Americký neurolog a psychiatr Bruce D. Perry je známý odborník na dětské trauma. Není divu, že jeho slavnou knihu vydalo v českém překladu nakladatelství Portál. A protože se Perry dostal jako konzultant i k případům dětí traumatizovaných v souvislosti s náboženstvím (při obléhání komunity davidiánů u Waco roku 1993 nebo při policejním nájezdu na komunitu fundamentalistických mormonů blízko Eldorada roku 2008), není divu, že se recenze jeho knihy objevuje na stránkách Dingiru. Z jeho zkušeností s náboženskými komunitami se do knihy Chlapec, kterého chovali jako psa, dostal jen případ davidiánských dětí, zato je v knize další zajímavá kapitola z hlediska religionistiky, a totiž o satanské (či vlastně spíše antisatanistické) panice v 90. letech minulého století.
Je potěšitelné, že Perryho zkušenost s dětmi davidiánů ani jeho vidění příčin tohoto těžkého konfliktu není v rozporu s tím, k čemu dospěli religionisté po detailním a pečlivém výzkumu. Naopak, Perryho slova shrnují závěry výzkumu příčin tragédie u města Waco překvapivě přesně: „Bohužel však taktický tým, který operaci velel, se na Koreshe nadále díval jako na podvodníka, a ne jako na náboženského vůdce. Stejně jako skupinová dynamika v sektě směřovala ke strašnému konci, totéž prováděla skupinová dynamika policejních složek. Obě skupiny tragicky nebraly v potaz hledisko, které nezapadalo do jejich světového názoru, do jejich šablon. Policejní tamtamy zveličily pověst o Koreshovi neuvěřitelným způsobem. V jednu chvíli panovala skutečně obava, že vyrobil atomovou zbraň a plánuje ji na ranči odpálit. Obě skupiny poslouchaly především lidi, kteří jen potvrzovali, čemu už věřily“ (s. 83). A Perry přidává i detaily o životě dětí v komunitě, které v religionistické literatuře o davidiánech (při jejím značném rozsahu) nejsou. Tyto detaily přesvědčivě ukazují na to, že děti byly v komunitě vystaveny traumatizujícímu chování dospělých dávno před tím, než začal nešťastný zásah amerických ozbrojených složek.
Kapitola o antisatanistické panice je také v souladu s religionistickou literaturou. A zase poskytuje i něco navíc: dává tuto paniku do souvislosti nejen s tzv. paměťovými válkami (odbornou diskusí o vhodnosti kategorie „syndrom falešných vzpomínek“), ale i s hnutím vnitřního uzdravení. Výhodou i nevýhodou Perryho kapitoly je to, že sice velmi názorně ukazuje důsledky antisatanistické paniky na jednom rozvětveném případu z texaského městečka, ale v tomto detailním pohledu se ztrácí fakt, že tato panika měla podobné a někdy ještě horší důsledky na jiných místech Spojených států a západní Evropy.
Ostatní kapitoly knihy nemohu hodnotit z odborného hlediska. Jen jako laik a rodič mohu sdělit svůj dojem, že vynikající je celá kniha. Portálu patří velký dík za její vydání a dobrou ediční přípravu. Snad jen by se nakladatelství už konečně mohlo rozhodnout pro správné (a nikoli experimentální) nakládání s cizími ženskými příjmeními: uvést Perryho spoluautorku Maiu Szalavitzovou na obálce tak, jako kdyby byla mužem, je pro takové nakladatelství trapas.
Zdeněk Vojtíšek
Recenze byla zpracována pro časopis Dingir
