Mé všechno volá k Bohu

Mé všechno volá k Bohu

Houkal, Jan

Portál, 2018

269 Kč229 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Známý katolický kněz a autor úspěšných duchovních knih pro děti Jan Houkal se tentokrát obrací k dospělému čtenáři. Ve své knize otevírá a přibližuje základní témata člověka, jako je bytí, poznávání, rozhodování, láska, ale i hřích a utrpení, a vykládá je z křesťanského úhlu pohledu. Provází tak člověka na jeho cestě od základního vědomí sebe samého až k touze po životě navzdory nevyhnutelné smrti a předkládá to, co v těchto existenciálních momentech nabízí křesťanství.

Jan Houkal je kněz a teolog, v současné době působí u Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech a přednáší na KTF UK. V Portále vydal knihy Co se děje v kostele, První svaté přijímání a Biřmování.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1315-4

  • Počet stran / vazba:176 / Brožovaná

  • Rok vydání:2018

  • Kód:13106001

  • EAN:9788026213154

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze

  • Houkal, Jan: Mé všechno volá k Bohu - autor recenze: Stanislav Sousedík

    P. Jana Houkala, faráře v pražském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, zná naše katolická veřejnost prozatím hlavně z jeho úspěšných pastoračních příruček, určených především věřící mládeži, ministrantům, biřmovancům. A nyní i z homilií v KT na str. 11.

    Méně je již známo, že je i autorem cizojazyčné, v zahraničí vydané odborné práce teologické o problematice Vtělení, v níž sleduje, jak byly domýšleny důsledky této nauky u sv. Irenea, sv. Bonaventury a u Karla Rahnera. Zdařilá monografie prozrazuje, jak rozsáhlými dějinnými prostorami je autor s to se odborně pohybovat. Mezi oběma těmito autorskými polohami je značná vzdálenost, do jejíhož pomyslného středu zamířil Houkal svou prozatím poslední knihu nazvanou Mé všechno volá k Bohu. Nejedná se ani o práci zcela populární, ani o dílo vysloveně vědecké, nýbrž o knihu určenou širší vzdělané veřejnosti, a to ne nutně pouze katolické.

    Podle autora samotného se v ní jedná o sedm (ale, jak posléze vyjde najevo, vlastně osm) „slov“, totiž: „jsem“, „poznávám“, „rozhoduji se“, „vztahuji se“, „hřeším“, „trpím“, „doufám“ a „miluji“. Jak tomu rozumět? Autorovým záměrem bylo vyjádřit těmito „slovy“ sedm charakteristických rysů člověka, z nichž každý, je-li domýšlen, „volá k Bohu“, tj. probouzí vědomí naší lidské nedostatečnosti a vyvolává potřebu hledat, odkud by nám mohla kynout pomoc či – bohoslovně vyjádřeno – spása. Tu ovšem nabízí člověku leccos, ale – jak Houkal přesvědčivě ukazuje – v poslední instanci je jí pouze Bůh. A protože oněch „sedm slov“ popisuje z určitého hlediska celého člověka, platí skutečně, co je uvedeno v titulu knihy, že totiž „mé všechno volá k Bohu“.

    Podle oněch sedmi „slov“ je kniha rozdělena na sedm kapitol, při čemž to osmé – svorník všeho předchozího, totiž láska – se objevuje jako závěrečná pointa až mimo vlastní text, v doslovu. Autorův meditativní výklad přechází nenuceně z filozofických postřehů k teologickému popisu a naopak. Houkal projevuje znalost soudobého myšlenkového proudění, ale je zároveň pevně zakotven ve věkovité křesťanské tradici. Pozoruhodné je, že na základě svého v podstatě antropologického východiska dokáže naskicovat uvolněným (snad téměř konverzačním) tónem obrysy celé křesťanské teologie, a dokonce i její hlavní filozofické předpoklady. Tento postup a dovednou konstrukci celého spisu považuji za originální autorův příspěvek. To je ovšem nejen věcí píle, ale i určitého spisovatelského nadání. Z Houkalovy knihy prosvítá nejen toto, nýbrž se čtenáře na více místech také dotkne i autorovým bezděčně projeveným, vroucím náboženským citem.

    Z českých křesťanských spisovatelů podobného zaměření nám Houkal připomene nezapomenutelného Dominika Pecku. Vedle podobností, k nimž bych připojil ještě i čistou, krásnou češtinu, jsou tu mezi oběma autory také rozdíly typu. Pecka, povoláním gymnaziální profesor, se ve svých naučných textech projevuje jako vysoce vzdělaný kněz a zároveň „kantor“, tíhnoucí k otcovsky, celým srdcem prožívané didaktičnosti. Houkal je duch „akademičtější“. Po této stránce by ho bylo možno srovnávat spíše například se Silvestrem Braitem: i Houkalovým textům vtiskla stopy zahraniční odborná studia, důkladná znalost některých církevních otců i dobrá orientace v starší i soudobé teologii. Hlubokou oddanost víře a církvi má ovšem Houkal s oběma staršími autory společnou.

    Kniha je redakčně pečlivě zpracována, za zmínku stojí vkusná úprava výtvarná (je dílem Kateřiny Tvrdé): na obálce je název knihy umístěn na pozadí, jež tvoří barevná fotografie režného zdiva se šesti zlatými křížky. Pražští čtenáři jistě hned rozpoznají vnitřní stěnu Plečnikova chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně a připomenou si, že k jeho umělecky zdařilému přizpůsobení současným liturgickým předpisům došlo právě během zdejšího působení autora recenzované knihy.

    autor recenze: Stanislav Sousedík
    Recenze byla zpracována pro Katolický týdeník

    - Houkal, Jan: Mé všechno volá k Bohu - autor recenze: Stanislav Sousedík

  • P. Jana Houkala, faráře v pražském kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, zná naše katolická veřejnost prozatím hlavně z jeho úspěšných pastoračních příruček, určených především věřící mládeži, ministrantům, biřmovancům. A nyní i z homilií v KT na str. 11.

    Méně je již známo, že je i autorem cizojazyčné, v zahraničí vydané odborné práce teologické o problematice Vtělení, v níž sleduje, jak byly domýšleny důsledky této nauky u sv. Irenea, sv. Bonaventury a u Karla Rahnera. Zdařilá monografie prozrazuje, jak rozsáhlými dějinnými prostorami je autor s to se odborně pohybovat. Mezi oběma těmito autorskými polohami je značná vzdálenost, do jejíhož pomyslného středu zamířil Houkal svou prozatím poslední knihu nazvanou Mé všechno volá k Bohu. Nejedná se ani o práci zcela populární, ani o dílo vysloveně vědecké, nýbrž o knihu určenou širší vzdělané veřejnosti, a to ne nutně pouze katolické.

    Podle autora samotného se v ní jedná o sedm (ale, jak posléze vyjde najevo, vlastně osm) „slov“, totiž: „jsem“, „poznávám“, „rozhoduji se“, „vztahuji se“, „hřeším“, „trpím“, „doufám“ a „miluji“. Jak tomu rozumět? Autorovým záměrem bylo vyjádřit těmito „slovy“ sedm charakteristických rysů člověka, z nichž každý, je-li domýšlen, „volá k Bohu“, tj. probouzí vědomí naší lidské nedostatečnosti a vyvolává potřebu hledat, odkud by nám mohla kynout pomoc či – bohoslovně vyjádřeno – spása. Tu ovšem nabízí člověku leccos, ale – jak Houkal přesvědčivě ukazuje – v poslední instanci je jí pouze Bůh. A protože oněch „sedm slov“ popisuje z určitého hlediska celého člověka, platí skutečně, co je uvedeno v titulu knihy, že totiž „mé všechno volá k Bohu“.

    Podle oněch sedmi „slov“ je kniha rozdělena na sedm kapitol, při čemž to osmé – svorník všeho předchozího, totiž láska – se objevuje jako závěrečná pointa až mimo vlastní text, v doslovu. Autorův meditativní výklad přechází nenuceně z filozofických postřehů k teologickému popisu a naopak. Houkal projevuje znalost soudobého myšlenkového proudění, ale je zároveň pevně zakotven ve věkovité křesťanské tradici. Pozoruhodné je, že na základě svého v podstatě antropologického východiska dokáže naskicovat uvolněným (snad téměř konverzačním) tónem obrysy celé křesťanské teologie, a dokonce i její hlavní filozofické předpoklady. Tento postup a dovednou konstrukci celého spisu považuji za originální autorův příspěvek. To je ovšem nejen věcí píle, ale i určitého spisovatelského nadání. Z Houkalovy knihy prosvítá nejen toto, nýbrž se čtenáře na více místech také dotkne i autorovým bezděčně projeveným, vroucím náboženským citem.

    Z českých křesťanských spisovatelů podobného zaměření nám Houkal připomene nezapomenutelného Dominika Pecku. Vedle podobností, k nimž bych připojil ještě i čistou, krásnou češtinu, jsou tu mezi oběma autory také rozdíly typu. Pecka, povoláním gymnaziální profesor, se ve svých naučných textech projevuje jako vysoce vzdělaný kněz a zároveň „kantor“, tíhnoucí k otcovsky, celým srdcem prožívané didaktičnosti. Houkal je duch „akademičtější“. Po této stránce by ho bylo možno srovnávat spíše například se Silvestrem Braitem: i Houkalovým textům vtiskla stopy zahraniční odborná studia, důkladná znalost některých církevních otců i dobrá orientace v starší i soudobé teologii. Hlubokou oddanost víře a církvi má ovšem Houkal s oběma staršími autory společnou.

    Kniha je redakčně pečlivě zpracována, za zmínku stojí vkusná úprava výtvarná (je dílem Kateřiny Tvrdé): na obálce je název knihy umístěn na pozadí, jež tvoří barevná fotografie režného zdiva se šesti zlatými křížky. Pražští čtenáři jistě hned rozpoznají vnitřní stěnu Plečnikova chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně a připomenou si, že k jeho umělecky zdařilému přizpůsobení současným liturgickým předpisům došlo právě během zdejšího působení autora recenzované knihy.

    autor recenze: Stanislav Sousedík
    Recenze byla zpracována pro Katolický týdeník

    - KNIŽNÍ TIP Stanislava Sousedíka - autor recenze: Stanislav Sousedík

Čtenářské recenze

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)