Někdy je fajn si uvědomit, jak se vlastně máme dobře. Jak lehké životy žijeme a jak bychom měli oplývat vděčností za každý den, co tady spolu jsme. Protože rodina, láska a zdraví nejsou samozřejmost. Vím, že víme, ale někdy mám pocit, že se z těch každodenních zaškobrtnutí za hranice naší komfortní zóny zbytečně rouháme a myslíme si, jaké to prožíváme trápení. Své by o tom mohli povídat lékaři, psychologové, psychiatři i speciální pedagogové. Jako je například Torey L. Hayden. Torey píše knižní příběhy z prostředí škol pro děti s poruchami chování. Píše skutečné příběhy, příběhy, kterých se sama stala součástí. Příběhy, které zasáhnou svou opravdovostí a syrovostí. Na blogu už byl Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval. Teď si sem odložím ještě jednu autorčinu - Holka, kterou nechtěli (Portál, 2020). Opět to bylo silné čtení.

Jessie je malá holka, kterou rodiče nechtěli. Odložili ji. A pak ji díky jejím problematickým projevům nechtěl už vlastně nikdo. Až se v sedmi letech dostane do výchovného ústavu, kde s ní taky dost bojují. Jessie nikomu nevěří, staví si kolem sebe ochranné zdi ve formě zákeřných lží, má žhářské sklony. Velmi důmyslně manipuluje s kýmkoliv ve svém okolí, je těžké se zorientovat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Až se k ní v devíti letech dostane Torey - terapeutka, kterou dívenka zaujme. Podrobným popisem terapeutických setkání nás autorka dostává velmi blízko ublížené a narušené Jessie. Drobnými krůčky, originálními nápady, respektujícím přístupem a trpělivostí se Torey podaří "kletbu" prolomit a objevit tak skutečnou Jessie.

Je to kniha, která rozhodně není mainstreamová. Je to těžká kniha, bolestná; na druhou stranu oceňuju, že i když autorka popisuje teorii s praxí, stále jsme na velmi čtivé a poutavé vlně. Knihy Torey Hayden doporučuju všem, kteří se zajímají o psychologii, vzdělávání a zdravý vývoj dítěte. I když žijete se svými dětmi nekomplikované životy, můžete z knihy mnohé čerpat. Já ji vnímám mimo samotný "beletrický" příběh i jako velmi přínosnou co se výchovy dětí týče.

Hned na úvod bych ráda zmínila, že jakmile se mi kniha dostala do rukou, musela jsem ji dočíst. Autorka příběhu dívky jménem Jessie, problematické žhářky a patologické lhářky s reaktivní poruchou příchylnosti, popisuje hladce, živě a poutavě. A to je ten důvod, proč jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Jessie mě ihned zaujala a vývoj událostí, postupné proplétání se mezi lží a podezřením na sexuální zneužívání přes dysfunkční rodinu jsem u knihy neustále v myšlenkách zůstávala. Z hlediska studenta psychologie jsem si často říkala: jak bych se zachovala já? Co když se autorka vydala špatným směrem? Co když bude všechno jinak? Tím chci ocenit upřímnost, se kterou je kniha napsaná – nejde o učebnici, doslovnou teorii, jak se chovat, když… Kniha pro mě byla velmi cenným materiálem (nejen v rámci práce s dětmi, ale například i zkušenosti autorky) a také vlastně ztělesněnou nadějí, protože hned z prvních dvou sezení s Jessie jsem opravdu pochybovala, že by se něco mohlo změnit. Ale ono může… ˘ - vřele doporučuji!

PS.: kniha má drobné, černobílé ilustrace.

Torey L. Hayden, britská spisovatelka, ale hlavně sociální pedagožka a rodinná terapeutka se ve svých knihách věnuje především tématu dětství a dětem a rodinám se kterými měla možnost pracovat.

Sheila, dívka, která popálila tříletého chlapce a také dívka, která vyrůstá bez lásky.

Jessie, patologická lhářka, která vyrůstá v dětském domově, dívka která se bojí ke komukoli přilnout.

Knihy s velice neobvyklými hrdinkami, téměř stejným námětem, ale zároveň obě velice originální, z každé si vezmete to ,,něco", z každé je to ,,něco" jiné.

Jelikož jsem obě tyto knihy přečetla v jednom měsíci a k oběma mám vlastně docela podobné poznatky, rozhodla jsem se, že recenze na ně spojím.

Zároveň se ale vůbec nechci pouštět do porovnávání těchto dvou knih, neboť jak jsem již psala, i když mají velice podobný námět, obě jsou v jádru velmi rozdílné, a já bych si je právě proto nedovolila porovnávat.

Oba dva příběhy byly velice silné, kruté, člověku se nechtělo věřit, že tohle se opravdu děje. Věřte mi, že na tuhle knihu jen tak nezapomente.

Pokud mám hodnotit zpracování, kniha má spád, není žádným způsobem natahovaná, příběhu moc přispívají i autorčiny myšlenky, je úžasné jak dětem rozumí, jsou velmi přirozeně zakomponováné do příběhu, tudíž je i poznat, že autorka umí skvěle psát. Navíc jak Spratek, tak ,,Holka" obsahují zajímavé, jednoduché kresbičky.

Oba konce knih mě velice překvapily, u příběhu Jessie mě naprosto překvapilo rozuzlení, příběh Sheily, tedy kniha Spratek, mě zase naprosto emočně vyždímal.

Knihy jsou velice zajímavým náhledem do dětské psychiky, je neuvěřitelné, že i tak malé dítě je tak silné. Oba příběhy vám mohou mnoho předat.

Také musím zmínit, že bych obě knihy moc doporučila budoucím pedagogům a dětským psychologům, i mě tyto knihy tímto profesním směrem tak trochu nalákaly, pokud tedy nad těmito nebo podobným povoláním uvažujete, tahle kniha vám může být obrovským přínosem.

5*/5*