Pokud čtete tyhle řádky, pak máte nejspíš Malého prince rádi... tak jako já. Miluju něžnost, kterou do něj dokázal autor vetknout, i jeho jímavé myšlenky. Nikdy by mě ale nenapadlo, že psycholog v příběhu chlapce s vlasy zlatými jako obilí vidí daleko víc.

Mathias Jung je německý psychoterapeut a nad Malým princem se zamýšlí v rámci několika nových kontextů. Zohledňuje dramatickou dobu, v níž knihu A. de Saint-Exupéry napsal, a využívá také svou praxi a odborné zkušenosti k rozklíčování všech postav a jejich jednání.

V oblíbeném díle nachází ještě více moudrosti, než jsem si jako čtenář myslela, že tam najít lze.

Rozbor M. Junga dokazuje, že Malý princ je dílem nabitým životní moudrostí. A. de Saint-Exupéry se zde dotýká témat, jako je přátelství, oddanost, smysl života i smrt.

Důležité je podotknout, že samotný princ je Jungem vysvětlován ne jako obyčejná literární postavička, ale jako dětská součást každého z nás.

"Co to má být, toto melancholické královské dítě, které havarovaný pilot tvrdošíjně vnímá a tituluje jako Malého prince? Kdo je tento posel ze vzdálených hvězd? Je ten obyvatel asteroidu B 612 nějaký vetřelec, mimozemšťan z žánru vědeckofantastické literatury? Máme snad před sebou předchůdce onoho filozoficky hlubokomyslného E.T., miláčka milionů dětí i dospělých, kterým pro něj bilo srdce?

Nic takového. Letec trosečník se setkává se svým alter ego, se svým druhým já. S jakým? Inu s dítětem v sobě, se zasutým dětským já. S tím malým chlapcem nebo děvčátkem, kteří jsou ukryti hluboko v srdci každého z nás, mužů i žen." - str. 24

Na téhle myšlence pak vystavuje své teorie vztahující se k příběhu nejen letce - tedy dospělého - ale právě i Malého prince - dítěte. Antoine de Saint-Exupéry dle Junga poukazuje rozdíly vnímání a prožívání u dítěte a dospělého, který jistý dětem přirozený cit již ztratil. Pro příklad můžeme uvést třeba známé baobaby, u nichž se asi většina z nás nijak nepozastavila. Podle Mathiase Junga jsou ale zobrazením trhlin v hladkém povrchu dětství, které jdou způsobit lecjakým nebezpečím nebo nedorozuměním.

"Teď se můžeš ptát, milá čtenářko, milý čtenáři: Co byly tyto nebezpečné baobaby na planetě tvého dětství? Manželství rodičů, které bylo v krizi? Problém s alkoholismem v rodině? Zničující rivalita mezi sourozenci? Tajené úzkosti? Finanční nouze? Že tě poslali k prarodičům nebo do internátu? Necitelná matka? Nepřítomnost otce? Rány? Pokořování? Úkoly, které byly přílišné? Nutnost starat se o mladší sourozence?" str. 30

Knihu Malý princ v nás jistojistě nemá smysl číst bez znalosti Malého prince, dokonce bych řekla, že pokud už je to nějaký pátek, co jste ho četli, je fajn mít obě knihy pospolu pro připomenutí zapomenutých částí. Mathias Jung cituje řadu významných osobností z oblasti psychologie, ale nezatěžuje tím text příliš. Své domněnky vysvětluje pochopitelně a pro laiky jasně, navíc je dokládá citacemi z Malého prince.

Formát knížky je úžasný na cesty. Je totiž malá a lehká. Dokonce má záložku, takže nikdy neztratíte místo, kde jste se čtením skončili.

Po dočtení knihy mě napadlo, že je až s podivem, jak musel být A. de Saint-Exupéry citlivým člověkem, že dokázal bez psychologického vzdělání napsat dílo tak moudré. Nebo si myslíte, že jde o náhodu a hledáme v Malém princi něco, co tam není? Dejte vědět svůj názor do komentářů!