Náš velký útěk

Náš velký útěk

Hejlskov, Andrea

Portál, 2018

325 Kč276 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Andrea má čtyři děti a ona i její muž jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizovaná společnost s přesně stanovenými pravidly. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují a které mnohdy vznikají za nepřijatelných podmínek. Jejich rodina je v zajetí nových médií a děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Ti se proto rozhodnou k radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích a zkusit tam žít autentickým životem, pomocí vlastních sil a v těsném kontaktu s přírodou. Kniha podle skutečných událostí je založena na autorčině deníku z tohoto období a strhujícím způsobem popisuje, jak rodina znovu objevuje svou vnitřní sílu a soudržnost, ale i konflikty, které civilizace potlačuje, ale mimo ni vyvstanou v plné síle.
Andrea Hejlskov je dánská psycholožka, vyučovala psychologii na univerzitě, pracovala jako dětská psycholožka, ale pak se s manželem rozhodli k radikálnímu kroku popsanému v knize. Své zkušenosti vylíčila v blogu, který později vyšel knižně.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Přežije rodina mimo civilizaci?

  • Překladatel:Kliková, Markéta

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1401-4

  • Počet stran / vazba:288 / Brožovaná

  • Rok vydání:2018

  • Kód:14503001

  • EAN:9788026214014

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Čtenářské recenze

  • Hejlskov, Andrea: Náš velký útěk - autor recenze: Barbora Grečnerová
    http://www.iliteratura.cz/Clanek/40961/hejlskov-andrea-nas-velky-utek

    Dánsko není pro každého ideální místo k životu, jak ukazuje psycholožka Andrea Hejlskov, která se rozhodne spolu se svými čtyřmi dětmi odstěhovat mimo civilizaci. V otevřené zpovědi se svěřuje s mnoha bolestmi i malými vítězstvími, které jí nový začátek uprostřed lesů přinesl.

    Pryč od dánského hygge

    Andrea Hejlskov: Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci? Přel. Markéta Kliková, Portál, Praha, 2018, 295 s.

    Lidé všech věkových kategorií z různých koutů světa stále častěji hledají alternativní cesty, jak se vymanit z kolotoče vydělávání a utrácení peněz. Čím více dostáváme na výplatní pásce, tím více vydáváme. Chybí nám čas na sebe, čas na děti se přetavil do hektického objíždění volnočasových aktivit. Planeta přestává toto tempo stíhat. Jak máme žít, aby i naši potomci, vnoučata či pravnoučata, měli před sebou budoucnost? Čeho se vzdát? Stačí, když přestaneme v supermarketu dávat zeleninu do igelitového pytlíku a pít kafe z kelímku? Nebo musíme přistoupit k radikálnější změně?

    Právě z těchto důvodů se rozhodla dánská psycholožka Andrea Hejlskov spolu se svým mužem opustit tradiční západní způsob života a odstěhovat se doprostřed divoké švédské přírody. Předtím si ještě vyzkoušela klasičtější scénář – přesun z velkoměsta na venkov, ale poté, co trávila hodiny v autě dojížděním a finanční situace šestičlenné rodiny byla stejně napjatá jako v Kodani, udělala ostrý řez. Na rozdíl od trilogie norského humoristy Erlenda Loea o Dopplerovi, jenž uteče do lesů s malým losem, sledujeme reálný příběh. Ve Skandinávii nejde o ojedinělý případ, norská veřejnoprávní televize NRK odvysílala v roce 2016 šestidílnou docu-reality Tid til aleve (Čas žít), v níž pár se dvěma malými dětmi rok žil v horské chatě daleko od civilizace. Srovnání se nabízí i s českými šumavskými samotáři (Raději zešílet v divočině).

    Publikace se rozhodně neřadí do série seberozvojových příruček, na jejichž konci stojí lepší a s divočinou v symbióze koexistující člověk. To je na ní vlastně sympatické a překvapivé, protože hollywoodský happyend podvědomě čekáme. Jeho absence v nás ale zároveň vyvolá jisté rozpaky a staví nás před otázku, proč příběh poměrně specifické rodiny číst a jak je přenositelný na naše životy. Odstěhovat se se čtyřmi dětmi do chaty o 16 metrech čtverečních, bez vody a elektřiny, žít ze čtyř tisíc dánských korun na měsíc a stavět vlastníma rukama přístřešek ve stylu sámských pastevců, je projekt eufemisticky shrnuto náročný, racionálně viděno nerealizovatelný.

    Autorka si získává čtenáře upřímností, s jakou podává své prohry a pocity. Do knihy nás spíše než téma vtahuje pokušení nahlédnout pod pokličku cizího soužití, v němž to, jak Hejlskov přiznává, skřípe. Nebyla šťastná ve městě, na venkově, není šťastná ani v lese. Složitě komunikovala se svým mužem již dříve, ani v novém prostředí to není snazší. Nadále musí vařit, uklízet a prát, navíc v primitivních podmínkách, což je neuvěřitelně fyzicky náročné. Volných chvil je málo, záda ji bolí tak, že některé dny jenom proleží. Nedostatek financí i na základní potraviny ji trápí každodenně. Největším otazníkem zůstávají děti, kterým je sice dána částečná možnost volby – respektive vyjádření názoru, nakonec ale rozhodují rodiče. Teenageři, zvyklí být zalezlí v pokojích u svítících obrazovek, se na první pohled se situací vyrovnají lépe než matka, po roce ale touží chodit znovu do školy, poslouchat hudbu, sledovat filmy, mít soukromí. Hejlskov nepíše jenom o problémech, byť převažují, zmiňuje i pomalé sbližování s přírodou, radost ze společných výsledků práce, náhlé pocity svobody, volnosti i pospolitosti, jež přicházejí zejména ve slunečném létě.

    Zpovědní charakter textu odpovídá i tomu, že Andrea Hejlskov po celou dobu prvního roku v lesích psala blog, který postupně četlo více a více lidí a který se také stal zdrojem jejích občasných příjmů. Hejlskov se dnes živí tím, že přednáší a jezdí na debaty. Nevýhodou českého překladu je fakt, že vychází s pochopitelným zpožděním a na autorčině webu, psaném v angličtině, si každý může najít, kam se osud rodiny od té doby posunul. To je bohužel slabina všech knih navazujících na původní blogový formát, za nímž zaostávají, chybí jim autenticita a sdílení právě prožívaného.

    Andrea Hejlskov nepřináší odpověď na otázku, kterým směrem se máme ubírat, abychom byli šťastnější a méně zatěžovali naši planetu. Její řešení je extrémní, pro většinu z nás nesplnitelné, a i při své radikálnosti nesoběstačné. Na společnosti, ze které s mužem utíkají a v níž dle vlastních slov neobstáli, jsou stále existenčně závislí – jediný pravidelným příjmem jsou pro ně dávky. Rozhodně je však zajímavé si uvědomit, jak hluboko si člověk sáhne, když se zřekne základního pohodlí. Hejlskov nikomu nic nevnucuje, protože si není jistá výsledkem. Píše o sobě, hledá sebe, neradí ostatním. Právě zaměření na vlastní život způsobuje, že knihu vnímáme jako individuální experiment, a ne jako vizionářskou cestu.

    - 11.01.2019

  • Hejlskov, Andrea: Náš velký útěk - autor recenze: Jana Kunová
    http://seniorclub.cz/?q=node/291

    Příběh je skutečnou událostí dánské rodiny, která se rozhodla odejít z civilizace bydlet do švédských lesů a žít v souladu s přírodou. Odhlásili děti ze školy, podali výpověď v zaměstnání. Nedokázali už žít v konzumní společnosti, která je nutila jen chodit do práce, platit složenky, kupovat zbytečnosti a být si cizí.

    Prodali dům, vybavení, zbavili se veškerého majetku a jen s věcmi, co se vešly do auta, odjeli do chaty v lese, kterou si pronajali od majitele pozemku. Zde se rozhodli postavit si srub a usídlit se v přírodě bez energií a technických vymožeností. Uvažovali o tom již pár let a nakonec se všichni, 4 děti nevyjímaje, rozhodli pro toto radikální řešení.

    Tušili, že to nebude vůbec jednoduché, ale úplně si tuto změnu představit nedovedli. Ocitli se zde v létě, kdy bylo příjemné toulat se lesem, koupat se v jezeře a věnovat se dalším činnostem jako je štípání dříví, kácení stromů, rybaření. Otec začal s pomocí místních podobně smýšlejících kamarádů stavět srub.

    Rodina se najednou cítila blízko sebe, děti se nezavíraly do pokojů se svými mobily a notebooky, byli mnohem šťastnější a spokojenější a propojení mezi sebou. Ale léto uteklo velmi rychle, začínal podzim a srub stále nebyl ještě dokončen. Chata byla pro tak velkou rodinu velmi malá. Pomalu začaly problémy. Matka nestíhala vše zvládat, děti, vaření, praní, uklízení, pěstování zeleniny na záhonech, i když jí děti pomáhaly. Nakonec je zima zastihla nepřipravené.

    Začaly hádky mezi dětmi, rodiči. Nikdo neměl v malé chatě soukromí, přišly silné mrazy. Každý měl jiné plány do budoucna. Majitel pozemku jim nabídl pronájem domku v obci. Nakonec po mnoha hádkách se rozhodli do domku přestěhovat. Zprvu se cítili jako v Jiříkově vidění, opět měli proud, teplou vodu, připojení na internet. Ale brzy pocítili, že jim chybí to pravé, svoboda, soužití s přírodou, vše co zažívali v lese.

    Dokáže se rodina vrátit do přírody, je civilizovaný člověk něčeho takového ještě schopen?

    Autorka knihy Andrea Hejlskov je dánská psycholožka, vyučovala psychologii na universitě, pracovala jako dětská psycholožka, ale pak se s manželem rozhodla k radikálnímu kroku popsanému v knize. Své zkušenosti vylíčila v blogu, který později vyšel knižně.

    autor recenze: Jana Kunová
    http://seniorclub.cz/?q=node/291

    - 18.12.2018

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)