Autobiografický román Duše vyvrhelů argentinského romského spisovatele, profesora literatury a aktivisty Jorge Emilio Nediche, se odehrává v 60.-80. letech minulého století a má formu intimního dopisu otce synovi. Autor v něm skládá účty ze svého nepodařeného rodičovství, a současně se snaží nalézt příčiny tohoto nezdaru, ať už v tradičním životě argentinských Romů, nebo ve své problematické touze se z něj vymanit. Není slepý k jistému zpátečnictví své komunity, ale současně ji vykresluje jako hodnou úcty a přijetí. Podrobuje svůj život nekompromisnímu zkoumání, a přitom doufá v pochopení svého syna. A nejen jeho…
Text, který se valí a meandruje jako dravá řeka, má něco z opulence magického realismu, ale přes zdánlivou svévoli je svázán pevným literárním rámcem. Jen málokterý romský autor tak výstižně popsal posvátnou bázeň i posedlost, s níž příslušník neliterárního společenství pohlíží na nedostupný svět písma.