázky narcismu, kolektivní viny, pohodlnosti a lhostejnosti. Peckův odborný zájem nezůstává jen u analýzy, vede k úvahám o osobní spiritualitě člověka a zdůrazňuje zásadní roli lásky a dobra jak v životě, tak v terapeutické práci.
Morgan Scott Peck byl americký psychiatr a spisovatel. V Portále vyšly jeho knihy Postel u okna, V jiném rytmu a Přátelská sněhová vločka.

Lidé lži
Lidé lži
Lidé lži
Lidé lži
Lidé lži
Lidé lži
Lidé lži
Peck, M. Scott: Lidé lži - recenzent Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Problém dobra a zla jsou odvěkými tématy filosofie antické, ale i orientální (např.

zoroastrismus a další) a ovšem také zejména západní křesťanské filosofie, resp. teologie a etiky. V antické filosofii, ale i ve scholastice byla otázka dobra usuzována vždy v kontextu s dobrým životem a pravdou (/dobré = pravdivé) a proti lidskému zlu byly kladeny lidské ctnosti. Odtud se pak vyvinula i témata dobra a zla jednání v psychologii a zejména pak v psychologii morálky. Omezíme-li se na psychologii zla, vystupovaly tu neobyčejně zajímavé otázky jeho psychologického vymezení a původu; koho by nezajímal problém „zla v člověku“ a odkud se bere ? Vedle psychologického zla lidského, projevujícího se zejména v nejrůznějších zločinech tu ovšem vystupovaly další otázky, např. teologická, proč dobrotivý bůh zlo dopouští. S tématikou zla v psychologii, resp. v psychopatologii, se setkáváme u řady autorů, např. u významného existenciálního filosofa a psychopatologa K. Jasperse (1956 a jinde)); v souvislosti se svým „objasňováním existence“ rozlišoval tři aspekty zla: 1. morální (související s volbou pohnutky v souladu s mravním zákonem); 2. etické (vztah jednání a svobodné vůle, kdy zlo vychází ze slabého sebeovládání, resp. nedostatku poznání) a 3. metafyzický aspekt (střetávání lásky a nenávisti, rozvoje bytí a jeho ničení). Těchto několik vstupních informací k naší recenzi je nutných, abychom lépe a snad i hlouběji pochopili, co nám chtěl říci významný americký psychiatr a psycholog, svou knihou, která je předmětem této recenze. a to tím spíše, že již první slova této knihy zní: „Toto je nebezpečná kniha“ a na prvních stránkách této své knihy její čtenáře varuje před nebezpečím, které tato kniha přináší: „Omlouvám se čtenářům a veřejnosti za škody, které by tato kniha mohla způsobit, a úpěnlivě vás žádám, abyste s ní zacházeli s co největší opatrností“. Připomíná to varování středověkých mnichů, kteří do příruček k praktikování černé magie vpisovali na jejich titulní list „Cave haec legere – Střez se toto čísti“). A tak si, tímto varováním zaujatý čtenář, položí otázku v čem spočívá nebezpečí četby této vrcholně zajímavé knihy. Jejím autem je křesťansky založený psychoterapeut varující čtenáře před předčasným a nesprávným hodnocením lidí, považovaných za zlé, které může být pokrytecké. Dodejme k tomu, že existují závěry z empiricky šetřených zločinů a zločinců, ale i morálně založených jedinců, které poukazují na to, že potenciální zlo je přítomno v každém člověku a.za určitých okolností se může projevit v jeho jednání ve větší či menší míře. Z údajů jiných pramenů např. vyplývá, že asi 60 % zločinů připadá na impulzivní činy, má původ v nešťastném dětství a je motivováno pocitem ohrožení nebo ublížení. Autor, jak sám říká, měl svým varováním, kromě jiného, na mysli, „abychom své bližní soudili jen s velkou opatrností, a že tato opatrnost začíná při hodnocení sebe sama“. To neznamená, že nebudeme přemýšlet o zločinech také jako o vině a trestu u těch, kteří se jich dopustili – „soud musí být vynesen“ - píše autor, ale pokračuje, že: „Základní tezí této knihy je tyto specifické charaktery [rozumí se „zlých lidí“, pozn. M.N.] potřeba studovat – stejně jako lidské zlo obecně – vědeckou formou“.

V závěrečné kapitole své knihy pak náš autor podrobně analyzuje „nebezpečí psychologie zla“, „nebezpečí morálního soudu“ samého o sobě, a další rizika., hrozící zejména vědcům a terapeutům. „Zlo je ohavné“, píše na konci autor knihy naplněné množstvím rozborů případů jednání „zlých lidí“ a staví otázku, jak postupovat proti zlu, které mívá masku normálnosti (když izraelský psychiatr prohlásil Adolfa Eichmana, vraha milionů židů, za „naprosto normálního“). Posléze pak dospívá k závěru, který se mnoha čtenářům bude zdát diskutabilní: „zlo můžeme bezpečně studovat a zvládnout pouze tehdy, když na ně budeme působit láskou“. Avšak, řekl bych, že to působí jen jako prevence zla a tedy jako láskyplná výchova dítěte v láskyplném rodinném soužití. Tak je tomu v případě Josefa Fritzla (o kterém se náš autor také zmiňuje), nenápadného obchodníka, v rakouském městečku, ale bestiálního násilníka, který po léta věznil ve sklepě svou dceru, mučil ji hladem a tisíckrát ji znásilnil: tento těžký odporný zločinec, žil své nešťastné dětství bez lásky své osamělé matky, ale to ho nezbavovalo odpovědnosti za hrozný zločin, kterého se dopustil a byl za něj právem potrestán. Kniha má dva zajímavé aspekty: prvním je vylíčení řady kon- krétních kauz a druhým je diskutabilní postoj autora k hodnocení zločinů. Obojí činí z této knihy atraktivní pozoruhodnou knihu.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

10.04.2018
Peck, M. Scott: Lidé lži - autor recenze: Jarmila Skopalová

Proč George trápí obsesivní myšlenky? Proč musí v noci vstát a přejet most, u kterého jej napadlo, že už po něm nikdy nepřejede? A proč vidí svůj život jako bezproblémový? A proč se znovu a znovu musí vracet na terapii? Proč uzavřel smlouvu s ďáblem – a je to vůbec možné? Kde se bere zlo v nás? Americký psychiatr a spisovatel Morgan Scott Peck nás opět zavádí do příběhů lidí, kteří trpí ve svém vlastním světě. Dokonce vzklenul zajímavou, i když dost znepokojivou myšlenku: „V termínech, které nám propůjčuje věda, je mnohem snadnější vysvětlit zlo. (…) Když se nad tím vážně zamyslíme, dávalo by větší smysl pokládat tento svět za přirozeně zlý, jen nějakým záhadným způsobem nakažený dobrem. Záhada dobra je snad ještě větší než záhada zla.“ Nebojte se, jen skutečně hodní a dobří lidé se dokáží takhle zaobírat zlem a doktor Peck o něm mluví s pokorou a respektem, který takové hluboké a všudypřítomné energii náleží. Zdají se vám tahle slova velká? A co když se něčeho bojíte – co chcete především? Svůj strach pojmenovat. Pojmenovat zlo, které vás ohrožuje nebo obklopuje. Tohle je detektivní kniha pro milovníky opravdu psychologických hororů. Je to kniha o temných stránkách v nás. O cestách, jak tyto temné stránky potlačujeme, co všechno jsme schopni a ochotni udělat, abychom je neviděli, neslyšeli, necítili, abychom udělali, že nejsou. Ale ony jsou…Nesmírně zajímavá je myšlenka rozpojení vědy a církve v 17. století. Tehdy se, jak Peck píše, uzavřela mezi vědou a náboženstvím nepsaná dohoda o nevměšování. Věda se bude zabývat „přirozeným světem“ a církev tím, co spadá pod „duchovno“. Věda nebude hodnotit a tím pádem se taky nebude zabývat tím, co je zlé – protože přímo ve slově zlé je už zakódován odsudek. To, že se tyto dvě instituce opět spojily, považuje autor za nejvíce vzrušující událost idejí konce 20. století. „Problém zla je skutečnou záhadou,“ píše Peck. Můj velmi osobní pohled – už dlouho jsem nečetla tak temnou knihu. Ale autor vždycky v tom největším úpadku podá nadějnou ruku, jako třeba Tolkienův citát: „Není naším úkolem ovládnout všechny trendy světa, ale zasvětit všechen nám určený čas a vše, co je v nás nejlepšího, vymýcení zla z našeho okolí, aby pro ty, kdo přijdou po nás, byla země čistá. Jaké budou mít počasí, to už záleží na nich.“

autor recenze: Jarmila Skopalová
Recenze byla zpracována pro časopis Knižní novinky
31.01.2018
Peck, M. Scott: Lidé lži - Jarmila Skopalová

Proč George trápí obsesivní myšlenky? Proč musí v noci vstát a přejet most, u kterého jej napadlo, že už po něm nikdy nepřejede? A proč vidí svůj život jako bezproblémový? A proč se znovu a znovu musí vracet na terapii? Proč uzavřel smlouvu s ďáblem – a je to vůbec možné? Kde se bere zlo v nás? Americký psychiatr a spisovatel Morgan Scott Peck nás opět zavádí do příběhů lidí, kteří trpí ve svém vlastním světě. Dokonce vzklenul zajímavou, i když dost znepokojivou myšlenku: „V termínech, které nám propůjčuje věda, je mnohem snadnější vysvětlit zlo. (…) Když se nad tím vážně zamyslíme, dávalo by větší smysl pokládat tento svět za přirozeně zlý, jen nějakým záhadným způsobem nakažený dobrem. Záhada dobra je snad ještě větší než záhada zla.“ Nebojte se, jen skutečně hodní a dobří lidé se dokáží takhle zaobírat zlem a doktor Peck o něm mluví s pokorou a respektem, který takové hluboké a všudypřítomné energii náleží. Zdají se vám tahle slova velká? A co když se něčeho bojíte – co chcete především? Svůj strach pojmenovat. Pojmenovat zlo, které vás ohrožuje nebo obklopuje. Tohle je detektivní kniha pro milovníky opravdu psychologických hororů. Je to kniha o temných stránkách v nás. O cestách, jak tyto temné stránky potlačujeme, co všechno jsme schopni a ochotni udělat, abychom je neviděli, neslyšeli, necítili, abychom udělali, že nejsou. Ale ony jsou…Nesmírně zajímavá je myšlenka rozpojení vědy a církve v 17.století. Tehdy se, jak Peck píše, uzavřela mezi vědou a náboženstvím nepsaná dohoda o nevměšování. Věda se bude zabývat „přirozeným světem“ a církev tím, co spadá pod „duchovno“. Věda nebude hodnotit a tím pádem se taky nebude zabývat tím, co je zlé – protože přímo ve slově zlé je už zakódován odsudek. To, že se tyto dvě instituce opět spojily, považuje autor za nejvíce vzrušující událost idejí konce 20.století. „Problém zla je skutečnou záhadou,“ píše Peck. Můj velmi osobní pohled – už dlouho jsem nečetla tak temnou knihu. Ale autor vždycky v tom největším úpadku podá nadějnou ruku, jako třeba Tolkienův citát: „Není naším úkolem ovládnout všechny trendy světa, ale zasvětit všechen nám určený čas a vše, co je v nás nejlepšího, vymýcení zla z našeho okolí, aby pro ty, kdo přijdou po nás, byla země čistá. Jaké budou mít počasí, to už záleží na nich.“

Jarmila Skopalová - časopis Knižní novinky