Vybočuje z aktuálního literárního provozu. Tenhle text není běžný fastfood, který se nabízí v knihkupectvích. Naopak: záměrně vás zpomaluje a nutí vychutnat si každé slovo. Takový literární „fine dining“. Jan Bartáček je ve svých povídkách a básních ohňostrojem novotvarů, a vrší metafory s takovou hravostí, až to může vypadat jako manýrismus. Jenže pod slovními parádičkami jsou bytelné základy. Autor přesně ví, co dělá. A dělá desítky let něco, co v roce 2026 získává nečekanou váhu: píše tak, jak to žádná umělá inteligence neumí. Velké jazykové modely zvládnou detektivku i román pro ženy. Bartáčka ne. Jeho věty ignorují statistické pravděpodobnosti textových řetězců. Je to triumf lidské jedinečnosti nad algoritmickou dokonalostí.
Knihu doplňují perokresby autorova otce Ivana Bartáčka z 60. let. Občas máte pocit, jako by oživly a vše si píšou samy. Vianovská osudovost. Černočerný humor. A pod tím vším mrazivá existenciální úzkost. Náročné čtení? Ano. Vyčerpávající? Místy. Ale pokud chcete zážitek, který vás vytrhne z letargie prefabrikovaných příběhů, je Jan Bartáček přesně ten šéfkuchař, v jehož zvenku nenápadné restauraci si nutně chcete rezervovat stůl.
Miloš Čermák
Omlouváme se, ale tyto webové stránky nejsou optimalizovány pro tento prohlížeč. Použijte prosím aktuální verzi prohlížeče Google Chrome, Firefox, Microsoft Edge, popř. Safari.