Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli. Centrem divokého, toužebného ztajeného dění není tentokrát anonymní urbánní prostor šedých staveb, ale konkrétní poštolka Karlína, jenž v takřka eponymním básnickém cyklu, tvořícím jádro sbírky, není Karlínem, jak bychom jej snad mohli znát. Cizokrajná končina jedné městské části je kulisou nikam se neodvíjejících dějin odkázaných k zániku, v nichž se staré mísí s novým v epoše tlení. Intenzivní, smyslově syté i paradoxní obrazy v promyšlených sledech, nikoli volných asociacích, i v nové sbírce prokazují originální sílu autorova nezaměnitelného rukopisu.