Hned na úvod bych ráda zmínila, že jakmile se mi kniha dostala do rukou, musela jsem ji dočíst. Autorka příběhu dívky jménem Jessie, problematické žhářky a patologické lhářky s reaktivní poruchou příchylnosti, popisuje hladce, živě a poutavě. A to je ten důvod, proč jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Jessie mě ihned zaujala a vývoj událostí, postupné proplétání se mezi lží a podezřením na sexuální zneužívání přes dysfunkční rodinu jsem u knihy neustále v myšlenkách zůstávala. Z hlediska studenta psychologie jsem si často říkala: jak bych se zachovala já? Co když se autorka vydala špatným směrem? Co když bude všechno jinak? Tím chci ocenit upřímnost, se kterou je kniha napsaná – nejde o učebnici, doslovnou teorii, jak se chovat, když… Kniha pro mě byla velmi cenným materiálem (nejen v rámci práce s dětmi, ale například i zkušenosti autorky) a také vlastně ztělesněnou nadějí, protože hned z prvních dvou sezení s Jessie jsem opravdu pochybovala, že by se něco mohlo změnit. Ale ono může… ˘ - vřele doporučuji!

PS.: kniha má drobné, černobílé ilustrace.

Torey L. Hayden, britská spisovatelka, ale hlavně sociální pedagožka a rodinná terapeutka se ve svých knihách věnuje především tématu dětství a dětem a rodinám se kterými měla možnost pracovat.

Sheila, dívka, která popálila tříletého chlapce a také dívka, která vyrůstá bez lásky.

Jessie, patologická lhářka, která vyrůstá v dětském domově, dívka která se bojí ke komukoli přilnout.

Knihy s velice neobvyklými hrdinkami, téměř stejným námětem, ale zároveň obě velice originální, z každé si vezmete to ,,něco", z každé je to ,,něco" jiné.

Jelikož jsem obě tyto knihy přečetla v jednom měsíci a k oběma mám vlastně docela podobné poznatky, rozhodla jsem se, že recenze na ně spojím.

Zároveň se ale vůbec nechci pouštět do porovnávání těchto dvou knih, neboť jak jsem již psala, i když mají velice podobný námět, obě jsou v jádru velmi rozdílné, a já bych si je právě proto nedovolila porovnávat.

Oba dva příběhy byly velice silné, kruté, člověku se nechtělo věřit, že tohle se opravdu děje. Věřte mi, že na tuhle knihu jen tak nezapomente.

Pokud mám hodnotit zpracování, kniha má spád, není žádným způsobem natahovaná, příběhu moc přispívají i autorčiny myšlenky, je úžasné jak dětem rozumí, jsou velmi přirozeně zakomponováné do příběhu, tudíž je i poznat, že autorka umí skvěle psát. Navíc jak Spratek, tak ,,Holka" obsahují zajímavé, jednoduché kresbičky.

Oba konce knih mě velice překvapily, u příběhu Jessie mě naprosto překvapilo rozuzlení, příběh Sheily, tedy kniha Spratek, mě zase naprosto emočně vyždímal.

Knihy jsou velice zajímavým náhledem do dětské psychiky, je neuvěřitelné, že i tak malé dítě je tak silné. Oba příběhy vám mohou mnoho předat.

Také musím zmínit, že bych obě knihy moc doporučila budoucím pedagogům a dětským psychologům, i mě tyto knihy tímto profesním směrem tak trochu nalákaly, pokud tedy nad těmito nebo podobným povoláním uvažujete, tahle kniha vám může být obrovským přínosem.

5*/5*

Kniha, která letos vyšla v nakladatelství Portál - HOLKA, KTEROU NECHTĚLI je již druhou knihou od autorky Torey Hayden, kterou jsem četla. První byla kniha SPRATEK, která na mě zapůsobila dost podobně. Rodiče a učitele, kteří se zajímají o dětskou psychologii, v těchto příbězích i psychiatrii, knížka rozhodně nezklame. Už po pár stránkách jsem knihu četla s mrazením v zádech a bylo tomu tak až do úplného konce. Jde o příběh 9ti leté Jessie, která se narodí jako čtvrté, nechtěné dítěte v rodině a která se po řadě průšvihů dostane v 7mi letech do výchovného ústavu, protože rodiče už to s ní vzdali. Tam se právě setkává na sezeních každý týden s autorkou knihy, terapeutkou, Torey. Autorka do detailu popisuje všechna jejich setkání včetně pocitů a rozpoložení, které na ni Jessie má. Jessie je patologická lhářka, která nedodržuje žádný osobní prostor a dokaže promyšleně manipulovat se všemi kolem sebe včetně dospělých, aby je měla tam, kde je chce mít. Příběh Jessie graduje a byla jsem moc vděčná za závěr a informaci, jak to s Jessie dopadlo. Kniha je někdy drsná, ale opravdová a výborně napsaná. O tom svědčí i fakt, že jsem se od ní nemohla odtrhnout v září, kdy máme ve škole nejvíc práce!!!