„Rodiče ji poslali do terapie s přáním, aby někdo jejich dceru „opravil“, nebyli ovšem ochotni pracovat společně, což jim Helena ve své zatvrzelosti neusnadňovala. I ona si přála, aby se rodiče změnili“ (Růžičková, 2021, str. 184).

V průběhu čtení je cítit, že je autorka zkušená psychoterapeutka, která touží předat dál co nejvíce zkušeností. Nad tématy, které předkládá, se poutavě zamýšlí, přičemž je škoda, že myšlenky často ukončí (z mého pohledu) předčasně a posléze se začne věnovat něčemu jinému. Většinou se autorce daří držet se tématu, ovšem jsou pasáže, kde jsem si opakovaně říkala, že se opravdu autorka vzdaluje tomu, o čem vlastně původně psala. Předkládá tak sice široký záběr na dané témata, ale publikace to rozhodně není obsáhlá a někdy bych uvítala spíše rozvětvit původní téma, než číst o všem možném souvisejícím. Příkladem může být ústřední úvaha o tom, proč si mladí berou život, která přechází k tomu, jaký personál je na somatickém oddělení na psychiatrii. Co se mi však hodně na knize líbí, je snaha podpořit úvahy odkazováním na odborné psychopatologické termíny, které knize dodávají odbornost. Z tohoto hlediska knihu doporučuji spíše studentům psychologie nižších ročníků nebo vážným zájemcům o psychologická témata. Autorka postupně předkládá témata hluboko se pojící s adolescencí, jako například depresivní symptomatiku se suicidálními sklony, poruchy příjmu potravy, hledání sexuální identity, vliv rozvodu rodičů. Další jiná témata v oblastech, které se objevují i v jiných vývojových stádiích, jako Aspergerův syndrom, bludná produkce nebo má nejoblíbenější podkapitola o amnézii. Příběhy adolescentů rozhodně dokážou vtáhnout svou upřímností a dovolím si tvrdit, že publikace má potenciál pomoci dospívajícím s podobnými problémy najít alespoň základní orientaci, jak se vyznat v možnostech psychologické intervence a vyhledat pomoct. Z tohoto důvodu ji doporučuji i laické veřejnosti – ať už dospívajícím samotným, jejich rodičům, nebo těm, kteří v práci s adolescenty teprve začínají. Když adolescent přeskočí některé odborné termíny, může být pro něj tato publikace chápajícím průvodčím v prožívání adolescentních krizí.

Hodnocení

Jana Růžičková pracuje jako psycholožka a dennodenně přichází do kontaktu s mladými lidmi, kteří se nachází ve fázi, kdy je pro ně běžná laická pomoc málo.

V knize se čtenář setká s deseti příběhy. Příběhy jsou rozličné, je tu například dívka, která se cítí být chlapcem, nebo dívka, která má pocit, že je rodiči přehlížena - její sestra má Aspergerův syndrom. Objeví se tu příběh slečny, která si nechce připustit poruchu příjmu potravy. Nebo se čtenář dočte o chlapci, který chtěl zemřít.

Schéma jednotlivých příběhů má jednotný formát. Nejprve je čtenář seznámený s pacienty a jejich problémem. Čtenář se dozví něco více o rodině i životě. Poté následuje rozbor problému z hlediska psychologie. Vše je ale laickým čtenářům řádně vysvětleno. Každému slovu porozumíte. Občas se mi ale přihodilo, že jsem se na čtení přestala soustředit.

Některé příběhy vás zasáhnou více, některé méně. Je možné, že se vás některé z nich dotýkají, ať už osobně nebo se přihodili ve vaší blízkosti.

Autorka ke každému jednotlivému případu přistupuje individuálně, ale vyjadřuje se o nich subjektivně. Což ani jinak nejde. Pro účely knihy hlavním hrdinům změnila jména, ale příběh je autentický.

Mladí lidé jsou v současné době hodně zranitelní. Způsobuje to nejen dnešní uspěchaný styl života, ale z větší části jsou také ovlivněni svým okolím (rodinou, přáteli). Většina z teenagerů se s pubertou dokáže vypořádat snadno a s přehledem, ale někteří z nich potřebují vyhledat odbornou pomoc. Jana Růžičková na konci knihy uvádí střediska, která se zaměřují právě na psychologickou pomoc. Přidává také zdroje, ze kterých čerpala pro svoji knihu.

Titul je určen široké veřejnosti - rodičům, pedagogům i těm, kteří se zajímají (ať už laicky nebo profesionálně) o tuto problematiku.

Knížka Dívka pod hladinou má potenciál zaujmout velkou skupinu čtenářů se zájmem o psychologii a psychoterapii. Je nevšedním pozváním pro každého, kdo by se rád seznámil s tím, jak probíhá sezení u psychologa, o čem se tam mluví, jaká témata se často řeší a nad čím psycholog přemýšlí při svých sezeních s klientem či v čase mezi nimi. Psycholožka a psychoterapeutka Jana Růžičková, autorka knížky, nechá čtenáře obrazně "nahlédnout" do průběhu své práce s dospívajícími klienty.

Po lehce nesměle působícím rozjezdu v úvodu nám postupně představí deset mladých lidí, deset příběhů a situací inspirovaných reálnou psychoterapeutickou praxí. Ukáže nám, jak terapeut při své práci s klientem navazuje kontakt, jak přemýšlí nad tím, jaké postupy zvolit, jak pozvolna proniká k problému, který nemusí být na první pohled zřejmý, jak se klient brání či otevírá, získává náhled na svou situaci, učí se pracovat s tím, co jej trápí a omezuje, jak se proměňuje, ale také to, že se ne vždy všechno podaří tak, aby z toho měli klient i terapeut dobrý pocit.

Zajímavé je pro čtenáře nejen seznámení s konkrétními příběhy a určitými tématy, která se probírají v rámci terapie s dospívajícími, ale i autorčiny úvahy a praktické zkušenosti doplněné teoretickými poznatky. Pozitivně hodnotím to, jak autorka upozorňuje na určitá úskalí, na něž je dobré v souvislosti s popisovanou poruchou či tématem myslet a reflektuje tak nejen samotnou práci s klientem, ale také jeho sociální zázemí, vztahy s rodiči a sourozenci, dopad určité duševní poruchy na blízké osoby apod. V tomto vnímám velký přínos publikace. Nezřídka se v praxi stává, že se pozornost zaměří pouze na určitý "problém" či jednoho člena rodiny, ale zapomíná se na to, že těžkosti v prožívání jednoho člena rodiny ovlivňují celý rodinný systém a kromě dítěte s poruchou potřebuje zvýšenou pozornost rodičů např. také zdravý sourozenec. Je odvážné, že autorka nechává čtenáře nahlédnout do vlastních myšlenek, obav či otázek, které si pokládá, ale vše zároveň hezky vyvažuje tím, že čtenářům srozumitelně a stručně předkládá i důležité vědecké poznatky a praktické informace týkající se probíraných témat, např. sebevražedných sklonů, poruch autistického spektra, problematiky sexuální identity, závažného tělesného onemocnění, mentální anorexie aj.

Kniha je zakončena úvahou věnovanou přínosu psychoterapie, tomu, jak se dá poznat, že psychoterapie "funguje", co je jejím základem a k čemu v jejím průběhu dochází. Konkrétně se autorka zaměřuje na rogeriánsky orientovanou psychoterapii, v níž má výcvik, ale v průběhu své publikace zmiňuje i jiné přístupy. Také tato poslední část je napsána srozumitelně a příjemně a poodkrývá tak čtenářům roušku tajemství ohledně toho, co se může dít za dveřmi psychologické ordinace. Místy mě v plynulém čtení rušily jen nadbytečné citace (týkající se např. jednoslovného pojmu, který byl použitý v textu), ale tato drobnost nic nemění na mém přesvědčení, že si knížka najde řadu příznivců jak mezi laiky, tak i mezi studenty psychologie či začínajícími psychoterapeuty a bude pro ně přínosem. Kromě toho doufám, že tato publikace nebude autorčinou poslední, ale že časem přijde s něčím dalším.