Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020

1 – 7
* Taková láska (1957) Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána

* Cesta kolem světa za 80 dní (1961)
Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný

* Dvanáct (1963)
Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové

* August August, august (1967)
Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet

* Válka ve třetím pochodí (1971)
Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77

* Ubohý vrah (1973)
Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát

* Ecce Constantia! (1989)
Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi

8 – 15
* Nuly (2000)
Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu

* Éros (2002)
Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem

* Arturovo bolero (2003)
Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů

* Cyrano!! (2005)
Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska

* Hašler (2013)
Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál

* Vítězný únor L. P. 1948 (2016)
Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi

* Katyně Lízinka (2018)
In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa

* Valná hromada (2020)
Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti