Patnáctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie Víta Slívy koncentruje kvality mélického básnictví tak, jak je bard z Boudy svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a melodickou, jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.