Jako směr v psychoterapii, k nám byla transakční analýza nepřímo uvedena bestselerem jejího zakladatele, amerického psychiatra E. Berne´ho Jak si lidé hrají (1970, s úvodem M. Plzáka); kniha byla dodatkem k jeho dílu o transakční analýze v psychoterapii a v české literatuře byl tehdy termín „transakční analýza“ nahrazován termínem „analýza přenosu“, snad pro vyhnutí se obvinění z ideologické diverze, protože v jistém smyslu navazovala na psychoanalýzu. Transakční analýza je chápána jako analýza komunikace dvojího druhu: ve vnějším smyslu jako komunikace s partnerem interakce a ve vnitřním smyslu jako komunikace s emocionálními a intelektuálními složkami vlastní osobnosti; oba druhy komunikace vytvářejí funkční jednotu. Autorka naší knihy, britská psychoterapeutka, označuje tuto vnitřní autokomunikaci jako vývojový „model egostavů“, který „mapuje významné ranné zážitky (Dítě). vlivy druhých (Rodič) a integraci předchozích dvou do reality, do situace tady a teď (Dospělý)…Egostavy a životní scénář mapují vnitřní a mezilidské obtíže, které mohou vzniknout, jestliže ranné potřeby dítěte zůstanou neuspokojeny“. V předmětné Berne´ho knize se problémy s egostavy v sociální interakci projevují jako různé druhy životních, manželských, sexuálních a jiných druhů her, např. „Kdyby nebylo tebe“, nebo „Vidíš jak se obětuji“. Podle Lister-Fordové tyto „psychologické hry“ jsou „opakující se vzorce chování“, které „posilují a udržují scénář jedince“, tj. jeho sociální role jako produkty egostavů. „Scénář je nevědomý životní plán vytvořený v ranném dětství, který je postaven na rozhodnutích, k nimž došlo v reakci na vnější vlivy a vnitřní zranitelnost“.
Po velmi stručném teoretickém úvodu autorka naší knihy s uváděním příkladů popisuje „cíle transakčněanalytického poradenství a psychoterapie“, jimiž jsou: autonomie, vnímavost, spontánnost, blízkost (vztahu k druhému). Za filosofický základ transakční analýzy pokládá humanistickou psychologii, „navzdory silným kořenům v psychoanalytické teorii“. Více než devadesát procent textu je potom věnováno praktickým otázkám, počínaje navázáním vztahu v poradenské praxi. Prakticky založený výklad pokračuje pojednáním o rozvoji vnímavosti, „znovunabytí spontánnosti a schopnosti navazovat blízké vztahy“ a končí kapitolou o autonomii. Kniha je především praktickou příručkou, z níž mohou pro svou odbornou činnost čerpat nejen transakční analytikové, ale všichni, kdo se zajímají o psychologické poradenství a psychoterapii.
Prof. PhDr. Milan Nakonečný