Souborné vydání Charmsových "dospělých" próz v celém jejich panoramatu odhaluje autorovu ústřední tvůrčí polohu, totiž důsledný smysl pro nesmysl. Texty zároveň prozrazují paradoxní navigaci, kterou se Charms ve vnějším i vnitřním světě řídil. Poskytovala mu ji další pro něj příznačná poloha: čekání na zázrak . Čtenář a s ním vlastně i autor čekají na vyvrcholení, zdá se, že už k němu nedojde, jenže ono mezitím jakoby nic probíhá. Nepřichází v okamžiku, kdy se halasně projevují běžné literární pointy, nýbrž v nehlučném záchvěvu čtvrtého rozměru…