Z předmluvy Pavla Čecha: ,,Čtyři vyprávění, která jsem měl možnost v průběhu života vyslechnout a kupodivu jsem je nezapomněl. Těch, která jsem z paměti poztrácel je spousta, možná někde v mé hlavě pořád jsou, ale spolu se setkala právě tahle čtyři. Tři jsou o lásce, to poslední o přátelství, ale ty dva city často splývají. Možná bych ty příběhy za čas také zapomněl, a to by mně bylo líto. A tak se zase dostavila ta směšná touha pozdržet čas, oklamat zapomnění, zkoušet nalézt ta správná slova. S nadějí, že to má nějaký smysl pro mne a snad i pro někoho ze čtenářů, jsem ta čtyři vyprávění napsal, jak nejlépe jsem uměl."