Jana Růžičková vystudovala psychologii na University of New York in Prague i Univerzitě Palackého v Olomouci, absolvovala výcvik v nedirektivní psychoterapii (praktikující „na člověka zaměřený přístup“) a získala atestaci v oboru klinická psychologie. Momentálně pracuje v týmu soukromého zdravotnického zařízení Psychoterapie Anděl, kde se věnuje převážně diagnostice a léčbě dětí/dospívajících. Nahromaděné poznatky z terapeutického křesla se nakonec rozhodla vydat knižně a publikace Dívka pod hladinou představuje pozoruhodný náhled do rozmanitých případů autorčiných pacientů.

S každým usednutím člověka do terapeutického křesla se začne odehrávat dobrodružný příběh, který mě a člověka naproti mně mnohdy zavede do netušených končin krajiny duše. (str. 8)

Těšit se můžete celkem na deset příběhů s mladými lidmi v hlavních rolích. Ti se potýkají s nějakou vnitřní krizí nebo se ocitli ve složité životní situaci, kdy pro ně může být velice obtížné se odrazit ode dna, a aby se dostali z hlubin svého utrpení, potřebují někdy podat pomocnou ruku.

Chlapec, který chtěl zemřít

Matyáš po neúspěšném pokusu o sebevraždu dál polemizuje o smyslu života. Co kdy udělal špatně? Vždy přece držel svůj hněv na uzdě a snažil se zavděčit ostatním. Tak proč když pro jednou potřeboval pomoci on, byli všichni k jeho prosbám hluší?

Dívka pod hladinou

Sára se začala uzavírat stále více do sebe, před vrstevníky i před rodinou. Zanedlouho poté jí diagnostikovali Aspergerův syndrom. Jenže co na to její sestra Aneta, která se cítí přehlížená, jako by její vlastní problémy rázem nebyly ve srovnání se sestrou důležité...?

Chlapec s neobvyklými zájmy

Karel se potýká se stresem a frustrací, páru upouští u sledování anime. Časem se však z obyčejného koukání na seriál stává plnohodnotný koníček, a jakmile si chlapec oblékne vlastnoručně ušitý kostým své oblíbené kreslené hrdinky, uvědomí si velice zvláštní věc!

Ztracená dívka

Emě brzy bude osmnáct, na vstup do světa dospělých se ale netěší, naopak. Další vývojové období ji děsí a ona svou nejistotu maskuje přílišným sebevědomím.

Ukrytý v jiném těle

Petra byla vymodleným dítětem, maminčina malá holčička. Od dětství ji oblékali do krásných šatiček jako panenku... Poslední dobou ovšem posmutněla a zhoršila se ve škole. K velkému překvapení se na terapeutickém sezení objevuje v chlapeckém oblečení a s krátkými vlasy.

Nemohu dýchat

Sáru sužuje onemocnění zvané cystická fibróza, kvůli kterému se jí špatně dýchá. Ráda by měla vztah a založila rodinu, jenže neví, kolik času jí ještě zbývá...

Chtěla žít po svém

Helena se zlobí na své rodiče – prý ji zradili, když vyhledali odbornou pomoc a nechali ji proti její vůli hospitalizovat. Nepřipadá si nemocná, jen nepochopená. A ukazuje se, že dceřin souhlas nebyl potřeba k vícero věcem!

Uvnitř své hlavy

Matka po rozvodu trpí stihomamem, že je její bývalý manžel nebezpečný a sousedé ji neustále sledují, proto má po celém domě zavřeno a zataženo. První z dcer, Simona, podléhá jejím bludům, kdežto ta druhá, Beata, raději utíká k otci.

Život mezi koly

Matka shání posudek odborníka, zdali je její dcera způsobilá přebývat na internátu. V minulosti se totiž Tereza předávkovala inzulinem – pokoušela se snad tehdy o sebevraždu? A mohl ji k onomu zoufalému aktu dohnat její zdravotní stav, kdy je upoutána na invalidní vozík?

Chlapec, který si nemohl vzpomenout

Petr býval vynikajícím sportovcem a tanečníkem, jenže při kolapsu ztratil vědomí a zapomněl na celý svůj dosavadní život (kromě tváří svých nejbližších). Co teď? Měl by se pokoušet získat své vzpomínky zpět, nebo si vytvořit nové?

Krize k životu zkrátka patří. Život se může proměnit nebo být ztracen během vteřiny. Lepší však vskutku je ztratit vteřinu v životě nežli ztratit život ve vteřině. (str. 7)

Z hlediska struktury se kniha dělí na tři tematické části. V úvodu Růžičková nastiňuje problematiku dospívajících v krizi a svěřuje se s motivací k sepsání své prvotiny. Poté následují příběhy pacientů, každý je uveden v kontext a doplněn o informace ohledně rozebíraného případu: od hledání pohlavní identity přes nedostatečný mužský vzor až po poruchy příjmu potravy. Na závěr nechybí ani kapitola o významu psychoterapie a odkazy na užitečnou literaturu včetně zdrojů, ze kterých lékařka čerpala data nebo citace.

Příběhy zaznamenané v knize autorka zpravidla líčí ze svého úhlu pohledu (v roli homodiegetického vypravěče) a zachycuje průběh terapeutických setkání s pacienty. Jejich jména byla ve snaze o zachování anonymity pozměněna, přesto se některá vyskytla dvakrát (viz Sára, Petr), což považuji za krapet matoucí. Obsah nicméně zůstává pravdivý, ač ne vždy zcela objektivní – i sama Růžičková upozorňuje, že se jedná pouze o zkušenosti jednoho člověka, nikoliv o vědecký výzkum.

V textu se často se opakují slova a myšlenky se občas rozeběhnou všemi směry, přesto je příjemně čtivý a nechybí filosofické otázky či nápadité metafory. Odborné výrazy (týkající se hlavně psychických onemocnění) jsou vždy náležitě definovány a pravděpodobně jste se s nimi již setkali, navíc stejně jako ke svým pacientům přistupuje autorka i ke čtenářům osobitě a lidsky, takže publikaci hravě porozumí i laik.

Psychoterapie poskytuje záchranný kruh, každý člověk však musí nakonec plavat sám. (str. 172)

Kniha poukazuje na důležitost komunikace a přináší naději, že i zdánlivě neřešitelné trable se dají zvládnout. Kromě nadšenců do psychologie má co nabídnout i široké veřejnosti. Rodiče smí prostřednictvím titulu nahlédnout do nitra adolescentní mysli, a pokud se v některém z příběhů najdou, mohou včas přehodnotit svůj dosavadní přístup. Zato mladé lidi publikace utěší, protože v tom nejsou sami, a také potvrdí, že využít služeb terapeuta není nic, za co by se museli stydět.

Dívku pod hladinou, jež uvízla kdesi mezi břehy psychologické beletrie a naučné literatury, hodnotím jako unikátní počin a vidím v ní obrovský potenciál stát se přínosem. Dotýká se totiž mnoha témat, která mohou být v některých rodinách tabu, a za jistých okolností by kniha někomu mohla i zachránit život.