Kniha měsíce 2018-04geneticka_metoda_cteni.pngPracovní listy ke stažení 2018-04

Kniha měsíce 2018-04geneticka_metoda_cteni.pngPracovní listy ke stažení 2018-04
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Plátno z Turína

Plátno z Turína

Vaše cena s DPH
249 Kč 224 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Meditace o historii a spiritualitě
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1325-3
Počet stran / vazba
176 / Brožovaná
Rok vydání
2018
Kód
13105801
EAN
9788026213253
Obálka v tiskové kvalitě


Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.

Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína
Plátno z Turína


Jančařík, Zdeněk: Plátno z Turína - autor recenze: Zdeněk A. Eminger

Kniha salesiánského kněze, publicisty a překladatele Zdeňka Jančaříka nazvaná Plátno z Turína je civilní výpovědí o tom, jak se v autorově životě projevuje úcta k tzv. Ježíšovu pohřebnímu rubáši a co pro něj tato relikvie znamená.

Tak jako u své předchozí knihy Přeskočit horu se Jančařík ukazuje jako výborný vypravěč, který na sebe nestrhává pozornost a nedává znát, kolik toho načetl, promyslel a ví. Již z prvních stránek poznáte, že taková hloubka duchovní refl exe, navíc s osobitou literární kvalitou, se u nás často nevidí. Plátnem z Turína se zrodil autor, jehož by si měla nakladatelství předcházet. Okolnosti vzniku Turínského plátna a debaty o jeho pravosti hrají v knize důležitou, ale ne hlavní roli. Hodnota Jančaříkova textu nespočívá pouze v historicko-teologické refl exi. Tkví v autentickém a náročném hledání vztahu k Ježíši Bohu, člověku, Spasiteli. Události Kříže a Vzkříšení, o nichž plátno vypovídá beze slov, pomáhají Jančaříkovi překonat jeho vlastní kříže a bolesti. Nesejde na tom, že plátno na vlastní oči nikdy neviděl. V jeho vyprávění je vidíte pořád před sebou. Je tu, abyste se ho mohli dotknout, a budete-li chtít, také si k němu přivonět.

Nemusíte se nutně stát vyznavači této relikvie. Plátno je tu mostem k něčemu podstatnějšímu. Pomáhá se oprostit od nepodstatných věcí, které jsme bláhově učinili součástí svého duchovního života, a vnímat Ježíše jako osu naší životní pouti. Jančaříkův Pán není, řečeno slovy francouzského filozofa Pascala Brucknera, „životním koučem“, který člověku v něčem pomáhá. Je živým, jednajícím, milosrdným Bohem – Vykupitelem, který člověka přivedl do nové reality bytí.

Autor sleduje historické prameny i novodobou debatu o pravosti památky. Nemine žádnou velkou událost, která s ní souvisí – její nalezení, osobnosti, které se zasloužily o její uchování a opravy. Seznámí nás s postoji teologů a vědců zkoumajících plátno nejmodernějšími metodami.

Ozvláštněním Jančaříkových úvah je prolínání žánrů – historiografický text je vystřídán biblickou meditací a hned nato syrovým příběhem z prostředí, v němž se Jančařík jako kněz pohybuje. Zdánlivě nesouvisející vrstvy do sebe ale dobře zapadají. Turínské plátno tu totiž není pro pouhé dívání. Odkazuje k Božímu Synu, jenž ve svém pozemském putování tišil utrpení druhých a na Golgotě přinesl člověku spásu, a tedy Život.

autor recenze: Zdeněk A. Eminger
Recenze byla napsána pro Katolický týdeník
Turínské plátno podle Zdeňka Jančaříka - autor recenze: Hanka Svanovská
https://slovo.proglas.cz/kultura-a-vzdelavani/knihovnicka-proglasu/knihovnicka-turinske-platno-podle-zdenka-jancarika/

Třiapadesátiletý salesián Zdeněk Jančařík se ve své nové knize Plátno z Turína pokusil o syntézu určitého typu vnitřně zaujatého historického exkursu a otevřeného pozvání do křehkého, místy až průsvitného prostoru vlastního zápasu víry, možná i, nebojme se to tak říct - zápasu o víru. 

Ti, kteří četli Jančaříkovu starší, v r. 2015 vydanou knihu Přeskočit horu, budou samozřejmě do jisté míry připraveni na podobně výlučný a místy ryze subjektivní styl psaní. Sám autor si je přitom vědom skutečnosti, že s podobným propojením se řada hluboce zbožných lidí nemusí tak úplně dobře srovnat. Jak sám na jednom místě v aktuální novince poznamenává, zbožný kněz by měl podle mínění některých „zahalit svou minulost do neprostupné mlhy a představovat ji jako bukolickou krajinu v níže hledající chlapec narazil nanejvýš na nesrozumitelné pasáže z Písma, ale nikoli na lidi z masa a kostí, s jejichž stíny dodnes zápasí“.  Pokud si na tento typ duchovní otevřenosti ovšem zvykneme, velice rychle pochopíme, že cudně pojatá, byť otevřená intimita není rozhodně totéž, co sebelikvidační exhibice.

10.04.2018
Jančařík, Zdeněk: Plátno z Turína - autor recenze: Jarmila Skopalová

Nikdy bych nevěřila, že se budu smát u vyprávění kněze o jeho zážitcích z pohřbů, které celebroval. Nikdy jsem si nemyslela, že kněz vnímá tak světsky život. Že přemýšlí v pojmech nás nevěřících. Kniha Zdeňka Jančaříka je nejen pro věřící, kteří se touží dozvědět víc o jedné z nejsvětějších a nejtajuplnějších hmatatelných věcí , které tu po Ježísi Kristovi zbyly. Je pro ty z nás, kteří chodí do kostela spíš jako do umělecké galerie. Pro které je Ježíš Kristus symbol, mýtus, někdo jako antičtí bohové – všichni si po staletí vyprávíme, že někdo takový existoval. Turínské plátno je vlastně portrét, jediný, který po sobě Kristus zanechal. Co je překvapivé – každý jej vidí jinak! Někdo vidí starce, někdo mladíka a hned v úvodu knížky zaujme postesknutí některých starších lidí: jak mají následovat Ježíše, kterému bylo třiatřicet, když zemřel, a jim samotným je třeba sedmdesát. Autor cituje spisovatele Kurta Martiho: „Jakým směrem by se ubíralo myšlení a učení Nazaretského, kdyby se dožil devadesátky?“ Možná i vás napadne – když zemře mladý člověk, je to zvláštní událost, když zemře starý člověk – je to přirozený běh života. Jak by se vzpomínalo na Ježíše, kdyby byl ukřižován v devadesáti? Plátno samo je tou správnou záhadou pro milovníky tajemna. Byl v něm skutečně zavinut mrtvý Kristus? Nebo nějaká jiná mrtvola? Nebo je to dílo Leonarda da Vinci? Plátno putovalo jako skutečný poutník, zažívalo dobrodružství hodná i piráta Jacka Sparrowa. Skutečně se v jeho osudu spojuje duchovní i světská historie. Rovinou neméně pozoruhodnou a stejně napínavou jsou vyprávění Zdeňka Jančaříka o jeho zkušenostech a zážitcích – je salesián, kněz, překladatel, člověk pochybující, snažící se najít svoji cestu a splnit svoji misi v tomto životě. „Modlím se sám za sebe, abych vytrval, abych věřil, že to, co dělám, má smysl, že v úzkém plátku chleba, který držím v rukou a zvedám nad hlavu, je přítomen Ježíš, že to celé není jen nějaká „interpretace“ nebo fixní idea prvních křesťanů, že jsem život vsadil na správnou kartu.“ Tahle věta je pro mě shrnutím všeho, co kněz cítí, proč dělá to, co dělá, co je jeho touhou a cílem.

autor recenze: Jarmila Skopalová
Recenze byla zpracována pro časopis Knižní novinky
20.03.2018
Jančařík, Zdeněk: Plátno z Turína - autor recenze: Kristina Doubravová
http://www.kukatko.cz/recenze-platno-z-turina/

O plátnu, na které se údajně otiskla postava umučeného Krista bylo napsáno již tolik knih, že potenciálního čtenáře může přepadnout skepse, zda se dá napsat ještě něco nového. Především jeho autenticita budí po generace emoce a doposud žádný výzkum nedal jednoznačnou odpověď.  V presumpci pravosti relikvie je její význam naprosto nedocenitelný a nemá obdoby.

Autorovou ambicí však není polemizovat o autenticitě plátna. Zdeněk Jančařík nad plátnem touží polemizovat a meditovat o všem.

Plátno z Turína má dvě souběžné linky, které se vzájemně prolínají celou knihou. Tou první je zevrubné seznámení čtenáře s historií této vzácné relikvie. Z pohledu historie není zajímavé jen jeho střídání majitelů a mnohdy dramatické zvraty v jeho vlastnictví. Autor sleduje i prameny dokazující  nebo napadající právě již zmiňovanou pravost turínského plátna. Ta byla předmětem ožehavých sporů v průběhu staletí aniž by se jejich intenzita jakkoliv zmírnila, eskalovala nebo byly ovlivněna závěry vědeckých bádání. Autor tak představuje plátno z Turína z hlediska  jeho velmi pohnuté, rozmanité a mnohdy paradoxní cestě historií.

Putování s plátnem vede k zamyšlení nejen nad plátnem samotným,ale i nad jeho úlohou pro věřící, nevěřící i církev samotnou. Jemně nás také vede k zamyšlen nad vírou a církví. Nad vírou všeobecnou i niternou a osobitou, kterou máme každý v sobě. Zdeněk Jančařík medituje nad spirituálními aspekty jednotlivých etap životní pouti naší i samotného plátna. Právě v té druhé rovině se odpoutává od relikvie, kterou bere coby oslí můstek pro úvahy nad duchovním rozměrem vztahu k Bohu.

Kniha je doplněna několika stránkami s barevnými fotografiemi jednotlivých detailů plátna. U jiných pojednáních o vzácných předmětech bych absenci obrazové přílohy brala jako přítěž. Zde je spíš nadbytečná. Autor dává pojednání o turínském plátně velmi hluboký duchovní rozměr a vyjadřuje se o něm zasvěceně tak, jak žádná fotografie neumí zachytit. Zdeněk Jančařík neobrací naše pohledy zbožně k plátnu, ale k nám samotným a k víře, která utvářela jednotlivce stejně jako společnost.

Plátno z Turína může být zklamáním pro ty, kdo očekávají nějaké nové skandální odhalení či průlomové informace ve sporu o jeho pravost. Nepřiklání se ani na jednu stranu, protože to není potřeba. Význam plátna nespatřuje v jeho nezpochybnitelnosti jako v jeho existenci samotné.

Naopak bude kniha osvěžujícím zážitkem pro ty, kteří hledají ve věcech jejich duchovní rozměr. A nemusí jít nutně o věřící. Autor je sice praktikujícím knězem, dokáže ale svou mysl i srdce otevřít všem, kteří chtějí naslouchat. Sám se neváhá podělit o intimní okamžiky jeho života, na kterých demonstruje právě i svou lidskou stránku, hledání a nacházení víry a důkazech o ni, které ji činí živoucím organismem, tepajícím srdcem každého z nás.

Historická fakta a jejich souvislosti jsou ucelené a velmi zevrubné. Autor bere v potaz všechny názory a nevymezeuje se jasně na jednu ani na druhou stranu. Meditační texty z nich pak volně vychází. Mnohdy až tak volně, že čtenáře přepadne pocit, že plátno samotné je zde jaksi nahraditelné a stejně dobře by se dalo spirituálně pouvažovat nad jakýmkoliv jiným uctívaným předmětem. Jistě, hodnota a unikátnost turínského plátna jen těžko najde vhodného soupeře či zástupce. I přesto se nemohu zbavit dojmu, že plátno zde hraje jen druhé housle.

Kniha plátno z Turína není žádným obsáhlým traktátem. Svou útlou konstitucí tak nikoho méně duchovně založeného neděsí. A svou povahou neumožňuje ani přečtení za jeden večer. Naopak láká k tomu, aby se stala alespoň na nějaký čas vaším souputníkem, do kterého zaplujete na kratší či delší okamžik. Možná se k němu budete vracet. A možná na něj zapomenete a jednou ho objevíte stejně jako cestu k plátnu a sobě samému.

autor recenze: Kristina Doubravová
http://www.kukatko.cz/recenze-platno-z-turina/