Torey L. Hayden je významnou osobností ve světě dětské psychologie a péče o traumatizované děti. Její kniha "Holka, kterou nechtěli" je působivým svědectvím o síle lidského ducha a možnosti překonat nejrůznější životní obtíže.

V této knize autorka vystihuje nejenom rozsah problémů, kterým čelí děti zneužívané a opuštěné společností, ale také ukazuje na důležitost empatie a porozumění v procesu jejich uzdravení. Její schopnost vcítit se do duše zraněných dětí a nabídnout jim lásku a podporu je dojemná a inspirativní.

Jedním z nejvýraznějších prvků této knihy je Haydenová schopnost překonat své vlastní pochybnosti a obavy a přistoupit k dětem s otevřeným srdcem a myslí. Její odhodlání a oddanost práci s dětmi, které jiní odmítli, jsou příkladem pro všechny, kdo se zajímají o péči o zranitelné členy společnosti.

Prostřednictvím autentických příběhů dětí, které Haydenová sdílí ve své knize, čtenáři získávají hlubší vhled do světa těch, kteří byli opomíjeni a zneužíváni. Jejich příběhy jsou zároveň varováním i povzbuzením k jednání ve prospěch těch, kteří potřebují pomoc.

Celkově lze knihu "Holka, kterou nechtěli" doporučit všem, kdo se zajímají o dětskou psychologii, problematiku zneužívání a péči o traumatizované děti. Je to dojemný příběh o síle, naději a lásce, který osloví srdce každého čtenáře a nabídne mu inspiraci k jednání ve prospěch těch, kteří jsou nejzranitelnější ve společnosti.

Někdy je fajn si uvědomit, jak se vlastně máme dobře. Jak lehké životy žijeme a jak bychom měli oplývat vděčností za každý den, co tady spolu jsme. Protože rodina, láska a zdraví nejsou samozřejmost. Vím, že víme, ale někdy mám pocit, že se z těch každodenních zaškobrtnutí za hranice naší komfortní zóny zbytečně rouháme a myslíme si, jaké to prožíváme trápení. Své by o tom mohli povídat lékaři, psychologové, psychiatři i speciální pedagogové. Jako je například Torey L. Hayden. Torey píše knižní příběhy z prostředí škol pro děti s poruchami chování. Píše skutečné příběhy, příběhy, kterých se sama stala součástí. Příběhy, které zasáhnou svou opravdovostí a syrovostí. Na blogu už byl Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval. Teď si sem odložím ještě jednu autorčinu - Holka, kterou nechtěli (Portál, 2020). Opět to bylo silné čtení.

Jessie je malá holka, kterou rodiče nechtěli. Odložili ji. A pak ji díky jejím problematickým projevům nechtěl už vlastně nikdo. Až se v sedmi letech dostane do výchovného ústavu, kde s ní taky dost bojují. Jessie nikomu nevěří, staví si kolem sebe ochranné zdi ve formě zákeřných lží, má žhářské sklony. Velmi důmyslně manipuluje s kýmkoliv ve svém okolí, je těžké se zorientovat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Až se k ní v devíti letech dostane Torey - terapeutka, kterou dívenka zaujme. Podrobným popisem terapeutických setkání nás autorka dostává velmi blízko ublížené a narušené Jessie. Drobnými krůčky, originálními nápady, respektujícím přístupem a trpělivostí se Torey podaří "kletbu" prolomit a objevit tak skutečnou Jessie.

Je to kniha, která rozhodně není mainstreamová. Je to těžká kniha, bolestná; na druhou stranu oceňuju, že i když autorka popisuje teorii s praxí, stále jsme na velmi čtivé a poutavé vlně. Knihy Torey Hayden doporučuju všem, kteří se zajímají o psychologii, vzdělávání a zdravý vývoj dítěte. I když žijete se svými dětmi nekomplikované životy, můžete z knihy mnohé čerpat. Já ji vnímám mimo samotný "beletrický" příběh i jako velmi přínosnou co se výchovy dětí týče.

Hned na úvod bych ráda zmínila, že jakmile se mi kniha dostala do rukou, musela jsem ji dočíst. Autorka příběhu dívky jménem Jessie, problematické žhářky a patologické lhářky s reaktivní poruchou příchylnosti, popisuje hladce, živě a poutavě. A to je ten důvod, proč jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Jessie mě ihned zaujala a vývoj událostí, postupné proplétání se mezi lží a podezřením na sexuální zneužívání přes dysfunkční rodinu jsem u knihy neustále v myšlenkách zůstávala. Z hlediska studenta psychologie jsem si často říkala: jak bych se zachovala já? Co když se autorka vydala špatným směrem? Co když bude všechno jinak? Tím chci ocenit upřímnost, se kterou je kniha napsaná – nejde o učebnici, doslovnou teorii, jak se chovat, když… Kniha pro mě byla velmi cenným materiálem (nejen v rámci práce s dětmi, ale například i zkušenosti autorky) a také vlastně ztělesněnou nadějí, protože hned z prvních dvou sezení s Jessie jsem opravdu pochybovala, že by se něco mohlo změnit. Ale ono může… ˘ - vřele doporučuji!

PS.: kniha má drobné, černobílé ilustrace.