Etel bylo deset, když do jejího života vtrhla válka. Netušila, že se právě stala úhlavním nepřítelem člověka, který hlásal cosi o čistotě rasy. Netušila, že i ona by měla být zodpovědná za všechno špatné, co se ve světě dělo, a že by za to měla zaplatit cenu nejvyšší. Etel však přežila – přežila Osvětim, Dachau i čtrnáctidenní pochod smrti. Přežila, protože měla to, co bylo základem přežití: štěstí. A kromě toho potkala člověka, který rozhodl, že jejím osudem nebude smrt, ale život.