V adventním čase více lidí myslí na druhé v tom smyslu, že pokud to jde, tak jim rádi finančně pomůžou. Příkladem jde N.Štíbrová, která na instagramu skoro za jeden den vybrala přes 4mil. na nový dům pro postiženého Honzu. Jako i mě slza ukápla nad osudem této rodiny a ráda jsem něco málo poslala.

Zde máme nový charitativní projekt za přispění nakladatelství portál a to vše uspořádaly Marie Doležalová a Michaela Záleská.

Jedná se o to, že z každé prodané knihy jde 100kč na sbírku Pomozte dětem.

Nádherná myšlenka. K tomu i tato kniha je nevšední. Autorky projektu oslovily známé osobnosti, zda by napsaly do této knihy příspěvek ve formě dopisu Ježíškovi. Jsou tu různorodé osobnosti jako Dagmar Havlová, Lukáš Pavlásek nebo Bolek Polívka. Je zde 26 autorů, kteří napsali Ježíškovi hlavně o nehmotné dárky ve veselé či vzpomínací formě. Jsou tak jiné, jako jsou povahy autorů, ale všechny mi udělaly radost. Je to jak zabalený bonbon z bonboniéry. (To jsem si vzpomněla na Foresta Gumpa, říkal to tam a já to vím.) Nikdy nevíte o čem ten dotyčný bude psát, ale vždy to je vánoční zamyšlení a velmi potěší čtenářovou duši.

Knihu jsem měla u postele a těšila se každý večer z nového dopisu. Opravdu moc pěkný projekt a doufám, že bude i povedený a že si lidé budou knihu kupovat.

Za srdce mě velmi vzal dopis Kláry Trojanové, která si přála, to co v dětství, hlavně ty osoby, které ji ty dárečky pod stromeček dávali. Rodiče, prarodiče. S láskou na ně vzpomíná, ale taky si uvědomuje, že má nyní svou rodinu, která ji naplňuje. Moc krásně to popsala.

Náš Ježíšek je prostě fenomén. Je nádherné jakou symboliku v něm lidi vidí. Nejdříve v něj věří děti a dělá jim radost dárečky. A jako dospělí v něm vidí kouzlo vánoc, které spojuje lidi, dává radost a víru v dobro. Což je nesmírně důležité.

Hodnocení: 100%

Před čím? Inu, design blogu je zatím stále na podzimní vlně, nicméně tematicky se přesouváme k Vánocům. Ne striktně, objeví se tu i nevánoční kousky, ale… tak… Advent klepe na dveře a já mám sváteční slinu. Asi potřebuji ten marast okolo nějak odizolovat. Jestli vám to pomůže, pusťte si oblíbené cd (žánr, interpreta i zaměření nechám na vás), zapalte si svíčky, rozsviťte světýlka, zachumlejte se do deky. Uvařte horký čaj, kakao nebo klidně drink, alko či nealko, s ledem. K tomu něco dobrého a vypněte. I kdyby na půl hodiny… hodinu… oražte si… bez médií, zpráv, s*aček a hádek, konfliktů, zákazů a dalších věcí… a napište Ježíškovi!

Že se to zdá jako totální pitomost psát někomu, v koho jsme věřili jako malé děti? Kdo říká, že musíte vysypat z rukávu seznam věcí a předmětů? Napište mu o čemkoli. Klidně o tom, že na něj nevěříte. Nebo vlastně stále ano, jen jinak. Cácorka o Ježíškovi ví, ale taky ví, že dárky pod stromeček dáváme my. Nemám na to divadélko kolem Ježíška z dětství nejlepší vzpomínky a Vánoce jsou pro mě o něčem úplně jiném. Od roku 2017 naopak představují smutek, nostalgii, pocit ztráty, stesku a bolu. Loni to na nové adrese bylo o moc snesitelnější, přesto stále hodně bolavé. Uvidíme, co přinese letošek.

K takové té správné nostalgii (ano, existuje podle mě pozitivní i negativní) přispěly i Dopisy Ježíškovi. Netvrdím, že mi sedly úplně všechny. Některé se mi do noty či názorů trefily více, jiné vůbec. Každý oslovený svůj příspěvek pojal po svém, takže vznikl zajímavý a pestrý svátečně laděný mix. Příspěvek na dobrou věc už je „jen“ třešinka na dortu. Kdo mi udělal radost? Vtipná Marika Šoposká, dojemná Klára Trojanová a komicky rýpavý Petr Vydra.

Nebudu vám lhát, když jsem knihu držela v ruce poprvé, měla jsem o ní úplně jiné mínění. Čekala jsem nějaký rádoby komerční canc s fotografiemi dopisů hvězd. Něco spíchnuté nejspíš horkou jehlou, aby bylo co prodávat v ten správný čas. Nenapadlo mě, že mohu dostat něco s hloubkou, nadějí a láskou. Příjemně gumově sametový povrch knihy (já to neumím přesně popsat, ale hrozně ráda ho hladím, neb mě to uklidňuje), jemné ilustrace a konejšivý obsah, který vás částečně přiměje i k zamyšlení.

„…Ono je to totiž tak úlevné. Zjistit, že i někdo jiný řeší stejné problémy, obejmout v myšlenkách své předky, pobavit se nad úvahami ostatních, nakouknout do cizích domácností a připomenout si, že v tom předvánočním stresu nejsme sami! Věřit nebo nevěřit a vědět, že obojí je správně…“

Máme tendence vnímat svátky jako konzumní záležitost. Nahromadit jídlo, zavalit se dárky a uniká nám, že to největší kouzlo je atmosféra, úsměv, pocity, emoce a bytí. Zní to vzletně? Možná. Ale až po velkých ztrátách si uvědomíte, jak moc je život vzácný a křehký a že není samozřejmostí, že jsme všichni spolu. Dopisy Ježíškovi jsou krásná sbírka s úžasným bonusem na závěr, který mě neuvěřitelně překvapil… i pobavil. Poslední dopis je totiž vážně vtipný a vlastně i tak zvláštně sedí, jako ona pověstná p*del na hrnec. Kdo ho psal? Robert Fulghum a do češtiny ho přeložil Mikuláš Bryan. Mám chuť si ho zarámovat a pověsit na zeď!

Pokud hledáte netradiční dárek pro kolektiv, pár či jednotlivce, který hravě slupnete na Štědrý den večer hned po pohádce nebo rozbalování a přinese vám potěšení, radost a něco hlubšího… nemusíte hledat dál.